Tuto skutečnost potvrdily také zahraniční panelistky, jejichž příspěvky jsou zahrnuty v druhém bloku. Lenita Freidenvall, švédská odbornice na ženská politická práva, sdělila své poznatky z výzkumu, který se zabývá analýzou existujících systémů kvót v různých zemích. Janet Veitch, přední britská ženská aktivistka, potvrdila, že strana, která má na předních místech své kandidátní listiny vysoké procento žen, je voličstvem vnímaná jako moderní a atraktivní zejména pro voličky. Poslanec saského parlamentu Haiko Kosel představil praktická opatření na zrovnoprávnění žen a mužů v Německu. Pro mnohé bude jistě překvapením, že poté, co jeho strana zavedla pozitivní opatření, ji poprvé v celé historii volilo více mužů než žen.
Velmi otevřený příspěvek bývalé rakouské ministryně Marie Rauch-Kallat, členky rakouské konzervativně-pravicové strany, snad všechny přesvědčí, že problematika rovných příležitostí není pouze levicové téma. Naopak, politika nediskriminace a politické svobody je jednou z hlavních pravicových hodnot. Velvyslankyně JAR Nomsa Dube se podělila o zkušenosti s kladným vývojem demokracie v JAR díky zavedení pozitivních opatření, zejména systému tzv. Zebry (v Evropě systém zipu), kdy se na kandidátní listině střídá vždy žena a muž. Jelikož bývá ČR nejčastěji srovnávána se Slovinskem, jsou pro nás nesmírně přínosná doporučení Sonji Lokar, slovinské odbornice na genderovou problematiku střední a východní Evropy.
Kontrast k zahraničním zkušenostem vyvolává závěrečná část, v níž jsou vedle sebe poprvé uveřejněny postoje všech našich parlamentních politických stran k problematice pozitivních nástrojů na podporu žen v politice. Zejména z projevu poslankyně Jany Rybínové (ODS) je znát, že vládnoucí strana není této problematice nakloněna. Ostatní politické strany vnímají téma rovných příležitostí žen a mužů jako důležité, nicméně praktická realizace proklamovaných cílů zatím není efektivní.
Sborník vychází v rámci projektu "Nebojme se kvót!" hrazeného z prostředků Nadace Open Society Fund Praha.