www.padesatprocent.cz › Všichni pracují, jen moje máma je sufražetka

Všichni pracují, jen moje máma je sufražetka

Další ze série článků o volebním právu žen se zabývá situací ve Spojených státech a zaměřuje se tentokrát na argumenty odpůrců a jejich úsilí o zpochybnění nároku žen na volební právo.

Stejně jako v jiných zemích, i ve Spojených státech vyvolala snaha žen (i mužů) přiznat volební právo ženám širokou společenskou diskuzi. Jednalo se o dosud nevídaný požadavek, který měl své vášnivé zastánkyně a zastánce, stejně tak se však zvedla i obrovská vlna nevole.

Volební právo je proti "přirozenému řádu"

Odpůrci argumentovali zejména "přirozeným řádem", který by byl narušen, pokud by ženy mohly volit. Muži již nebudou těmi pravými muži, ale přispěje to k jejich zženštilosti. Volební právo povede k rozkladu domácí sféry, odvede ženy od jejich povinností matek a manželek a tyto role budou muset převzít muži. Patriarchální řád bude zničen. Nutno říci, že v tomto měli odpůrci pravdu - k větší emancipaci žen a rozvolnění tradičních rolí postupně skutečně došlo. Z dnešního pohledu by to však (doufejme) málokdo hodnotil negativně.

Zajímavý je i argument, že volební právo pro ženy je zbytečné. Je přeci jedno, zda volí žena či muž, výsledek bude stejný, tak proč by ženy měly volit. Podobnost s dnešním argumentem, že "je přeci jedno, jestli v politice rozhoduje muž či žena", není čistě náhodná.

Obrázek: Nadpis: "Řekněte NE volebnímu právu pro ženy." Věta vpravo dole: "Hlasy žen nemohou dosáhnout ničeho víc než hlasy mužů. Proč plýtvat časem, penězi i energií pro nic za nic?"

V americkém kontextu pak důležitou roli hrála i obava ze ztráty vlivu tehdejších politiků a konkrétně i obava z přijetí tzv. "temperance laws" ("ukázněných/střídmých zákonů"). Jednalo se o návrhy na omezení či úplný zákaz prodeje a konzumace alkoholu. Ženy tvořily třetinu až polovinu podporovatelů hnutí, která o zákony usilovala. Muži se proto obávali, že přiznání volebního práva ženám povede k přijetí nepopulárních prohibičních zákonů.

Sufražistka nebo sufražetka?

Obě označení jsou odvozena od slova suffrage = volební právo. Sufražistkami bývají označovány „umírněné“ bojovnice za právo žen, které k jeho získání spoléhaly především na využívání petic, debatní shromáždění, lobbovací schůzky s politiky atd. Termínem sufražetky pak bývají označovány členky „radikálnějšího“ křídla, které přistupovalo k akcím přímého protestu – od demonstrací, pochodů a hladovek v USA až po rozbíjení výloh a napadání politiků v Británii. V českém kontextu se většinou používá pouze označení sufražetka pro všechny bojovnice za volební právo žen.

Staré panny, panovačné manželky i hloupé naivky

Jedním z prostředků, jak nárok žen na zrovnoprávnění zpochybnit, bylo zesměšňování těch, kdo o něj usilovali. V duchu rčení „když nemůžeš zabít poselství, zabij posla“, se v dobovém tisku i na pohlednicích začaly objevovat karikatury zesměšňující ženy – sufražistky a sufražetky.

Obrázek 1: Původ a vývoj sufražetky: a. V patnácti mazlíček. b. Ve dvaceti koketa. c. Ve čtyřiceti stále svobodná. d. V padesáti sufražetka Obrázek 2: Zpomalte, konstáble, tohle je moje životní chvíle.

Mezi nejčastější a hojně přiživované stereotypy patřilo vyobrazení sufražetky jako zahořklé staré panny, která nenávidí muže, protože jimi byla odmítnuta. Podobná vyobrazení se snažila podkopat hlavní myšlenku hnutí za volební právo a smést ji ze stolu s tím, že sufražetky jsou pouze zapšklé a uražené ženy, které nikdo nechtěl. Nejedná se o „správné“ a „opravdové“ ženy, vymykají se normě femininity – jsou neatraktivní (velký nos, červená kůže, příliš hubené/příliš tlusté), sexuálně promiskuitní („ve dvaceti koketa“). Je příznačné, jak často je tento stereotyp používán proti feministkám i v současných debatách o postavení žen ve společnosti a v politice. Stačí pročíst některé z diskuzí na Facebooku Fóra 50 %.

Obrázek 1: Výzva ženství: "Volební právo? Děkuji, nechci". Povšimněte si sufražetky za opravdovou ženou. Obrázek 2: "Když nemůžem mít volební právo, můžem aspoň nosit kalhoty.

Ženy, které chtějí volit, odmítají a narušují „přirozený“ společenský řád, tradiční ženské role a povinnosti. Jsou to potížistky, špatné matky, jsou nevděčné za svou společenskou roli. Opět se opakuje stejný motiv, jako v předchozím případě – volební právo ženám „přirozeně“ nenáleží, je neslučitelné se ženstvím a tak ty, které jej požadují, nemohou být „správnými ženami“. Tyto „neženy“ jsou často zobrazeny v kontrastu s „ideálními ženami“, které jsou krásné, křehké, přijímají manželství i mateřství a rozhodně netouží po možnosti volit. Oproti tomu sufražistky a sufražetky jsou vyobrazeny jako (fyzicky) podobné mužům, zaujímají stejné postoje, snaží se chovat jako muži, nosí mužské oblečení atd..

Obrázek 1: Nápis na zdi: "Všichni pracují, jen moje máma je sufražetka." Nápis pod pohlednicí: "Rád bych volila, ale žena mi to nedovolí." Obrázek 2: Kde ženy volí..

Dobové pohlednice také varovaly muže před osudem, který je čeká, pokud ženy získají volební právo. Budou „pod pantoflem“, jejich ženy je budou napadat verbálně i fyzicky, připadnou jim ponižující práce v domácnosti i péče o děti, zatímco jejich ženy budou lenošit. Zkrátka, volebním právem to začíná a kdoví kde to skončí!

Obrázek 1: "Nikdo mne nemá rád, asi budu sufražetka."

Ženy bývaly dále vyobrazovány buď jako malé děti anebo jako povrchní parádnice s módními šaty a vyčesanými vlasy, které zanedbávají své povinnosti kvůli malichernostem a volební právo je pro ně jen chvilkovou módní záležitostí. Oba tyto přístupy redukovaly feminismus na pouhý dětský rozmar, měly ilustrovat, že požadavek volebního práva je nezralý, nedospělý, triviální či malicherný.

Ačkoli zbraně odpůrců a odpůrkyň volebního práva byly rafinované, naštěstí ani s jejich použitím neuspěli. Ženy v USA a postupně všude ve světe získaly volební právo a velký dík za to patří právě tolik zesměšňovaným sufražistkám a sufražetkám.

Autorky:

Marcela Adamusová

Shawnya Peterson

Zdroje ilustrací:

https://scholarworks.uni.edu/suffrage_images/