Kdy a proč jste se rozhodla vstoupit do politiky?
Do politiky mne přivedla konkrétní situace na našem sídlišti. Před naším panelovým domem měla vzniknout ubytovna pro neplatiče. Zapojila jsem se mezi místní obyvatele, kteří proti tomuto záměru protestovali. Vyzvali jsme radnici k veřejnému jednání. Je to už skoro 20 let, přišla jsme tam tehdy ve vysokém stupni těhotenství... Snažili jsme se přesvědčit starostu, že ubytovna pro neplatiče má víc rizik než přínosů.
Ten příběh má nestandardní konec: ubytovna pro neplatiče vznikla a přesně se splnilo to, čeho jsme se báli. Neplatiči byli převážně sociálně slabí muži, kteří přes den vysedávali před ubytovnou a pili alkohol. Já jsem byla v nátlaku na radnici hodně iniciativní. Problémy vyvrcholily těsně před volbami. Pak mi jednou zavolala místostarostka a nabídla mi jako nezávislé osobě místo na kandidátce. Situace se vyvinula tak, že jsem byla zvolena členkou zastupitelstva a zcela nečekaně jsem se stala novou místostarostkou. Situace s neplatiči byla neudržitelná, a proto jsme oslovili občanské sdružení Naděje, které má se sociálně ohroženými osobami velké zkušenosti. Problémový objekt jsme jim pronajali a v ubytovně byl nastolen naprosto nový režim, který vše vyřešil.
Paradoxem zůstává, že to, co mne do politiky přivedlo (problémy s ubytovnou), se nakonec vyřešilo úplně jiným způsobem, než jaký jsem původně hájila. Bylo to zajímavé poučení.
Domníváte se, že ženy mají v politice stejné postavení jako muži?
Já si myslím, že nejprve je potřeba trochu vymezit, jak já rozumím pojmu „politika“. Pro mne je politika světem, ve kterém jde především o moc. Teprve až potom jde o správu veřejných statků.
Politika přitahuje primárně určité typy lidí. Často se jedná o lidi, kteří mají moc rádi. Většina z nich jsou muži. Na toto téma jsem vedla hodiny a hodiny debat. Muži většinou začnou argumentovat tím, že i ženy mají rády moc a že z tohoto pohledu není mezi muži a ženami rozdíl. Dostane-li se k moci žena, chová se často stejně jako muž. Ano, určitě existují ženy, které mají k moci blízko, ale to, že jich je mnohem méně než mužů,
zůstává neoddiskutovatelným faktem.
V politice se stále „bojuje“. Jen málokdy jsou politické vody natolik stabilní, aby o boj o moc nešlo. Tahle klíčová část politiky je pro většinu žen málo přitažlivá, většinou je nebaví „bojovat“. Často je navíc třeba „bojovat“ se silnějším mužským soupeřem. Boj uvnitř vlastního „hnízda“ připadá mnohdy ženám nesprávný. Raději ustoupí nebo se boje neúčastní a čekají, jaké místo na ně vybude.
Ženy také častěji vnímají soupeření osobně a dlouho si pamatují, kdo je jakým způsobem porazil či odsunul. Muži si totiž někdy v zápalu boje neberou servítky a patriarchální postoje sdělují ženám velmi nevybíravým způsobem. Z tohoto pohledu je politika pro muže podstatně menší zátěží. Nezůstává v nich tak dlouho hořkost z porážky a navíc „jít do boje“ je pro ně přirozenější.
Ženy se naopak osvědčují v řešení konkrétních problémů, nevadí jim věnovat energii hledání variant, jde jim o věc.
Často zmiňovaný argument o ženské povinnosti vůči rodině také hraje roli. Žena nemá v určitém věku čas na večerní setkávání, protože se stará o děti. Návštěva stranických či jiných politických jednání je pro ni buď ztrátou času či těžce vydobytým luxusem. Už proto je, podle mého, postavení žen v politice od postavení mužů odlišné.
Zažila jste sama situaci, která Vám byla nepříjemná a která byla podle Vás způsobena tím, že jste žena?
Ano, několikrát jsem byla jednou z mála žen v určitém politickém kolektivu. A tam jsem byla konfrontována s čistě mužským světem. To, že jednání zahajovala slovy „Tak, pánové, začneme...“, je spíš úsměvné. Pokud jsem ale chtěla něco prosadit, bylo mi několikrát naznačeno, že jsem „jen žena“. Také souboj o pozici na kandidátce nebyl jednoduchý. Kandidátka plná mužů vedená ženou, by přeci nevypadala dobře.
Určitě to souvisí s mužským vnímáním sebe sama. Některým je nepříjemné, že by měli mít nad sebou ženu, protože tím by prokázali vlastní slabost. Třeba se tím projevuje i etiketou vnucovaný ochranitelský přístup mužů vůči ženám. Od politického lídra se totiž čeká, že si bude vždy vědět rady, že ustojí útoky politických protivníků i médií – že bude prostě silný. A to se od žen moc nechce. „Silná žena“ evokuje spíš nepříjemnou semetriku než osobu, která unese politické břímě a ochrání muže pod sebou. Dát najevo ženskou slabost je v politice vlastně zakázáno.
Tlak na sílu a nakládání s mocí často vede k tomu, že žena, aby se prosadila, začíná používat mužské prvky chování: agresivitu, dominanci, drsnější slovník. Tak trochu přestává být ženou, a za to je muži lépe přijímána.
Ale zažila jsem i jiné situace: v naší městské části byla zvolena do jejího vedení žena – starostka. Jenže muži ji brali jen jako „bílého koně“, za kterým si hráli své mužské hry, rozdělovali si mocenská teritoria a těžili z toho, že ona není schopna tyto jejich postoje prohlédnout. Politickou zodpovědnost za jejich chyby nakonec nesla ona.
Domníváte se, že nominace na kandidátní listiny probíhají transparentně? Můžete popsat, jak probíhají? Domníváte se, že při stranických nominacích mají ženy stejné šance jako muži dostat se na volitelná místa kandidátních listin?
Myslím, že hodně závisí na obci, kde se kandidátka sestavuje. Čím je obec menší, tím je asi politizace kandidátky (tedy mocenský boj o pozice na ní) méně pravděpodobná. Sestavování kandidátky hodně souvisí s postavením žen v politice. Často se kandidátka tvoří hlasováním, při němž většinou muži volí muže. Některé strany začínají využívat tzv. zip – tedy pravidelné střídání mužů a žen. Osobně však mohu říci, že to ale muže hodně frustruje.
Nemám zkušenost s velkou politickou stranou, ale vzhledem k tomu, že v našem zastupitelstvu je dlouhodobě žen jen asi třetina, nedělám si iluze o tom, že ženy mají rovnocenné šance dostat se na volitelná místa. Korektně je ale třeba říci, že žen, které by o politické posty usilovaly, je mnohem méně než mužů.Vedle snahy o transparentní sestavování kandidátek je proto potřeba soustředit se na to, jak prostředí politiky pro ženy zatraktivnit.
Setkala jste se někdy s případem netransparentního či neférového jednání v rámci vašeho působení v politice?
Neférové jednání je v politice zcela běžné. Politika je založena na hledání a uzavírání kompromisů, a s tím je spojena i možnost přeskupování politických sil. Dodržování slibů se proto v politice moc nenosí. Je-li to politicky výhodné, jsou sliby zapomenuty a vytvořena nová politická formace. Pro někoho to možná ani není nic neférového - taková je přeci politika.
Netransparentní jednání je také poměrně časté. S tím, jak politika přitahuje určité typy lidí, se z ní víc a víc stává prostředí, v němž se daří klientelismu či prokorupčním postupům. Lidé vstupují do politiky proto, aby si polepšili – někdy mi přijde, že dnes je politika pouhým strojem na hlasy voličů. Pokud je strana získá, je jejím primárním zájmem převést veřejné zdroje do soukromých kapes. Strany ve vedení obcí mají veřejné prostředky, za ně platí skvělé právníky, kteří politikům radí, jak se pohybovat na hraně zákonů. Prokázat netransparentní chování je proto hodně obtížné. Naše opoziční politické uskupení podalo již šest trestních oznámení – všechna policie odložila.
Politická kultura není v Čechách zrovna na výši. Proto jsou také politici veřejností tak negativně přijímáni. Lidé je nevnímají jako své zástupce, ale jako lidi, kteří chtějí primárně díky politice něco získat.
Pro mne osobně je velkou vzpruhou založení společenství okolo portálu Bezkorupce, který spravuje občanské sdružení Oživení. Sdružují se zde komunální politici a další lidé, kteří se nechtějí smířit s tím, že se slovo „politika“ stalo v Čechách synonymem pro partajní byznys. Je zajímavé, že v tomto společenství se genderové rozdíly téměř neprojevují.
Většina debat na téma rozdílného postavení žen v politice končí závěrem, že politika je mužský svět, ve kterém ženy strádají. Pravda je taková, že dnešní svět politiky je pro ženy mimořádně neatraktivní. Aktivní ženy se proto do politiky dostávají oklikou: zakládají občanská sdružení pro řešení konkrétních problémů, sestavují petice, organizují protesty. Mezi ženami jsou i mimořádné osobnosti, které se v politice prosadily a obohacují ji svými nepolitickými postoji, ženským šarmem a noblesou, s níž se věnují řešení praktických situací. Nemají to ale jednoduché.
Radka Soukupová
členka zastupitelstva Městské části Praha 11 od roku 1994
místostarostka v letech 1994 - 2002
