Nadějných političek do 35 let není v Česku vůbec málo. Kromě těch, které mají zkušenosti z místní a krajské úrovně politiky, jsme v rámci hledání mladých nadějných političek dostaly i přihlášky žen, které do soutěže bohužel zařadit nemůžeme. Protože se ale jedná o zajímavé ženy, které stojí za pozornost, přinášíme vám s nimi rozhovor. Jako třetí bychom vám rády představily Jak jste se k politice dostala?
Blízky vztah k politice mám už od malička. Vzpomínám si, jak jsme s tatínkem poslouchali Rádio Svobodná Evropa z přijímače položeného na kotli, protože tak lépe hrálo. Ač malá, prožívala jsem velmi silně sametovou revoluci, přibitá v křesle před televizí a lapající každé slovo z přenosů z Václavského náměstí a z Letné. Mrzelo mě, že jsem ještě tak malá a nemůžu tam být spolu s vysokoškoláky. Bylo proto zcela přirozené, že jsem v 18 letech vstoupila do politické strany, a to do KDU-ČSL.
Na jaké úrovni a jak dlouho politicky pracujete?
Nejsem komunální političkou, a trochu mne to mrzí, protože z komunální úrovně by politici měli startovat do vyšších pozic. Můj život je v současnosti plný stěhování a pohybu po celé republice, proto jsem ani nepovažovala za poctivé se nechat zvolit do místního zastupitelstva, kde bych nemohla plnohodnotně a alespoň střednědobě působit. Funguji tedy spíš na celostátní úrovni. Sjezd KDU-ČSL mne nominoval na kandidátní listinu do Evropského parlamentu, a to na 5. místě. Působím ve Sdružení žen KDU-ČSL, kde jsem členkou Celostátního výboru, plním funkci mluvčí a podílím se na přípravě programových otázek. Dříve jsem byla také aktivní v mládežnické organizaci KDU-ČSL, kde jsem byla zvolena celostátní místopředsedkyní.
S několika kolegy jsem rovněž založila neziskovou organizaci IPES, jejímž úkolem je intelektuálně povzbuzovat členskou základnu KDU-ČSL, vydáváme časopis a komentujeme politické dění z pohledu křesťansko-demokratické politiky.
V politice se angažuji od svého vstupu, tedy již 12 let.
Co Vás na politické práci baví?
Osobně mám velkou potřebu pomáhat a být prospěšná, užitečnost pro ostatní mi přináší vnitřní uspokojení a činí mě šťastnou. Pokud se mi prostřednictvím politiky daří alespoň trochu pomáhat svému okolí, pak musím říci, že to je právě to, co mne na tom baví. Někdy ale nejsou vidět přímé efekty našich intervencí, proto je pro mne politická práce někdy i dost frustrující.
Co považujete za své největší úspěchy v politické práci? Jaká práce za Vámi stojí?
Podařilo se mi dostat se na velmi pěkné místo na kandidátce do EP, podařilo se mi postavit neziskovou organizaci, která funguje na pomezí politiky a akademického světa. Spolu s kolegyněmi jsme dokázali, snad ne ještě úplně, ale snažíme se, aby se téma zastoupení žen stalo tématem i pro tak konzervativní stranu jako je KDU-ČSL. Práce to byla spousta, neplacené, dobrovolné, někdy vydřené. A nikdy nekončící.
Podle čeho jste si vybírala politickou stranu či hnutí, ve které/m jste politicky aktivní?
Vliv na to měla politická orientace mých rodičů a prostředí malé vesnice, ve které jsem žila, kde každý byl buď lidovec nebo nezávislý. Bylo proto zcela přirozené, že jsem se stala součástí této strany.
Máte nějaký svůj politický sen?
Ano. Nyní především uspět ve volbách do Evropského parlamentu. Nebude to lehké, protože KDU-ČSL zrovna neoplývá preferencemi, ale když to nezkusím, nikdy nezjistím, zda je to možné. Druhým snem je, aby se díky ženám politika o něco víc kultivovala a moc ráda bych tomu přispěla vlastní aktivní účastí. A třetím snem je, aby se KDU-ČSL stala přitažlivou a přesvědčivou politickou stranou pro širší spektrum voličů, než je současných 7 %. Věřím, že potenciál má v mladší generaci, která se pomalu začíná hlásit o slovo.
Máte nějaký svůj politický vzor?
Obdivuji generaci "otců zakladatelů" Evropské Unie - Adenauera, DeGasperiho a další. Z Čechů by to byl Jan Šrámek a Josef Lux; mnozí jim vyčítají názorovou pružnost a až přílišnou ochotu ke kompromisům, ale postavení politických stran, které reprezentovaly ani jinou úspěšnou politiku neumožňovaly. Pokud bych měla jmenovat ženy, které by mohly být vzorem, pak musím jmenovat charismatickou, statečnou, moudrou a chvílemi i sveřepou Madeleine Albrightovou. Cizinku, která se dokázala v USA neuvěřitelně prosadit.
Co si myslíte o situaci žen v české politice (popř. o tom, jak by se měla řešit)?
Jedním slovem tristní. Téměř dvacet let po revoluci se počet žen ve volených funkcích snižuje, místo aby se postupně zvyšoval. Není to pěkná vizitka naší, dovolím si říci již "mužské demokracie". Kdykoli jsem měla možnost situaci v české politice konfrontovat se zahraničím, zažila jsem údiv nad tím, proč s tím již dávno něco neděláme. Poslední dobou se přesvědčuji o tom, že absence žen v politice není problémem žen, ale především mužů, kteří nejsou schopni přistoupit na trochu jiné pojetí vládnutí a proměnu vztahů ve společnosti. Čekat, než vychováme novou generaci mužů, která to akceptuje si ale nemůžeme dovolit; nízké procento žen bychom mohli řešit ještě s našimi vnučkami. Řešením je zavést na přechodnou dobu kvóty. Političky je často komentují jako dehonestující opatření, ale jiným způsobem nejsme schopni v dohledné době počet žen v politice zvýšit. A ženy v politice by měly být něco tak přirozeného jako je například volební právo žen, které si nyní už nikdo nedovoluje zpochybňovat. Tehdy to byla také revoluce.
Co je podle Vás politika?
Není to originální, ale pro mne je politika především službou. V plném slova smyslu a se vší pokorou. Další komentář netřeba.
Blízky vztah k politice mám už od malička. Vzpomínám si, jak jsme s tatínkem poslouchali Rádio Svobodná Evropa z přijímače položeného na kotli, protože tak lépe hrálo. Ač malá, prožívala jsem velmi silně sametovou revoluci, přibitá v křesle před televizí a lapající každé slovo z přenosů z Václavského náměstí a z Letné. Mrzelo mě, že jsem ještě tak malá a nemůžu tam být spolu s vysokoškoláky. Bylo proto zcela přirozené, že jsem v 18 letech vstoupila do politické strany, a to do KDU-ČSL.
Na jaké úrovni a jak dlouho politicky pracujete?
Nejsem komunální političkou, a trochu mne to mrzí, protože z komunální úrovně by politici měli startovat do vyšších pozic. Můj život je v současnosti plný stěhování a pohybu po celé republice, proto jsem ani nepovažovala za poctivé se nechat zvolit do místního zastupitelstva, kde bych nemohla plnohodnotně a alespoň střednědobě působit. Funguji tedy spíš na celostátní úrovni. Sjezd KDU-ČSL mne nominoval na kandidátní listinu do Evropského parlamentu, a to na 5. místě. Působím ve Sdružení žen KDU-ČSL, kde jsem členkou Celostátního výboru, plním funkci mluvčí a podílím se na přípravě programových otázek. Dříve jsem byla také aktivní v mládežnické organizaci KDU-ČSL, kde jsem byla zvolena celostátní místopředsedkyní.
S několika kolegy jsem rovněž založila neziskovou organizaci IPES, jejímž úkolem je intelektuálně povzbuzovat členskou základnu KDU-ČSL, vydáváme časopis a komentujeme politické dění z pohledu křesťansko-demokratické politiky.
V politice se angažuji od svého vstupu, tedy již 12 let.
Co Vás na politické práci baví?
Osobně mám velkou potřebu pomáhat a být prospěšná, užitečnost pro ostatní mi přináší vnitřní uspokojení a činí mě šťastnou. Pokud se mi prostřednictvím politiky daří alespoň trochu pomáhat svému okolí, pak musím říci, že to je právě to, co mne na tom baví. Někdy ale nejsou vidět přímé efekty našich intervencí, proto je pro mne politická práce někdy i dost frustrující.
Co považujete za své největší úspěchy v politické práci? Jaká práce za Vámi stojí?
Podařilo se mi dostat se na velmi pěkné místo na kandidátce do EP, podařilo se mi postavit neziskovou organizaci, která funguje na pomezí politiky a akademického světa. Spolu s kolegyněmi jsme dokázali, snad ne ještě úplně, ale snažíme se, aby se téma zastoupení žen stalo tématem i pro tak konzervativní stranu jako je KDU-ČSL. Práce to byla spousta, neplacené, dobrovolné, někdy vydřené. A nikdy nekončící.
Podle čeho jste si vybírala politickou stranu či hnutí, ve které/m jste politicky aktivní?
Vliv na to měla politická orientace mých rodičů a prostředí malé vesnice, ve které jsem žila, kde každý byl buď lidovec nebo nezávislý. Bylo proto zcela přirozené, že jsem se stala součástí této strany.
Máte nějaký svůj politický sen?
Ano. Nyní především uspět ve volbách do Evropského parlamentu. Nebude to lehké, protože KDU-ČSL zrovna neoplývá preferencemi, ale když to nezkusím, nikdy nezjistím, zda je to možné. Druhým snem je, aby se díky ženám politika o něco víc kultivovala a moc ráda bych tomu přispěla vlastní aktivní účastí. A třetím snem je, aby se KDU-ČSL stala přitažlivou a přesvědčivou politickou stranou pro širší spektrum voličů, než je současných 7 %. Věřím, že potenciál má v mladší generaci, která se pomalu začíná hlásit o slovo.
Máte nějaký svůj politický vzor?
Obdivuji generaci "otců zakladatelů" Evropské Unie - Adenauera, DeGasperiho a další. Z Čechů by to byl Jan Šrámek a Josef Lux; mnozí jim vyčítají názorovou pružnost a až přílišnou ochotu ke kompromisům, ale postavení politických stran, které reprezentovaly ani jinou úspěšnou politiku neumožňovaly. Pokud bych měla jmenovat ženy, které by mohly být vzorem, pak musím jmenovat charismatickou, statečnou, moudrou a chvílemi i sveřepou Madeleine Albrightovou. Cizinku, která se dokázala v USA neuvěřitelně prosadit.
Co si myslíte o situaci žen v české politice (popř. o tom, jak by se měla řešit)?
Jedním slovem tristní. Téměř dvacet let po revoluci se počet žen ve volených funkcích snižuje, místo aby se postupně zvyšoval. Není to pěkná vizitka naší, dovolím si říci již "mužské demokracie". Kdykoli jsem měla možnost situaci v české politice konfrontovat se zahraničím, zažila jsem údiv nad tím, proč s tím již dávno něco neděláme. Poslední dobou se přesvědčuji o tom, že absence žen v politice není problémem žen, ale především mužů, kteří nejsou schopni přistoupit na trochu jiné pojetí vládnutí a proměnu vztahů ve společnosti. Čekat, než vychováme novou generaci mužů, která to akceptuje si ale nemůžeme dovolit; nízké procento žen bychom mohli řešit ještě s našimi vnučkami. Řešením je zavést na přechodnou dobu kvóty. Političky je často komentují jako dehonestující opatření, ale jiným způsobem nejsme schopni v dohledné době počet žen v politice zvýšit. A ženy v politice by měly být něco tak přirozeného jako je například volební právo žen, které si nyní už nikdo nedovoluje zpochybňovat. Tehdy to byla také revoluce.
Co je podle Vás politika?
Není to originální, ale pro mne je politika především službou. V plném slova smyslu a se vší pokorou. Další komentář netřeba.
