Ženy v politice nemají lehkou pozici. Je to dáno i tím, že jich tam není mnoho. Často proto místo vzájemné solidarity projevují spíš řevnivost. Změnilo by se to, kdyby jich ve sněmovně usedlo třeba čtyřicet procent? Málokterá z žen v politice si navíc troufne konkurovat mužům v takzvaně tvrdých tématech. Nebo že je k nim muži nepouštějí? Odpovědi na tyto otázky najdete v článku Andrey Cerqueirové.Pléna Poslanecké sněmovny bývají z jednoho hlediska stále stejná. U řečnického pultu se střídají poslanci a ministři, přičemž někteří z nich nešetří bonmoty a urážkami. Netřeba se nad tím pohoršovat - tak je tomu všude ve světě. V dobách minulých se politici, kupříkladu v rakousko-uherském parlamentu, dokonce rvali. Takže dokud nyní nepadají facky, je vlastně klid.
Mezi několika málo političkami, které s muži v rámci sněmovních plén neváhají polemizovat i o takzvaně tvrdých tématech a občas se je pokusí i vtipně zesměšnit, jsou především bývalá předsedkyně poslaneckého klubu SZ Kateřina Jacques, poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová (KSČM), Anna Čurdová (ČSSD), Eva Dundáčková (ODS) a Kateřina Konečná (KSČM). Ostatní vystupují především k tématům, která mají na starosti. Nebo v rámci interpelací, kde se ptají ministrů a ministryň a "troufalost" se tam bere jaksi jinak.
Ať už se bavíte s jakoukoli poslankyní, většina jich tvrdí, že ve sněmovně navíc neexistuje žádná ženská solidarita. Někdy si i postěžují spíš na řevnivost. Nedávno měla veřejnost možnost vidět kupříkladu to, jak místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová (ODS) místo toho, aby podpořila svou kolegyni, se do ní v televizním pořadu spíš dosti nemístně navezla.
Stalo se tak v pořadu České televize "Den žen...", který písničkář Jan Burian tentokrát věnoval profilu poslankyně Kateřiny Jacques. Když byla Němcová dotázána na to, co si o své kolegyni myslí, pronesla pár frází - ze kterých přílišná náklonnost ke kolegyni cítit nebyla. Následně, myslíce si, že televizní štáb již nenatáčí, se vrátila se svou vizitkou, kterou předala. Zvýšeným hlasem se ptala, proč je pořad natáčen o Jacques a ne o jiných… Příklad toho, jak ženská solidarita nevypadá.
Změnila by se situace poté, co by žen v české sněmovně působilo více? Teorie a zkušenosti z jiných zemí či oborů lidské činnosti hovoří jasně - po překročení čtyřicetiprocentní (v horším případě třicetiprocentní) procentuální hranice ano. Jak by tomu bylo konkrétně v tomto případě, by ukázala až realizovaná praxe. Každopádně stojí za to o ni usilovat. Třeba by pak ani nebylo nutné někoho "překřikovat" u řečnického pultu - muže by větší počet žen možná dokonce kultivoval.
Autorka: Andrea CERQUEIROVÁ
Článek vznikl za podpory státního rozpočtu České republiky a ESF v rámci projektu Vyrovnávání šanci žen a mužů v rozhodovacích pozicích a ve veřejném životě.
