Na čem v těchto dnech pracujete, co Vás v tuto chvíli zaměstnává? Máte nějakou oblast, na kterou se v rámci své práce zaměřujete či specializujete?
Zrovna dnes jsem jela s vedoucí odboru sociálních věcí uvést do funkce nového ředitele jednoho Domova důchodců. Právě v tomto domově proběhla kontrola ze strany VZP a domovu byl vyčíslen přeplatek ve výši
Mou oblastí, za kterou jako náměstkyně hejtmana zodpovídám, je sociální oblast. Toto je naštěstí i má profese. Vystudovala jsem na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor pedagogika – sociální práce. K vystudování tohoto oboru mě vedla právě má praxe v sociální oblasti, ve které jsem si chtěla doplnit i teoretické znalosti. Právě v sociální sféře se pohybuji nepřetržitě již od roku 1992. U mě se dá tedy říci, že ve své práci se již poměrně dlouho specializuji na sociální problematiku.
Proč jste se rozhodla vstoupit do politiky? Proč jste si vybrala práci političky na krajské úrovni? S jakou vizí, idejemi jste vstupovala do politiky?
Pro svůj vstup do politické strany jsem se rozhodla před více jak 10-ti lety a to proto, že jsem chtěla smysluplně využít to, co jsem znala od sociálně potřebných lidí. Věděla jsem jaké mají problémy, co by pomohlo v jejich tíživých situacích, ale i to, v čem má zákon mezery. V čem je špatný, nebo mnohdy nedostačující. Naivně jsem si myslela, že mě bude někdo poslouchat, že se najde někdo, kdo bude chtít využít mé poznatky, nápady a třeba i doporučení k jistým změnám. Omyl. Psala jsem k různým zákonům připomínky, ale zřejmě marně. Možná je to škoda, možná že jsem si z toho odnesla urputnost se předem nevzdávat. Tím odpovídám již i na další část položené otázky. Začala jsem v komunální politice jako členka zastupitelstva a kromě členství v různých odborných komisích Rady jsem předsedkyní odborné komise – Sboru pro občanské záležitosti. Máme na starosti vítání občánků, jubilejní svatby, blahopřání k životním jubileím seniorům města apod. Takže vidíte? Zase něco ze sociálna. Víte, je krásné, že vím, kde je moje místo a našla jsem si oblast lidského bytí, které mě naplňuje. Někdo během svého celého života nezjistí, zda to, co profesně vykonává, ho také uspokojuje.
A práce krajské političky? Můžu pomoci tam, kde si myslím, že je to potřeba a z tohoto místa už to snad i lépe dokážu. Kompetence kraje nejsou všemocné, ale mají poměrně široké mantinely. Myslím, si, že moc se má využít a ne zneužít. Bohužel to však ne každý „ustojí“. Někdy mám pocit, že někteří vysocí politici jakoby zapomněli, že kdysi bývali obyčejní lidé s obyčejnými platy a s obyčejnými starostmi. To by se asi nemělo stávat!
Jaký postoj zastáváte k tvrzení, že je žen v politice na všech úrovních – místní, regionální i parlamentní - nedostatek?
Můj osobní názor je ten, že spousta mužů si někde v nitru své duše myslí, že žena patří do domácnosti, k dětem, ke sporáku a on jako muž má rodinu zabezpečit. Setkala jsem se i s názorem, že nemáme schopné ženy. To ale není pravda! Stačí je chtít vidět a dát jim šanci se projevit. Obecně platí, že když se rozdává práce, tak žena stojí v řadě první, ale když se rozdávají posty, tak chybí. Mám však z poslední doby pocit, že se situace trošku vylepšuje. Ono by také hodně pomohlo, kdyby ženy - voličky volily ženy. Dávaly jim preferenční hlasy a tím daly najevo svou vůli, aby ženy byly více zastoupeny v politice, a to na všech úrovních. Bohužel i ženy však volí muže.
Myslím si, že žen v politice je opravdu málo. Mělo by jich být více. Podle mého názoru jsou ženy racionálnější. Dokáží více hospodařit s časem a za stejnou dobu vykonají mnohem více práce jako muži. Vždyť když si uvědomíme, že žena přijde z práce domů, cestou nakoupí, doma udělá večeři, mezitím zapne pračku, případně žehlí a třeba umyje nádobí, tak muž přijde domů, přečte si noviny,…… No, uznejte, můžeme si dovolit nešetrně nakládat s časem? Ne. Umíme využít každou minutu a navíc věřím, že bychom si na veřejnosti navzájem ani tak nenadávaly používajíc navíc mnohdy i vulgarismy.
Setkala jste se v průběhu své politické praxe s diskriminací, protože jste žena?
Marně si snažím vzpomenout, ale myslím, že s klasickou diskriminací ne. Snad jen jako perličku uvedu, že mi kolegové neustále říkali, že jsem ještě mladá. Po 10-ti letech jsem se zeptala, zda si stačili všimnout, že jsem mladá, ale už poměrně dlouho a že jsem jim za těch 10 let přesně o 10 let zestárla. S hrůzou jsem zjistila, že to asi nepochopili! Setkala jsem se naopak s případy, že některé ženy se najednou objevily a s „pozitivní“ diskriminací dosáhly pěkných politických postů. Čím to? Kdoví!
Co byste vzkázala ženám, které se rozhodují, že vstoupí do politiky?
Aby se nedaly odradit! Jejich cesta jistě nebude jednoduchá, ale my ženy jsme zvyklé čekat a pracovat. Protože my si to vážně musíme odpracovat. Kdysi mi jedna kamarádka, dnes senátorka, řekla, že aby si muži všimli, že vůbec pracuje, musí dělat tak 5x více než oni, a to si přesto budou myslet, že dělá stejně jako oni! Je v tom velké moudro a také velká pravda.
Přesto bych chtěla všem ženám, které touží být v politice, vzkázat, aby si velmi dobře rozmyslely, na jaké úrovni chtějí politiku dělat. Musí si také určit priority, co jsou schopné obětovat. Při pracovním tempu, kdy začínáte v 8 hodin ráno a mnohdy se vracíte v noci domů, nelze ani nakoupit, ani uvařit. Když máte o víkendu volnou alespoň neděli, strávíte ji s rodinou nebo raději uklidíte. Pokud máte tolerantního partnera, odrostlejší děti a chuť hodně pracovat, běžte do toho!!!!!
Autorka: Veronika Křenová
