„Paní šéfová“ je stále běžnějším fenoménem ve státních strukturách Dánského království, kde i na královském trůnu sedí žena a kde 39 procent křesel v parlamentu a 32 procent v místních zastupitelstvech je obsazeno ženami. Další ženy už zaujímají více než třetinu vedoucích postů na různých ministerstvech a v jiných řídících orgánech – přesně řečeno 34 procent. Před deseti lety to bylo jen 26 procent. Čísla, nedávno uveřejněná ministerstvem financí, se líbí přívržencům genderové rovnosti. Ti ovšem zároveň zdůrazňují, že počet žen ve vedoucích pozicích by mohl a měl být ještě podstatně vyšší. Toho by se mohlo dosáhnout i určitou formou sankcí.
Celkem spokojená je i Anette Bochorst, profesorka na univerzitě v Ålborgu (sever Jutského poloostrova) a známa badatelka v oblasti rovného postavení obou pohlaví. Říká, že pokrok, dosažený za poslední dekádu, je mimo jiné důsledkem faktu, že mnoho žen předhonilo muže v úrovni vzdělání. „Svou roli sehrály ale i politické signály o nutnosti udělat něco s nerovnosti pohlaví a také zájem veřejnosti o toto téma“, říká profesorka Bochorst.
Zároveň se vědkyně staví kriticky k situaci v soukromých podnicích, kde je žen relativně méně než ve státních podnicích a na úřadech. Ale i ve státních strukturách by jejich počet měl růst, k čemuž by podle profesorky mohly pomoci sankce proti těm veřejným subjektům, které nerespektují zákon z roku 2012. Ten jim nařizuje cílevědomě vytvářet podmínky pro postupné dosažení úplné genderové rovnosti.
Dnes je zastoupení žen na ministerstvech a v jiných řídících orgánech ve státní administrativě různé – například na ministerstvu zdravotnictví sedí ženy na polovině vedoucích míst, zatímco na ministerstvu dopravy je to jen čtvrtina. Idea sankcí zatím nemá – stejně jako zavedení genderových kvót – žádnou výraznou podporu v politických kruzích. Zato z odborů zaznívají podobné názory, jako má profesorka z Ålborgu. Lisa Herold Ferbing, předsedkyně Svazu právníku a ekonomů, z jehož řad pochází mnoho šéfek a šéfů, nazývá vývoj za poslední dekádu „pozitivní“, ale nejásá nad ním. „Dosavadní výsledek není nijak impozantní”, říká.
Norský vzor
Impozantní jsou naopak podle některých dánských debatérů a debatérek výsledky ze sousedního Norska, které zavedlo povinné genderové kvóty už v roce 2006. Podle nich musí ve vedení všech státních podniků a státních úřadů sedět minimálně 40 procent žen. Subjektům, které kvóty nerealizovaly do dvou let, hrozí různé postihy, podnikům v nejhorším případě až zákaz činnosti. Stejně tvrdě sankce navrhly loni i dva výbory Evropského parlamentu – právní výbor a výbor pro otázky genderové rovnosti. Jednání o návrhu se všemi členskými zeměmi je a bude tvrdý oříšek, protože některé státy, mezi nimi ty velmi vlivné jako Německo a Velká Británie, jsou zatím zásadně proti kvótám.
Dánsko je v této otázce rozpolcené, ale zastoupení žen jak v politických orgánech, tak v byznysu je tradičně poměrně vysoké ve srovnání s například středoevropskými zeměmi. Ještě o něco vyšší jsou počty žen v politice v ostatních severských státech, kde v parlamentech sedí 40-47 procent žen a v místních politických zastoupeních 38-46 procent. A hlasy, zpochybňující správnost genderové vyváženosti, jsou ve Skandinávii vzácné.
O autorce Daně Schmidt
Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
