Ing. Martin Kolovratník (ANO)
Jaký je Váš názor na současné zastoupení žen a mužů v české politice (v průměru 20 % žen, 80 % mužů)? V čem spatřujete příčiny nevyváženého zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích?
Na první pohled tato čísla nevypadají povzbudivě. Já osobně je ale nevnímám kriticky nebo problematicky. Spíš je to stav, který mohu vzít na vědomí. Příčiny jsou podle mě jasné – postavení žen ve společnosti je prostě historicky jiné než postavení mužů. A ze své osobní zkušenosti mám pocit, že je to tak správně. Já osobně vnímám svět jako dva elementy - mužský a ženský. Ty do sebe zapadají a navzájem se doplňují.
Jaký je Váš názor na zavádění kvót stanovujících, že jednoho pohlaví nesmí být na kandidátních listinách či v orgánech strany zastoupeno méně než ve stanoveném poměru?
Jsem povahou liberál, proto mám problém s jakýmikoliv kvótami. A v tomto případě obzvlášť. A zkusím tento názor ilustrovat na Poslanecké sněmovně. Moje kolegyně – ženy poslankyně – pracují ve sněmovně výborně. Většina z nich se věnuje sociální problematice, školství nebo zdravotnictví. Každé jejich vystoupení je osvěžením mezi záplavou mužského ega, zdejší dámy vnesou do jednání eleganci, emoce a často i milé odlehčení. Jsem rád za to, že zde jsou s námi. Vím, že se samy rozhodly pro dráhu poslankyně, že jsou ochotné obětovat osobní a rodinný čas a věnovat se politickým soubojům a diskuzím. Ovšem nedokážu si představit, že by zde mělo sedět určité množství žen, které do Sněmovny vlastně nechtěly, měly představu o jiné kariéře, ale jsou zde jen proto, aby se naplnila nějaká kvóta. To je prostě špatně.
Pokud nepodporujete genderové kvóty, jaké jsou podle Vás jiné cesty, jak zastoupení že n a mužů v politice vyrovnat? Navrhoval/a byste nějaká opatření?
Jak vyplývá z mých předchozích odpovědí, nejsem si jist, jestli je potřeba hledat jiné cesty. Jako muž jsem šťastný, když mám ve své ženě oporu a rodinné zázemí. Všemožně ji podporuji ve studiích, rozvoji a podnikání a je pro mě rovnocenným partnerem. Jako poslanec jsem šťastný, když mohu spolupracovat s milými kolegyněmi, které jsou odbornicemi ve svém oboru a do mnohdy nezáživných jednání vnesou krásného ducha ženského elementu. Nejdůležitější je však pro mě však jednotlivce – každý se musí rozhodnout sám.
Děkujeme za rozhovor.
Komentář Fóra 50 %:
Přístup pana poslance zcela přehlíží, že kromě individuálních rozhodnutí konkrétních žen vstupují do hry i vnější podmínky a to, do jaké míry umožňují, aby se ženy v politických funkcích angažovaly. Ženy se chtějí podílet na rozhodování stejně jako muži. To dokládají jak výzkumy veřejného mínění, tak přítomnost žen v členských základnách stran či jejich angažovanost v neziskovém sektoru a komunitním životě.
Ženy však čelí specifickým překážkám, které muži zpravidla řešit nemusí. Politika byla historicky nastavena muži a pro muže. Jak pan poslanec sám poznamenává, ženy mají zpravidla na starost děti i domácnost, mají méně času a možností stát se součástí neformálních „pánských klubů“, navíc čelí zakořeněné nedůvěře ve své schopnosti. Všechny tyto bariéry lze řešit - například podporou tzv. "slaďovacích" opatření, vzdělávacími a mentoringovými programy či právě kvótami. Právě touto cestou se vydaly země, které dnes mají vyvážené zastoupení žen a mužů.
Kvóty neznamenají, že se do politiky dostanou ženy, které o politiku nemají zájem a nechtějí se jí věnovat. Kvóty však fungují jako impulz pro politické strany, aby samy začaly ženy aktivně vyhledávat, oslovovat a podporovat jak ve svých řadách, tak mimo ně. Je pravdou, že ženy mají nižší politické sebevědomí než muži, to však neznamená, že pro ni nemají stejné vlohy.
Rozhovor vznikl v rámci projektu Ženy a muži v rovnováze. Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
