Do politiky jsem se rozhodla vstoupit přibližně před 5 lety. Chtěla jsem vědět, jak funguje zastupitelstvo, jak se tvoří rozpočet či řeší stížnosti občanů našeho města.
Bohužel jsem přesvědčena o tom, že postavení žen a mužů v politice je nerovné. Svědčí o tom nejen menší počet političek ve „vysoké“ politice, ale také malé zastoupení v zastupitelstvech jednotlivých měst.
Během svého působení v politice jsem často zažila situace, které mi byly nepříjemné. První takový případ nastal ihned po mém zvolení do rady města, kdy jsem byla požádána předsedou strany, zda bych nechtěla kvůli svým mateřským povinnostem (synovi bylo 8 měsíců) své místo přenechat dalšímu kandidátovi - muži. Někdy mi bylo dáváno najevo, že jako žena samozřejmě nemohu pochopit ekonomické záležitosti, jindy jsem musela odrážet přílišný zájem kolegů zastupitelů o mou osobu. Samozřejmě nesmím zapomenout na šuškandu, kterou vyvolalo to, když mě s dalším kolegou soused zastupitel vozil na zasedání autem, vztah mezi těmito dvěma muži samozřejmě nikdo nepředpokládal, zatímco mě jistě vozil pouze proto, že jsme si byli „bližší“. Ale musím zmínit i neustálé obtěžování jednoho souseda, který na mě často zvonil a požadoval řešení věcí, které si mohl zařídit sám. Dva další zastupitele, kteří bydleli také kousíček od něj, nikdy neobtěžoval.
Nemohu mluvit za všechny politické strany, ale podle mé zkušenosti nejsou nominace transparentní, vždy je za tím nějaký osobní zájem jednotlivce či skupiny, výhodu mají samozřejmě předsedové stran, kteří nejvíce do tvorby kandidátek zasahují. Co se šancí žen týká, domnívám se, že pokud nejsou přímo předsedkyní strany, pak se objevují na prvních místech na kandidátce jen proto, že mohou přitáhnout voliče (jsou ve městě oblíbené kvůli své profesi, mají vysoké vzdělání…), ale stejně se doufá, že nedostanou tolik preferenčních hlasů a budou „přeskočeny“ muži, kteří jsou na kandidátce až za nimi. Na kandidátních listinách bývají na předních místech většinou předsedové stran a na dalších místech lidé, kteří přinesou hlasy, ale zároveň se počítá s tím, že se v případě potřeby nechají snadno ovlivnit.
Konkrétně jsem se setkala s následujícím případem. Naše strana má poměrně málo členů, někteří jsou již v důchodu a schůzek se často neúčastní. Když se sestavovala kandidátka, dorazilo jen pár starých členů a skupinka nových, které si přivedl pan předseda, zvláštní bylo, že všichni měli spojení s jistým fotbalovým mužstvem, někteří nemají ani bydliště v naší obci. Poměr při hlasování byl jasný, noví členové měli převahu nad starými, takže byla odhlasována kandidátka, jak ji předseda sestavil a rada "schválila". Na přední místa kandidátky se tak dostali lidé, kteří byli zcela noví a nic jsme o nich nevěděli, i když do té doby platilo pravidlo, že noví členové obsazovali zadní místa kandidátky. Jediná šance, jak se dostat na přední místa byla, když vám je někdo přenechal, protože již nechtěl být politicky aktivní. Voliče ale naštěstí tito členové nijak nenadchli, takže se do zastupitelstva dostal pouze ten, který byl na kandidátce první.
Setkala jsem se bohužel i s případy netransparentního či nefér jednání. I v komunální politice existuje obrovská rivalita, vyhrožování i obyčejná závist. Mnozí si myslí, že zde nastartují své politické kariéry, jiní se snaží získat osobní kontakty. Nevím, zda to takto funguje pouze u nás, ale je zde běžné házení špíny na koalici či opozici, dávání ultimát, vyhrožování, zatajování informací i obyčejné lhaní. Občané tyto zákulisní intriky bohužel nevidí. Někdy je mi skutečně smutno, když vidím, jak málo stačí k tomu, aby se občané přiklonili na tu či onu stranu, jak moc jsou důvěřiví, stačí pár hezkých slov, pár úsměvů, slibů, propisek, bonbónů a vůbec jim nepřipadá divné, že se toto „uplácení“ děje vždy jen před volbami.
