Dnes si připomínáme výročí narození Antonie Kleinerové, poslankyně za národní socialisty, která se angažovala v ženském hnutí a která byla po komunistickém převratu v roce 1948 spolu s Miladou Horákovou politicky stíhána.
Antonie Kleinerová, rozená Štainicová, se narodila 23. března 1901 v Praze do dělnické rodiny. Od roku 1937 pracovala na Ministerstvu sociální péče, kde se seznámila s Miladou Horákovou, s níž také působila ve vzdělávací organizaci žen s křesťanským zaměřením YWCA. Během druhé světové války se Antonie Kleneirová spolu se svým manželem aktivně zapojila do odbojového hnutí, za což byli oba dva v roce 1941 zatčeni gestapem. Antonie byla až do konce války vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.
Po válce se Antonie Kleinerová začala angažovat v politice a ženském hnutí. Předsedala Sdružení žen Církve československé a v roce 1946 byla zvolena poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V Parlamentu zasedala formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948, později již byla za svůj nesouhlas s komunistickým převratem politicky stíhána. V roce 1949 ji společně s dalšími funkcionáři národně socialistické strany zatkla Státní bezpečnost. V politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byla Kleinerová odsouzena k doživotnímu trestu vězení. Kromě toho jí byl zkonfiskován majetek, vyměřen peněžitý trest ve výši dvaceti tisíc korun a odebrána na deset let čestná občanská práva. Byla vězněna ve Znojmě, Kutné Hoře, v Praze na Pankráci, v Chrudimi a v nápravně pracovním táboře Pardubice. Společně s dalšími vězeňkyněmi zde iniciovala v roce 1954 hladovku, za kterou byla kázeňsky potrestána. Doživotní trest jí byl ale v roce 1955 zmírněn na dvacet pět let a v roce 1960 byla podmínečně propuštěna na základě rozsáhlé prezidentské amnestie. V roce 1990 byla plně rehabilitována.
Antonie Kleinerová byla spolu s dalšími významnými ženami společenského života tehdejšího Československa, jako byly Alice Masaryková, Milada Horáková, Hana Benešová a mnohé další, členkou ženského spolku Obrodné hnutí mladých žen v Československu (YWCA – Young Women’s Christian Association). Jejich sídlo v Žitné ulici v Praze sloužilo jako zázemí pro ženy a dívky, kde právě již výše zmíněné ženy promlouvaly s dívkami, přednášely jim o postavení žen v tehdejším Československu, rozvíjely jejich vědomosti a všeobecně podporovaly činnost spolku. Samotné členky spolku se účastnily činnosti Ženské národní rady, zastřešující organizace ženských spolků, která se podílela na legislativní úpravě postavení žen v Československu. Díky svému mezinárodnímu charakteru do československé YWCA přijížděly také ženy ze všech koutů světa, a dívky tak měly možnost s nimi rozmlouvat a srovnávat situaci žen v různých zemích. Styky na Západ také umožnily přijímat a distribuovat poválečnou americkou pomoc. Převzetí moci Komunistickou stranou Československa v roce 1948 vedlo však k nucenému postupnému omezování činnosti a konečné likvidaci spolku.
Poslankyně Kleinerová vedla v YWCA dívčí kluby, které měly za úkol výchovu mladých dívek. Jedním z nich byl klub Tempo, Kleinerová v něm byla nazývána jako „paní Tomy“. Jedna členka tohoto klubu popsala náplň jejich činnosti:
„Přišli k nám dospělí lidé, třeba Tomy Kleinerová, to byla vynikající paní, příjemná, která vedla kroužky. No, a ta nás právě uváděla do našich, vlastně budoucnosti žen, že jo? Taky nám radila, co máme studovat dál, co kterej obor jakej je… Samozřejmě převážná náplň byla kultura…pozvala nám některý herce, mohli jsme si s nimi popovídat… taky nám doporučovala, co máme číst […] Někdy třeba nám taky dala za úkol, abychom přinesli nějakou báseň. Něco, ať si sami vybereme a přečteme.“
Antonie Kleinerová svým svěřenkyním předávala zkušenosti z politiky. Kromě toho pak klubovní schůzky vedené „paní Tomy“ zvyšovaly sebe-uvědomení dívek. K čemuž jedna z dívek dodala:
„[A. Kleinerová] Samozřejmě dbala, abychom mluvily správnou češtinou a abychom se chovaly slušně… Říkala, sedněte si pořádně v tramvaji, neroztahujte nohy, podívejte se, jak ty holky vypadají… No prostě dbejte na sebe, vždyť už budete za chvíli dámy… Také nám říkala, že nemáme [klukům] skákat do řeči, nechat je vykecat (smích)… prostě učila nás takovou jednoduchou diplomacii.“
Antonie Kleinerová zemřela 23. srpna 1982 v Praze v 81 letech.
Autor: Filip Červ
Zdroje:
Appeltová, Michaela (2008). Ve víru událostí: YWCA a spolkový život v roce 1948 [diplomová práce] (Praha: Fakulta humanitních studií UK v Praze).
Článek vznikl v rámci projektu "Ženy a muži v rovnováze". Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
