Ostře kritizuje machistické poměry v české politické scéně a vyslovuje se pro zavedení kvót pro ženy jakožto dočasného, ale nezbytného nástroje pro změnu současné situace. Celý rozhovor je volně ke stažení na www.respekt.cz.
Modlím se, aby přišla nová generace
S Janou Hybáškovou o drsném českém světě, Evropském parlamentu a ženách
Jana Hybášková (40) se narodila v Praze, část dětství prožila v Alžírsku. Vystudovala arabistiku na FF UK, po převratu začala pracovat na ministerstvu zahraničí (ředitelka blízkovýchodního odboru), později působila jako velvyslankyně ve Slovinsku a Kuvajtu, kde během druhé války v Iráku patřila k nejvýraznějším diplomatům. Po kritice české pasivity byla odvolána. Stala se členkou Evropských demokratů a od roku 2004 je poslankyní Evropského parlamentu. Jana Hybášková je vdaná, má dvě dcery.
…
Šance dostat se nahoru
Je rozdíl v tom, jak se jako žena cítíte v evropské a v české politice?
Česká politická scéna je jednoznačně machistický prostor. Ani v arabském světě jsem něco podobného nezažila. Je to opravdu drsné.
Co je drsné?
To, jak se vás mužští snaží upozadit, jak vám jsou schopni posílat vulgární sms, jak vedou jednání hrubou silou. V europarlamentu se mi to neděje, přitom se tam hádáme třeba o to, jestli dát nebo nedát Írán do Rady bezpečnosti. To už nejsou srandy, ale nikdo vám neřekne: Ty buď zticha, sem nepatříš. Nevzniká jako v Česku prostředí, v němž je pravděpodobnější, že bude mlčet žena spíš než muž. Neumím to přesně říct, ale to je asi podstata.
Kdo posílá vulgární sms?
Bojím se to říct, zkomplikovala bych si tím život.
Cítí se vaši kolegové ohroženi konkurencí? Nebo mají komplexy ze svých rodin?
Nevím. Celá zdejší politika je strašně agresivní. Je tu cítit silná touha po mocenské, osobní realizaci. Já mám hodně vyhraněná stanoviska a třeba lidi z Evropské komise nejsou úplně happy, když mě vidí. Nikdy ale neexistuje, že by mi vedoucí oddělení odmítl dát nějaký materiál. Můžu ho štvát, ale vždycky můj požadavek splní. V Čechách, když má někdo jiný názor, tak vám ten papír nedá, zapře jeho existenci, nebo řekne, že to je tajné. Většina žen v tak siláckém prostředí dospěje k názoru, že se tím nenechají ničit.
V české politice se stále ještě neobjevila generace nových mladých lidí s jiným vychováním, lidí s jinou kulturní zkušeností. Modlím se, aby tahle generace přišla.
Mají se v politice zavést kvóty pro ženy?
Myslím, že klíčová je výchova. Často přednáším na středních školách o evropské ústavě a ptám se mladých lidí, jestli jim někdo řekl, že mají jít volit, co je občanský postoj, otevřená společnost. Mladým lidem lze vštěpovat, že je občanskou povinností se aktivně účastnit na životě okolo nás, že v politice mají být i ženy, že je to normální. S hrůzou zjišťuji, že i na předních pražských gymnáziích tento typ výchovy schází.
Takže žádné kvóty?
Když jsem kandidovala do europarlamentu, byla jsem proti. Byl to omyl. Ukazuje se, že v evropských státech zavedení kvót přítomnost žen v politice trvale zvýší. Po letech můžete kvóty zrušit a ženy už v politice zůstanou, protože lidé si na ně zvyknou. Jsem jednoznačně přesvědčená o tom, že jedním z velkých nedostatků české politiky je právě nedostatek žen. Bez nich politika není dostatečně reprezentativní vůči českému veřejnému mínění. Kdyby bylo v politice víc žen, ubude silové prostředí, řešily by se víc konkrétní věci. Ženy taky vnášejí do politiky jakousi míru respektu, zklidnění, praktičnosti, pragmatičnosti.
Bylo by hezké, kdyby se ve volbách objevila strana, která řekne: My máme každou třetí členku ženu. To se ale nestane. Naopak.
Nestane se to ani u vašich Evropských demokratů?
Myslím, že každá schopná žena by u nás měla šanci dostat se rychle nahoru. Jenže žen je málo, mají domácí povinnosti a nevidí důvod, proč vysedávat na schůzích.
Autor: Marek Švehla, týdeník Respekt, 2.1.2006
