Carrie Chapman Catt
- sufražistka, mírová aktivistka, bojovnice za práva žen
Carrie Chapman Catt pocházela z farmářské rodiny. Vystudovala Zemědělskou univerzitu Iowa a absolvovala jako jediná žena ve svém ročníku. Později se stala rektorkou této univerzity a první ženou ve funkci vrchní školské inspektorky.
O ženská práva se začala zajímat ve chvíli, kdy zjistila, že její matka nemá stejná práva jako otec. Aktivně se pak do hnutí zapojila v pozdních 80. letech, kdy se připojila ke „Společnosti za ženská práva v Iowě“. Angažovala se také v rámci „Národní společnosti za volební práva žen“ (NAWSA) a jako výtečná řečnice brzy začala přednášet na národní úrovni. Pomáhala také zakládat místní pobočky NAWSA. Byla politicky zdatná a velmi schopná organizátorka a díky tomu byla roku 1900 zvolena prezidentkou NAWSA, kde vystřídala Susan B. Anthony.
„Lidské svobodě brání dva druhy překážek: omezení zákonem a omezení zvykem. Žádný psaný zákon ale nikdy nebyl tak svazující, jako nepsaný zvyk podpořený veřejným míněním.“ Carrie Chapman Catt
Catt si uvědomovala mezinárodní rozměr problematiky volebního práva žen a roku 1902 založila „Mezinárodní alianci za volební právo žen“, která měla za úkol šířit demokracii po celém světě. Smrt manžela společně se smrtí bratra, matky i Susan B. Anthony ji přiměly se na několik let veřejně odmlčet. Na americkou národní scénu se vrátila roku 1915. Spoluzaložila "Ženskou mírovou stranu" a vrátila se také do čela NAWSA. Jako prioritu si stanovila reformu tohoto obrovského spolku. Catt byla přesvědčená, že by otázka volebního práva měla být spojena s konkrétní politickou stranou. Prosazovala proto nadstranický přístup. Chtěla, aby všechny členky cítily, že „za nimi stojí silná a soudržná organizace“.
Pod jejím vedením začala NAWSA prosazovat tzv. „Vítězný plán“, který spojoval důkladnou strategii lobování za federální dodatek s pokračujícími snahami získat volební právo v jednotlivých státech. Catt byla přesvědčena, že Kongres začne konat pouze pokud budou mít ženy v dostatečném počtu států volební hlas, a bude je proto slyšet. Obávala se toho, že radikálnější postup „Národní strany žen“ (NWP) pod vedením Alice Paul, který zahrnoval pochody, demonstrace, stávky i hladovky, prezidenta a další politiky pouze znepřátelí (více o Alice Paul a NWP v článku „Za volební právo všemi prostředky “). „Vítězný plán“ byl pečlivě zorganizovaný a na rozdíl od NWP byla NAWSA vnímána jako „hrající podle pravidel“. Catt a ostatní členky a členové NAWSA byli přesvědčeni, že postup Paul ubližuje hnutí za volební právo žen jako celku.
Vlevo: Carrie Chapman Catt slaví získání volebního práva, vpravo: Carrie Chapman Catt
Jak ženy získávaly volební právo ve stále větším počtu států, sílil tlak na Kongres, aby přijal Devatenáctý dodatek a rozeslal jej státům ke schválení. V roce 1918 souhlasil s Dodatkem prezident Wilson, byl schválen Sněmovnou reprezentantů a o pouhé dva hlasy neprošel v Senátu. V následujících patnácti měsících sehrála klíčovou roli síť NAWSA vybudovaná Catt v rámci „Vítězného plánu“, která lobbovala a přesvědčovala v rámci jednotlivých států, aby vyvinuly tlak na státní zákonodárné sbory. Vítězství se Catt a všechny ženy dočkaly 26. srpna 1920, kdy byl Devatenáctý dodatek ústavy schválen.
„Volební hlas je symbolem vaší rovnosti, americké ženy, zárukou vaší svobody. Vás hlas stál miliony dolarů a životy tisíců žen. (…) Važte si ho!“ Carrie Chapman Catt
Poté, co ženy získaly volební právo, se Catt zaměřila na vzdělávání žen v v politických otázkách. Založila „Ligu voliček“ a byla její čestnou předsedkyní až do své smrti. V roce 1923 vydala knihu „Historie volebního práva žen: vnitřní příběh hnutí za volební právo“. Věnovala se i dalším tématům, jako dětská práce či světový mír. V reakci na rostoucí moc Hitlera se angažovala v pomoci židovským uprchlíkům. Zemřela roku 1947.
Autorka:
Marcela Kubrová Adamusová
Zdroje:
Lyne E. Ford, Women and Politics: The Pursuit of Equality
https://www.womenshistory.org/education-resources/biographies/carrie-chapman-catt
https://www.thoughtco.com/carrie-chapman-catt-quotes-3530051
Další články k tématu volebního práva žen (nejen) v USA:
Alkoholová lobby a zničená golfová hřiště.
Evropa – kdy získaly ženy volební právo?
Sto let boje za volební právo pro ženy v USA
Všichni pracují, jen moje máma je sufražetka
Lvice puštěná z klece: Elisabeth Cady Stanton
Ženy, jejich práva a nic méně: Susan B. Anthony
Projekt "Votes for Women! History of women's suffrage movement in the U.S. and Czechoslovakia" je podpořený grantem Velvyslanectví USA v ČR.
