Zdroj: Wikipedie
Můžete, prosím, stručně popsat své dosavadní politické působení?
Do politiky jsem vstoupila v roce 2018, kdy jsem vedla vítěznou kandidátku hnutí ANO 2011 ve volbách do zastupitelstva města Karlovy Vary a byla zvolena primátorkou. V roce 2020 jsem byla zvolena i do zastupitelstva Karlovarského kraje. Primátorkou města jsem pak byla znovu zvolena i vloni.
Před svým prvním zvolením primátorkou jsem se politice profesionálně nevěnovala, byla jsem plně vytížená manažerskou prací, od roku 2001 jsem pracovala na manažerských pozicích v Grandhotelu Pupp a od roku 2006 do svého vstupu do politiky jsem byla jeho generální ředitelkou. Ke své práci přistupuji stále více manažersky než politicky, což mi někdy dělá problémy.
Jak vnímáte, že jste jedna ze čtyř primátorek z 27 statutárních měst v České republice?
Beru to jako potvrzení toho, že ženy mohou být úspěšné v politice stejně jako v byznysu. Ve svém okolí i v celé republice vidím mnoho příkladů úspěšných žen, přesto nelze popřít, že ve vrcholných pozicích stále převládají muži.
K tomuto rozhovoru jsme se sešly s předpokladem, že s nějakou formou genderově podmíněného násilí či nenávisti máte zkušenosti, tudíž se Vás na tuto otázku nemusím ptát. Každopádně existuje mnoho podob takového násilí. Já bych tento jev už takhle na začátek rozdělila na dvě roviny, a to na násilí v reálném (offline) světě a v kybernetickém (online) prostoru. Začněme u online prostoru – dokázala byste říct, jak se zde projevuje takové násilí či nenávist vůči Vaší osobě?
Většinou se to netýká toho, že jsem žena, ale že jsem primátorka – čím jednodušší povaha přispěvatele, tím radostněji objevuje to, že může někam napsat „nic nedělá, nakradla si, město upadá“, aniž by to musel něčím konkrétním podložit. Ale to má asi většina politiků. Na začátku jsem s tím měla velké problémy, nebyla jsem na takové reakce zvyklá.
Jak se projevuje nenávist či násilí v reálném světě? Zažila jste nenávistné projevy, které byste mohla popsat?
Zažila jsem třeba na jednání zastupitelstva města takové výlevy, jako že když nezakážu investorovi postavit někde dům, jsem k ničemu a mám se vrátit někam. Bohužel i poměrně vzdělaní lidé s titulem někdy nechápou, jak vlastně funguje veřejná správa, a že primátorka není ta, kdo určuje, jaký dům si může postavit váš soused. Ale opět si nemyslím, že by to byly urážky vysloveně genderové, i když je možné, že ten dotyčný, v tomto případě také samozřejmě muž, by si možná vůči jinému muži to stejné nedovolil.
V čem pociťujete největší rozdíl mezi těmito dvěma formami násilí? Která Vás více zasahuje?
Ve virtuálním prostoru je zdánlivě ostřejší, pisatelé se nebojí používat slova, která by asi z očí do očí anebo při setkání na veřejnosti – a třeba sociální sítě jsou veřejné – asi nepoužili. Zároveň je ale zřejmé, že si tím spíš léčí vlastní komplexy, prostě proto, že můžou a klávesnice snese všechno. V reálném životě je to nepříjemnější, ale myslím, že se dokážu dost ohradit – nejsem typ, který si nechá nadávat.
Díky své minulé práci dokážu ustát nespokojenost a jiný názor. Jsem ale typ, který si chce věci vyříkat do očí, ne řešit je v nějakém virtuálním prostoru. To ale většina přispěvatelů vlastně nedokáže.
Pozorujete, že se při působení na sociálních sítích některým tématům vyhýbáte nebo při formulování příspěvků již berete v úvahu možné negativní reakce?
To nemůžete řešit. Stává se, že se nám podaří něco významného opravit nebo postavit, a stejně se objeví reakce „No to to trvalo“, „Co se tím chlubíte, to je přece vaše práce, a už to mělo být dávno“, „Kdo tohle vymyslel, takovou hloupost“ anebo „No, to je pěkný, ale u nás před domem je ukopnutý koš“. Nebo napíšu, že farní charita zahájila ve městě tříkrálovou sbírku, a reakce je „No to nemyslíte vážně, lidi nemají co žrát a vy pošlete děti žebrat, místo abyste je v téhle těžké době naučili, jak zacházet s penězi“. Často jsou reakce úplně mimo a je jedno co napíšete vy, důležité je, jestli si někdo zrovna potřebuje vylít vztek.
Lze říct, kdo za takovými projevy většinou stojí? Ať už v offline či online prostoru? A proč si myslíte, že tomu tak je?
Někdy to ani nevím, na sociálních sítích jsou to často lidé s přezdívkami. Pokud vystupují pod svým jménem, jsou to dost často „jakoby“ politici nebo „jakoby“ aktivisté, kteří místo aby se předvedli sami, tak se snaží očerňovat ostatní, kteří nějakou zodpovědnost nesou. Někdo si tak může léčit i svůj pocit, že přeci není neúspěšný, ale za všechno přece může někdo jiný.
Lze říct, kdo za takovými projevy většinou stojí? Ať už v offline či online prostoru? A proč si myslíte, že tomu tak je?
Někdy to ani nevím, na sociálních sítích jsou to často lidé s přezdívkami. Pokud vystupují pod svým jménem, jsou to dost často „jakoby“ politici nebo „jakoby“ aktivisté, kteří místo aby se předvedli sami, tak se snaží očerňovat ostatní, kteří nějakou zodpovědnost nesou. Někdo si tak může léčit i svůj pocit, že přeci není neúspěšný, ale za všechno přece může někdo jiný.
Kdo je Andrea Pfeffer Ferklová?
Od roku 2018, kdy vstoupila do politiky a poprvé kandidovala do místního zastupitelstva, je primátorkou Karlových Varů. Od roku 2020 je také členkou zastupitelstva Karlovarského kraje. Před vtsupem do politiky působila od roku 2001 v Grandhotelu Pupp na manažerských pozicích, od roku 2006 do roku 2008 pak na pozici generální ředitelky.Některé české novinářky hovoří o tzv. organizovaných aktech nenávisti, kdy vypozorovaly, že se na jejich sociálních sítích shromažďují již domluvené skupiny lidí, kteří na ně společně verbálně útočí. Vypozorovala jste něco takového také, nebo si myslíte, že se ve Vašem případě jedná o samostatné jedince?
Nevím, jestli jsou ti přispěvatelé nějak domluvení, ale dost často se stává, že se na nějaké, na první pohled nekonfliktní téma, sesype celá řada kritiků a ano, dost často jde o stejné skupiny lidí. Jestli je to domluvená skupina nebo nějaká názorová bublina, to nedovedu rozlišit a ani to za svou osobu zatím nepovažuji za důležité.
Lze říci, kdy nejvíce se takové násilí projevuje? Je to kontinuální stav, nebo naopak přichází ve „vlnách“? Pokud jsou projevy násilí spíše „příležitostné“, při jaké příležitosti nebo v jaké fázi Vaší kariéry jste zaznamenala jejich největší četnost nebo intenzitu?
Dost se to zostří vždycky před volbami, ale je milé, že zároveň zesílí i hlasy podpory… Je to asi pochopitelné.
Jaké jsou podle vás hlavní příčiny nenávistných projevů na veřejně aktivních ženách? Jaké faktory přispívají k rozšíření tohoto násilí?
Pořád si nemyslím, že nenávistným projevům čelí z veřejně činných lidí jen ženy. Obecně dnešní společnost je nenávisti plná a myslím, že i nenávistí cíleně živená. Navíc nenávist na sebe strhuje bezděčně pozornost diváků a čtenářů, a zcela záměrně i pozornost algoritmů, například těch, které uživatelům sociálních sítí podsouvají „zajímavé“ posty, a to společně s reklamou. A tak se může stát, že i když může být teoreticky dost velká část společnosti mentálně i emocionálně vcelku v pořádku, ve virtuálním světě to tak prostě nevypadá, protože ho normalita nezajímá, ta v něm není vidět.
Ale co se týče konkrétně žen, jak už jsem řekla, mnozí autoři (a pozor, i autorky) nenávistných projevů si tak nějak myslí, že k ženě si můžou dovolit víc. Dost podobné nenávisti je podle mě způsobeno nějakým komplexem, a je možné, že komplex z žen, nebo možná z ženských rolí, je dost častý problém. Ale to je spíš na komentář psychologů nebo sociologů.
Lze říci, co bývá předmětem nenávisti či násilí vůči Vaší osobě? Tedy z jakých důvodů, popřípadě “za co” býváte slovně napadána?
Že jsem „nová“, tak nemůžu přece nic znát, že si dovoluji něco měnit, co se přeci léta dělalo stejně, že si dovoluji něco rozhodnout.
Jak se Vy osobně stavíte k projevům nenávisti či násilí na Vaši osobu?
Pokud je osobní, nemám problém se za sebe postavit. Hodně z těch projevů je ale tak ubohých, že se jimi nehodlám zabývat. Spíš než že by se mě dotýkaly, je mi trapně za jejich autory, nevědomky o sobě prozrazují víc, než si myslí, že říkají o mně.
Pokud zaregistrujete některé výroky, které už jsou za hranou definice trestného činu z nenávisti, či se jedná o výhrůžky, řešila jste nebo řešíte takové případy s policií?
Zatím jsem nic tak vypjatého neřešila, ale neváhala bych.
Přemýšlela jste někdy o omezení či ukončení své kariéry v důsledku nesnesitelnosti nenávisti a násilí ve veřejném prostoru?
Ne, nenávist je problémem těch, kdo nenávidí, ne těch nenáviděných, je to podobné jako se závistí. Nejsem zvyklá se podvolovat jen proto, že na mě někdo houkne nebo mi řekne něco sprostého. Obecně jsem tvrdší povaha, která si nedělá hlavu ze všeho nepříjemného. Mnohem hůře snáší tyto projevy nenávisti vůči mé osobě můj manžel. Ten mi už občas naznačil, že mi to za to nestojí.
Co byste poradila ženám ve veřejném prostoru ať už potenciálně aktivním nebo těm, kterým se v něm již pohybují?
Nenechte si nic líbit, ale věnujte případným reakcím jen tolik času, kolik je nezbytně nutné. Zkušenost mě naučila, že mnozí autoři nenávistných projevů chtějí přesně tohle – získat pozornost, získat váš čas, případně vás vyprovokovat k nějakým vypjatým emocím a tím konečně získat nějakou zdánlivou vlastní důležitost.
Na základě vašich zkušeností co si myslíte, že by pomohlo k systémové redukci takového násilí na ženách? Kdo nebo co by musel zasáhnout či na redukci této problematiky pracovat, aby došlo k reálné změně, pokud něco takového vůbec existuje?
Nemyslím si, že by to mohly změnit nějaké zákony nebo státní programy. Je to jako v devadesátých letech s pyramidovými hrami typu „letadlo“, na kterých hodně lidí přišlo o peníze. Prostě se společnost musí naučit zacházet s informacemi kolem sebe a také s informacemi ve virtuálním prostoru. Pochopit, že sociální sítě nejsou „média“, ale obří soukromé korporace, kterým nejde o to, abyste se dozvěděli to, co potřebujete, ale abyste s nimi strávili co nejvíce času, zkonzumovali i mimoděk co nejvíc reklamy a poskytli o svém chování co nejvíce informací těm, kdo z nich dokážou vytěžit peníze.
Jaký je váš názor na reakci veřejnosti, politických stran, médií atd. na násilí a nenávisti vůči veřejně aktivním ženám? Jak by se podle vás měly chovat, aby zabránily šíření tohoto násilí?
Myslím, že část veřejnosti si toho všímá, a je možné, že pro některé chlapy v hospodě je naopak příjemné si občas zanadávat na ženy, zvlášť pokud jsou nějak veřejně viditelné. Ale co se týče toho, kdy názory, jakkoliv hloupé, přerostou ve skutečné vyhrožování nebo dokonce násilí, tam by bylo dobře, aby média i veřejnost vzaly za své, že násilí není názor, ale trestný čin.
Jak by mohly nevládní organizace, jako je Fórum 50 %, a jiné organizace podporovat veřejně aktivní ženy, které se setkávají s nenávistí? Jakými způsoby by mohly přispět k boji proti tomuto násilí?
Myslím, že by mohlo pomoci, aby jejich příběhy zprostředkovaly veřejnosti, aby se o nich mluvilo. Bylo by taky hezké, pokud by je v podobné situaci dokázaly i nějak podržet – psychicky, právně, nabídnout jim něco jako servis a podporu. Myslím, že každá, která se s nějakým takovým vážným násilím setká, může být nejdříve zaskočená a překvapená, kdežto tyto organizace s tím mohou mít už dost zkušeností – a tak je nabídnout.
Vzhledem k tomu, že jste souhlasila s rozhovorem, předpokládám, že je pro Vás téma důležité. Proč považujete za důležité na tuto problematiku upozorňovat?
Pracuji ve vedoucích pozicích už hodně let, a samozřejmě jsem se setkala snad se všemi možnými hloupými stereotypy – od žoviálnosti mužských kolektivů a občasný sexismus v nich, přes macho modely, že nějaká ženská mi přeci nebude říkat, co mám dělat, přes ale třeba ženské macho názory, jako že se mám nejdřív postarat o děti a domácnost a pak někomu něco vykládat, až po naopak příliš vstřícný přístup – vy jste přeci dáma, tak Vám to musíme vysvětlit jako dítěti.
Všechno z toho je zbytečné a kazí to možnost, abychom spolu dokázali konstruktivně vycházet a jednali jako normální dospělí lidé. I to jsem zažila, a musím říct, že je to pro všechny psychická i sociální úleva, když to tak začne fungovat. Proto si myslím, že je dobré na to upozorňovat.
Rozhovor vedla Aneta Straková
Váháte, zde se nevhodného či obtěžujícího chování nedopouštíte i vy? Podívejte se do naší galerie.
A pokud máte s podobným chováním zkušenosti, sdílejte je prostřednictvím anonymního formuláře a pomozte ukázat, že v tom nejste samy.
Podpořeno Norskem prostřednictvím Norských fondů
Projekt je realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.
