Španělský dokument Ada na radnici mapující cestu občanské aktivistky Ady Colau do čela barcelonské radnice nastoluje obecnější otázku: co se stane, když občanští aktivisté vstoupí do stejné arény jako profesionální politici, vůči kterým se dříve ostře vymezovali? Když se zapletou s politikou, kterou vnímá většina společnosti jako špinavý byznys? Nepřeválcují je ve výsledku ustavená pravidla hry jako ostatní?
Ada Colau výrazně vstupuje do veřejného života v době, kdy na Španělsko dopadají důsledky ekonomické krize. Snaží se organizovat pomoc těm, kteří přicházejí o střechu nad hlavou, protože nemohou splácet hypotéku, nebo platit nájem. Aktivistka a lidé z hnutí se posléze rozhodnou posunout občanskou platformu do politiky. Vyzývají tehdejší vedení radnice a vstupují do volebního klání s cílem vrátit Barcelonu zpět jejím obyvatelům.
Sami však v průběhu zjišťují, že to nebude vůbec jednoduché. Na tvrdou realitu naráží hnutí Guanyem již při sérii politických vyjednávání s ostatními levicovými skupinami, s kterými chtějí spojit síly v komunálních volbách. Hlavní aktérka dokumentu sama zpětně přiznává, že neměli vůbec tušení, do čeho se pouští. Rozepře se začnou objevovat i uvnitř samotného hnutí, kdy se třeba dlouze diskutuje o tom, jestli je možné, aby na letácích byla tvář Ady Colau. Část to totiž spojuje s hierarchií, kultem osobnosti a považuje za problematické ztotožňovat hnutí s jednou osobou. Zaznívají také obavy, zda ve chvíli kdy se stane starostkou a logicky mocnější osobou než ostatní, bude stále možné zachovat horizontální fungování hnutí.
Do poslední chvíle napínavý boj končí vítězstvím Ady Colau, která v červenci 2015 nahradila v čele barcelonské radnice Xaviera Triase a stala se historicky první ženou v této funkci. Podle předsedkyně hnutí Žít Brno, Barbory Antonové, která se účastnila debaty po promítání, končí dokument právě v ten nejzajímavější moment, tedy v první den úřadu nové starostky, a již nezprostředkovává, co následovalo. Jaká byla zkušenost s vládnutím, podařilo se prosadit slibované změny? Barbora Antonová sama sdílí zkušenosti s nelehkým působením Žít Brno v koalici. Na druhou stranu vyzdvihuje, že přes komplikace se jim podařilo v Brně prosadit sociální bydlení. V případě Barcelony samozřejmě také nedošlo k rychlým změnám, byly ale například nastartovány programy v sociální oblasti.
Dokument v neposlední řadě otevírá téma žen v politice. Ada Colau je jedinou ženou mezi lídry kandidátek a glosuje to slovy: „Všichni jsou to muži, kteří jsou nad věcí, mají na všechno odpověď a na všem se dohodnou. Kdykoliv jsem šla na debatu, cítila jsem se jako vetřelec.“ Při vstupu žen do politiky se po nich vyžaduje, aby legitimizovaly své schopnosti a kompetence, což i v diskuzi po filmu zmínila Lenka Burgerová, která působí jako radní Městské části Praha 7. Dobře to ilustrovalo například tvrzení jednoho z oponentů v předvolební debatě o radnici Barcelony, že Ada Colau nemá žádné zkušenosti s vedením a obecně zpochybňoval její kompetence ucházet se o pozici starostky.
Článek byl publikován na blogu Jany Smiggels Kavkové na Dialogu HN.
