Individuální
Tradiční model rodiny
Péče o děti a domácnost leží především na ženách. 98 % osob na rodičovské "dovolené" jsou ženy. Ale i po skončení rodičovské věnují zaměstnané ženy práci v domácnosti až 2 x více času než muži, průměrně 30 hodin týdně. Bez nadsázky tak můžeme mluvit o „druhé směně“. Na politickou práci tak již většinou nezbývá energie ani čas.
Zároveň však platí, že pokud jde o ženy, přály by si rovnoměrnější rozdělení povinností v rodině. Ve výzkumu veřejného mínění z roku 2013 ženy významně častěji než muži uváděly, že nákup potravin, úklid, vaření, péče o děti, pěstování společenských kontaktů, starost o rodinný rozpočet a pěstování koníčků má být věcí obou partnerů.
Ačkoli jistě mnoha ženám jejich role v domácnosti vyhovuje a je to zcela v pořádku, existuje i řada těch, které by se rády angažovaly i jinak, ale stávající genderové uspořádání společnosti jim to znesnadňuje. Kombinace dlouhé rodičovské dovolené a nedostatku částečných a flexibilních úvazků, jeslí i školek vede k tomu, že je velmi komplikované sladit rodinný a pracovní život. Těžko se dá říct, že si za to mohou ženy samy.
Nízké sebevědomí žen
Další překážkou vstupu žen do politiky je jejich nižší sebevědomí oproti mužům. Například analýza personálních záznamů společnosti Hewlett-Packard odhalila, že ženy se o určitou pozici ucházely pouze tehdy, pokud jejich kvalifikace 100% odpovídala inzerovaným požadavkům. Muži si troufli i v případě, že požadavky splňovali pouze na 60 %.
Nižší sebevědomí je z velké části je dáno už odlišnou výchovou dívek a chlapců. Pokud například chybují dívky, je to připisováno jejich vrozeným vlastnostem („nemá na matiku mozek“), u chlapců spíše nedostatku úsilí („kdyby se víc učil, zvládl by to“). Pokud jde o politiku, jako vhodné a potřebné jsou vyzdvihovány právě ty dovednosti, které jsou více podporovány a oceňovány u chlapců a mužů – soutěživost, „tah na branku“ a „ostré lokty“.
Připočteme-li předsudky (např. to, že téměř polovina mužů se domnívá, že pokud jde o vrcholnou politiku, mají pro ni muži lepší předpoklady a schopnosti), není divu, že ženy mají nižší politické sebevědomí.
Nezájem žen o politiku
Velmi často se setkáme s názorem, že ženy v politice nejsou, protože o ni nemají zájem. Není to tak úplně pravda. (Ne)zájem žen o politiku a veřejné dění je zcela srovnatelný s (ne)zájmem mužů. Ženy jsou veřejně aktivní, tvoří od 25 do 53 % členských základen politických stran, angažují se v neziskovém sektoru či v místních komunitách. Ani výzkumy veřejného mínění neodhalily rozdíly v zájmu žen a mužů o politiku. Ženy chodí (či nechodí) k volbám ve stejné míře, jako muži, zajímají se o politiku na národní i komunální úrovni, sledují média v podobné míře jako muži a celkově vykazují podobnou míru občanské a politické angažovanosti.
Zajímavé však je, že o nezájmu žen o politiku jsou přesvědčeni spíše muži (66 %). Je to tedy tak trochu začarovaný kruh. Zjednodušeně řečeno, muži si myslí, že ženy o politiku nemají zájem a skoro polovina z nich se zároveň domnívá, že pro ni ani nemají ty správné schopnosti. Ve vedení politických stran a významných politických funkcích přitom najdeme především muže, kteří v souladu s výše řešeným spíše nejsou ochotni ženy ve vstupu do politiky aktivně podporovat. Na ženách zároveň leží odpovědnost za péči o rodinu a mají jen omezené možnosti, jak ji sladit (nejen) s politickou prací. Za těchto podmínek bohužel není divu, že je u nás zastoupení žen tak mizivé.
