Co se v souvislosti s problematikou genderově podmíněného násilí a sexuální obtěžování aktuálně děje?
V Norsku jsme právě obdrželi novou vládní zprávu o sexuálním obtěžování s několika opatřeními. Zde jsme pravděpodobně systematičtěji a efektivněji pracovali a nadále pracujeme na boji proti sexuálnímu obtěžování – a to jak prostřednictvím legislativy, tak znalostí a konkrétních kroků. Například existuje legislativa, která ukládá zaměstnavatelům povinnost předcházet sexuálnímu obtěžování na pracovišti. Genderově podmíněné násilí vůči ženám na veřejnosti však nezískalo tolik pozornosti.
Proč je v Norsku stále tolik případů genderově podmíněného násilí (které je jedním z projevů genderových nerovností), zejména s ohledem na skutečnost, že je Norsko podle mnoha indexů zaměřených na genderovou rovnost považováno za jednu z nejrovnoprávnějších zemí na světě?
Ačkoli je Norsko považováno za jednu z nejrovnoprávnějších zemí na světě, genderově podmíněné násilí je stále vážným problémem. To je způsobeno několika faktory, včetně společenských struktur a tradičních představ o genderových rolích. Rovnost na papíře ještě neznamená, že normy, mocenské struktury a postoje se zcela změnily. Očekávání, která jsou kladena na ženy a muže, mohou být v mnoha kontextech stále ovlivňována tradičními představami o genderových rolích. V posledních letech jsme zaznamenali nárůst vražd partnerů – což je velmi znepokojující.
Jaký je narativ a diskuse o genderově podmíněném násilí v médiích, společnosti, veřejném prostoru atd.? Jaký je postoj, přístup a porozumění norské společnosti ke genderově podmíněnému násilí a jeho závažnosti? Jak se norská společnost a její přístup k tomuto problému změnily či vyvinuly?
V Norsku jsme v posledních letech měli několik velkých případů genderově podmíněného násilí, které byla medializována. Některá mediální pokrytí byla pozitivní, protože upozornila na společenský problém, který je potřeba řešit. Média se také snažila poukázat na situaci pachatelů, abychom lépe porozuměli jejich motivům. Takové zpravodajství však může snadno oslabit důvěryhodnost obětí a přesunout část viny na ně. Hnutí #MeToo pravděpodobně přispělo ke zvýšení povědomí a pozornosti, ale stále čelíme problémům, kdy je mnoho případů odloženo.
Je zaznamenán nárůst případů genderově podmíněného násilí online a kyberšikany a také případů, kdy veřejně aktivní ženy tyto útoky zažívají. Čím si myslíte, že to je? A je si norská společnost vědoma závažnosti a četnosti tohoto problému?
Nevím, zda máme mnoho případů genderově podmíněného násilí online, ale ženy, které jsou veřejně viditelné, zažívají na digitálních platformách obecně sexuální obtěžování a nenávistné projevy. Internet poskytuje možnosti k obtěžování zcela jiným způsobem než dříve. Více žen se stahuje z veřejného prostoru, protože už nemohou snášet veškeré obtěžování. Toto téma je široce diskutováno a získalo velkou pozornost jak od politiků, tak od médií. Vláda si stanovila cíl digitálního každodenního života bez sexuálního obtěžování.
Politické násilí podle Bjarnegård nastává, „když je cílem násilí ovlivnit politickou integritu a když prostředky, jimiž je násilí pácháno, zároveň porušují osobní integritu jednotlivců zapojených do politiky. Osobní integrita může být narušena řadou činů, které lze obecně rozdělit na fyzické a psychické násilí (tj. zastrašování a vyhrožování) a může k nim dojít ve veřejném i soukromém prostoru. Obě formy násilí mohou mít i sexuální podtext“. Zaznamenali jste během vaší práce a zkušeností v oblasti genderově podmíněného násilí případy politického násilí či násilí/obtěžování/šikany vůči veřejně aktivním ženám? Jsou tyto problémy veřejně zmiňovány ve společenské a/nebo politické diskusi, v médiích atd.?
Zde bych odkázala na předchozí odpověď. Nemáme konkrétní čísla nebo přehled o tom, kolik veřejně známých žen zažilo hrozby nebo násilí. Víme však, že ženy ve veřejném prostoru jsou více vystaveny obtěžování.
Zaznamenává Centrum pro rovnost genderově podmíněné násilí vůči veřejně aktivním ženám?
Ne, to nezaznamenáváme. Tento typ práce není v naší náplni. Systematické zaznamenávání násilí spadá pod odpovědnost policie, výzkumných skupin nebo konkrétních organizací.
Existují iniciativy, projekty, organizace atd., které se zaměřují na problematiku genderově podmíněného násilí vůči veřejně aktivním ženám? Pokud ano, jaká je jejich práce a úsilí?
V Norsku máme dobře rozšířená krizová centra, která aktivně pracují s genderově podmíněným násilím vůči všem ženám, nejen vůči těm veřejně aktivním. Máme také organizace jako DIXI – Informační centrum proti násilí, JURK – právní poradna pro ženy, NOK – Kompetenční centrum pro osoby vystavené sexuálnímu násilí a Reform – zdrojové centrum pro muže. V Norsku máme také Národní znalostní centrum pro násilí a traumatický stres. Pravděpodobně existují i výzkumné instituce, které se tomuto tématu věnují, ale nemáme o nich konkrétní přehled.
Norská vláda vydala akční plány zaměřené na boj s genderovými nerovnostmi (například národní akční plán „Ženy, mír a bezpečnost“, který je jedním z nejvýznamnějších). Považujete tyto akční plány za účinné, dostačující a efektivní a jaké byste uvedli jejich hlavní výhody a nevýhody?
Akční plány jsou především důležité k tomu, aby na problém upozornily. Takové plány dávají tématu politickou prioritu, shromažďují opatření a zvyšují povědomí. Samozřejmě, plán sám o sobě vše nevyřeší – ale je to začátek. Plány mohou být nedostatečné a často na jejich realizaci chybí financování.
Jak policie řeší oznámení o genderově podmíněném násilí, jaký k tomu zaujímá postoj? Existují nějaké systematické preventivní mechanismy nebo mechanismy, jak se s těmito problémy vypořádávat?
O tom víme příliš málo, nicméně mohu říci, že mnoho případů je odloženo a oběti zažívají nedostatek podpory.
Z Vašeho pohledu a na základě vašich zkušeností a odbornosti – jaké jsou podle vás nejlepší způsoby, jak bojovat proti genderově podmíněnému násilí? Jaká jsou vaše doporučení?
Jedním z nejdůležitějších opatření je kvalitní vzdělávání ve školách. Žáci a studenti na všech úrovních se musí učit o lidských právech, rovnosti, vzájemném respektu, o tom, co je sexuální obtěžování a kde jsou jeho hranice. Velkou odpovědnost mají jak rodiče, tak učitelstvo, aby zajistili, že z našich dětí nevyrostou lidé páchající násilí. Výzkumy ukazují, že ženám může trvat až 12–15 let, než promluví o znásilnění. Musíme s tím něco udělat, aby ženy mohly sdílet své příběhy místo toho, aby se styděly a žily ve strachu. Potřebujeme vytvořit kulturu otevřenosti a kvalitní podpory pro ženy, které zažily násilí.
Projekt "Inspirace z Norska: Prevence a potírání genderově podmíněného násilí na političkách a veřejně aktivních ženách" byl podpořen Norskem prostřednictvím Norských fondů.
