Přicházejí z různých konců světa, některé už jsou tu dávno, jiné dorazily v posledních měsících. Další stále přicházejí s proudem ostatních uprchlíků a migrantů. Jejich motivy pro hledání nového domova ve Skandinávii jsou různé stejně jako jejich předpoklady a vůle k úspěšné integraci. Běženkyně, migrantky, přistěhovalkyně, osoby jiného etnického původu – prostě ženy, které z nějakého důvodu chtěly nebo musely opustit své rodné země a začít nový život v neznámém a velmi odlišném světě. Sžívání se s ním může trvat roky a je pro mnohé ženy, stejně jako pro jejich děti, těžké. Asi těžší než pro muže, protože ženy a děti jsou často více poznamenaný válkou a násilím, před kterými prchají.
Norský apel o více peněz
„Ženy a děti potřebují nejvíce pomoci v současné krizi“, prohlásilo před pár dny norské ženské centrum Fokus a vyzvalo vládu, aby zvýšila rozpočet na humanitární účely a zvláště pak na podporu žen-běženkyň. Fokus je akronym pro Fórum pro ženy a otázky rozvoje a zastřešuje řadu norských ženských organizací. Jeho šéfka Gro Lindstad zdůraznila, že pomoc by měla jít jak do táborů v oblastech, odkud lidé utíkají, tak těm ženám a dětem, které se už dostaly do Norska a jiných evropských zemí. V Norsku bylo na počátku roku (poslední oficiální statistika) přes 800 000 imigrantů. To je 15,6 procent obyvatelstva. Fokus je akronym pro Fórum pro ženy a otázky rozvoje a zastřešuje řadu norských ženských organizací.
Dánsko má imigrantů a jejich potomků o pár procent méně než Norsko, ale vůle a ochota pomáhat je i tady. Existuje řada úspěšných projektů a podpůrných aktivit, část z nich speciálně zaměřených na ženy a mnoho lidí také pomáhá soukromě, v malém, třeba na sousedské bázi. Ovšem názory na běžence a jiné migranty jsou rozpolcené a část Dánů – podle jednoho z posledních průzkumů je to celých 40 procent - se k nim staví negativně. To platí v různé míře i pro ostatní skandinávské země. Ale existují i průzkumy, které naznačují opačný trend.
Švédsko je nejvlídnější země
Hlasy proti migrantům se ozývají i ve Švédsku, ale dosud byly vzácné - kritické názory zastával jen zhruba každý desátý občan.
Švédsko je podle nové analýzy Světové Banky evropskou zemí, která je nejvíce přátelská vůči lidem, kteří sem přišli a přicházejí ze všech koutů světa. Dnes už má čtvrtina obyvatel nešvédský etnický původ a číslo stále roste, zvláště v posledních měsících v důsledku současné krize. Paralelně s tím růstem ovšem stoupá i počet lidí, kteří nejsou tak přátelsky naladění jako dříve. V jednom z nedávných průzkumů odpověděla více než polovina respondentů, že momentální příliv uprchlíků – údajně by se mohl vyšplhat na 100 000 osob nebo ještě výš - je přespříliš.
Nicméně tradiční švédská tolerance a fundamentálně pozitivní přístup k migraci přežívá. Kromě státní instance Migrationsverket, která patří pod Ministerstvo spravedlnosti, pomáhá uprchlíkům řada organizací, spolků i jednotlivců a tisk a internet se hemží nejrůznějšími reportážemi a příběhy o podpůrných akcích.
Pomáhá učitelka na penzi i vědci
Nejčtenější švédský deník Aftonbladet např. nedávno v rubrice „dobré zprávy“ psal o jisté paní jménem Laila Jonsson, 76leté učitelce v důchodu z městečka Järvsö, která tráví dny v místním azylovém centru pro ženy a děti, protože „prostě chce pomáhat“. „Chci pomáhat, protože mužů. Jsem důchodkyně a mám čas i dost sil“, říká Laila. Učí ženy, z nichž část je ze Sýrie, švédsky, vozí je na nákupy ve svém soukromém autě, doprovází je na úřady nebo prostě jen poslouchá a podle potřeby utěšuje. Pomáhá i jejich dětem – trénink má dostatečný, léta učila na základní škole a sama má sedm vnoučat a jedno pravnouče.
K „dobrým zprávám“ patří i iniciativa odborového svazu Jusek, jehož členy jsou právníci, ekonomové, politologové a sociologové. Jusek už od roku 2010 praktikuje program mentorování, který má za cíl pomáhat/radit imigrantům, jak si dokončit nebo získat vzdělání a postupem času najít relevantní zaměstnání. Dosavadní výsledky jsou velmi dobré a zájem členů svazu o mentorování je velký, sděluje Jusek, který by rád inspiroval další švédské organizace k podobným aktivitám v oblasti integrace.
Dánské ženské centrum dělá velký kus práce
Úspěšný projekt mentoringu, Mentornetværk, praktikuje také Kvinfo, dánské centrum pro genderové bádání, které dává dohromady aktivní dánské ženy s ženami jiného etnického původu a podporuje jejich spolupráci. Od roku 2002 vzniklo takových párů už více než 3200 a velká část mentees za pomoci dánských mentorek vystudovala školu nebo se něčím vyučila. 38 procent mentees má teď práci a většina říká, že si díky projektů značné vylepšily dánštinu a rozšířily okruh sociálních kontaktů. Jak mentorky, tak mentees si chválí spolupráci, kterou označují jako pozitivní zážitek. Mentorky jsou ženy různého věku, s rozličným vzděláním a povoláním. Společné pro ně je, že mají čas a chuť podporovat ženy, které do Dánská přišly jako běženkyně nebo migrantky a které potřebují pomoc.
Velký kus práce dělá i Kvindehuset, Dům žen v Århusu, druhém největším městě Dánska. Kvindehuset byl založen v roce 2008 jako výsledek několikaletého snažení 13 žen různého etnického původu a věkového rozpětí 25-60 let. Podařilo se jim přesvědčit jak vedení města, tak Ministerstvo pro Integraci a pár dalších instanci o potřebě vytvořit místo, kde by se ženy s nedánskými kořeny mohly scházet, pomáhat si, učit se, navazovat kontakty atd.Dnes má Kvindehuset dlouhou řadu aktivit, které využívá stále více žen. Dům nabízí mimo jiné ve spolupráci s jazykovými školami výuku dánštiny a mnoho žen už z ní složilo zkoušky, které jsou nutné při hledání zaměstnání. Existují tu i kurzy angličtiny, ručních prací, práce s počítačem nebo jízdy na kole, kterou mimochodem ovládá každé dánské dítě. Ale v Kvindehusetu je i možnost doučování pro ženy, které se rozhodly udělat si nějaké vzdělání. Pomáhají jim většinou studentky-dobrovolnice z místní univerzity. Jsou možné i konzultace se sociálními pracovníky či psychologem a pomoc při vyřizováních úředních věci. Je tu i klub pro ženy nad 55 let a občas se tu pořádají akce jako společné večeře nebo dětské oslavy. Kvindehuset je velmi populární a má dobře renomé.
Pomoc těm nejslabším
Část migrantů se i přes různé nabídky pomoci jen velmi těžko sžívá s cizím prostředím a odlišnými návyky, tradicemi a společenskými normami. Některým se to nedaří ani po letech pobytu, stýská se jim, mají deprese a jsou na tom psychicky tak špatně, že často končí na psychiatrii. To platí jak pro ženy i pro muže.
Těmto lidem se snaží ulehčit bytí společnost Muhabet, která se speciálně zaměřuje na psychicky nemocné a zvláště zranitelné osoby. Muhabet má oddělení v Kodani i v Århusu.
„Psychicky nemocní běženci a přistěhovalci jsou marginalizovanou, neviditelnou skupina“, píše Muhabet na svých webových stránkách. A vysvětluje, že mnozí lidé z této skupiny jsou traumatizovaní už při příchodu do cizí země, protože doma často zažili války a jiné hrůzy, možná ztratili své blízké, a jejich zraněnou psychiku často ještě zhoršil útěk/odchod do ciziny. Když se jim pak nedaří integrovat se do nové společnosti, cítí se osamělí a izolováni a mohou skončit až na psychiatrii. Počet hospitalizovaných běženců a migrantů roste a činí až 30 procent pacientů“, píše Muhabet, který nenabízí odbornou pomoc či léčebné kúry. Zato nabízí přívětivé prostředí, kontakt s jinými lidmi, možnost popovídat si, poradit se o denních problémech, nebo třeba jen posedět a přečíst si noviny. Je i možné se i napít a najíst a to zadarmo, protože řada obchodů a podniků Muhabet podporuje financemi i dary. Společnost dostává i státní podporu.
Dobrovolní pomocníci
Muhabet, což znamená „příjemné soužití“, v Kodani existuje už od roku 2003. Založil ho Najib, původem z Maroka, a Emine, která se narodila a vyrostla v Turecku. Oba jsou vzděláním pedagogové a v centru pracují dodnes spolu s dánskými zaměstnanci a dobrovolnými pomocníky. Århusske oddělení vzniklo před čtyřmi roky, leží v centru čtvrmilionového města a denně ho navštěvují desítky lidí. Obě centra jsou zařízena jako útulné kavárny a mají i místnosti pro děti. Jeden den v týdnu je vyhrazen pro ženy. Lidé, kteří do center přicházejí, se o nich buď dozvěděli od známých, nebo jim ho doporučil lékař, psychiatr či sociální poradce. Hosté se tu nemusí registrovat a pokud chtějí, mohou zůstat úplně anonymní. Muhabet není napojen na žádnou politickou nebo náboženskou stranu či skupinu.
Kodaňský Muhabet, vyznamenaný za svou činnost různými cenami, se nedávno přestěhoval do nových prostor. Ve starém zařízení už nebylo dost místa pro rostoucí počet zájemců.
O autorce Daně Schmidt
Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
