Jistě jste se včera také museli pousmát vyjádření a vzápětí rychlému dementi paní Paroubkové o ženách v politice.
Není v naší kompetenci zkoumat, co nakonec opravdu (NE) řekla paní Paroubková nebo co tím (NE) myslela.
Rozhodně nás toto malé nedorozumění přimělo vyjádřit se k tématu, které se nás bytostně dotýká. Hlavním cílem naší organizace je totiž snaha prosadit v naší zemi více žen do politiky a všech pozic, kde se přijímají závažná rozhodnutí. Právě proto bylo pro nás smutné slyšet taková slova od ženy, která jako manželka premiéra zaujímá stanovisko, které může být považováno za (NE)jen osobní. Sám pan premiér je totiž zodpovědný za plnění dokumentu „Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen“, kde se v úkolu 1.2. praví: Aktivně podporovat konkrétními opatřeními výběr vhodných kandidátek do funkcí ve vládních orgánech a na vedoucí místa jak v ministerstvech, tak i v jimi řízených správních úřadech a institucích. Vyhodnotit přijatá opatření pro dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů ve vedoucích funkcích a v pracovních kolektivech. Za tento úkol odpovídají členové vlády.
Domníváme se, že diskutovat v dnešní době o tom, zda ženy do politiky vůbec (NE) patří je přinejmenším absurdní. Ptá se snad někdo, zda do politiky patří muži? Nedostatek žen v politice není totiž ničím jiným, než porušováním základních demokratických principů, na kterých by měla naše společnost fungovat. (NE)dostatečné zastoupení žen v politice je bezesporu negativní jev, a to nejen z ženského, ale především z celospolečenského hlediska.
Jako občané/ky členského státu EU bychom se spíše měli ptát: Proč je v politice málo žen, jak tuto situaci napravit, kdo je zodpovědný za současný (NE)lichotivý stav a jaké konkrétní mechanismy k prosazení vyššího počtu žen lze zavézt?
Většina českého obyvatelstva, bohužel (NE)jen muži, se mylně domnívá, že zodpovědnost za současný stav nesou ženy samy. Málokdo však domyslí do důsledků, jaké mají české ženy podmínky a možnosti se v politice prosadit, pokud se pro ni rozhodnou. Jak napovídají osobní zkušenosti političek, ale i četné sociologické průzkumy, musí se potýkat s přehlížením svých mužských kolegů, podceňováním, sexistickými poznámkami a mnohdy (což bývá pro ženy nejbolestnější) s obviněním ze špatného plnění mateřských povinností. Rovněž nesmíme zapomínat, že česká politika je „světem mužů“ a často politická jednání pokračují do pozdních večerů, při sportovních aktivitách, po barech apod., kam ženy nemají přístup.
Svou negativní roli sehrávají i média, která stále prezentují ženy jako matky, hospodyňky a sexuální symboly; na druhé straně političky jako něco vyjímečného či dokonce nenormálního. Už jste snad slyšeli, že by se pánů politiků někdo zeptal, jak při své náročné funkci zvládají domácí práce či otcovské povinnosti?
Závěrem bychom chtěly poděkovat paní Paroubkové, která svým (NE)vyjádřením možná otevřela celospolečenskou diskusi na téma „Nízká účast žen v politice“ o kterou se naše občanské sdružení mezi ostatními nevládními organizacemi již delší dobu snaží. Nejlepší reklama je prý (NE)gativní reklama!
Autorky: Lenka Bennerová, Jana Smiggels Kavková z občanského sdružení Fórum 50 %
