Poměrný volební systém, preferenční hlasy a poměr zastoupení žen v politice
Hlavní výhody a nevýhody poměrného volebního systému
Klasickým problémem porevolučních voleb v České republice se stala nestabilita vlády, která se projevila především během sněmovních voleb v letech 1996 a 1998, kdy výsledky hlasování znemožnily sestavení většinové vlády ze stran s blízkým volebním programem. Od té doby prošel volební systém několika změnami, jejichž účelem bylo zajištění naplňování zásad rovnosti hlasů a poměrného zastoupení a umožnění sestavit stabilnější a akceschopnější vládu.
Za výhodu dnes používaného poměrného volebního systému se považuje především schopnost reprezentovat názory ve společnosti ve složení vlády, parlament by tak měl být něco jako zmenšená kopie politických názorů občanů, navíc je nepravděpodobné, že by jedna politická strana získala většinu voličských hlasů, což v důsledku znamená, že vláda prakticky nemůže prosadit žádné radikální řešení.
Za co je současný volební systém naopak často kritizován, je fakt, že se do zastupitelského orgánu dostává větší počet stran, což často vede k problémům s vládnutím, protože mohou nastat komplikace při schvalování zákonů a vyslovování důvěry vládě, což opět přispívá k vládní nestabilitě.
Podle jakých kritérií rozdělují voliči a voličky své preferenční hlasy?
K již zmiňované výhodě větší míry reprezentativnosti voličských názorů v poměrném systému se přidává ještě možnost ovlivňovat přímo personální složení sněmovny relativně nezávisle na vůli stran. Kdo z kandidátní listiny příslušné politické strany do křesel ve sněmovně usedne, ovlivňují voliči a voličky udělením preferenčních hlasů; mají tedy možnost pořadí, v jakém jsou kandidáti a kandidátky do boje o volební hlasy nasazení, svým hlasem změnit, nebo naopak potvrdit.
V předchozích dvou volbách do Poslanecké sněmovny, tj. v letech 2002 a 2006, mohli voliči a voličky udělit dva preferenční hlasy a procento, které kandidující opravňovalo k přeskočení všech svých spolustraníků a spolustraniček na nejvyšší místo kandidátky, bylo ustanoveno na 7 %.
V roce 2006 se jen za parlamentní strany zúčastnilo voleb 1709 kandidátů a kandidátek, klíčovou 7% hranici jich ale překročilo jen 55. Pouze 16 z nich se tím posunulo na kandidátní listině výš - ostatní byli buď lídři kandidátky, takže se neměli kam posunout, nebo byli výše postavení kandidující v počtu preferenčních hlasů ještě úspěšnější - a jen 6 kandidujících postoupilo z nevolitelné pozice a získalo tak mandát.
Podle povolebního šetření Sociologického ústavu AV ČR v roce 2006 využilo možnosti udělit preferenční hlas někomu z kandidujících jen 22,1 % voličů a voliček, z toho více než třetina z nich přidělila svůj jeden hlas nebo jeden ze dvou preferenčních hlasů kandidujícímu na prvním místě kandidátní listiny.
V České volební studii 2006 se také zjišťovalo, jaké typy charakteristik kandidátů a kandidátek ovlivňují rozhodování voličů a voliček. Podle subjektivního názoru respondentů a respondentek byla nejdůležitější veřejná známost kandidáta (61,7 %), dále vzdělání (55 %), profese kandidáta či kandidátky (53 %), dále pak osobní znalost kandidujících (43,4 %), místo bydliště (39,6 %), věk (20%) a na posledním místě pohlaví kandidáta či kandidátky (12,5 %).
Ve svém článku Preferování kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny výsledky tohoto výzkumu přehledně zpracovává politolog Tomáš Lebeda, který uvádí, že ačkoliv respondenti a respondentky zmiňovali vliv pohlaví na výběr kandidujícího až na posledním místě, Česká volební studie 2006 poukazuje na určitou souvislost mezi pohlavím volících a pohlavím volených kandidujících. Každý volič či volička měli v podstatě pět možností udělení preferenčních hlasů: 1) dvěma mužům, 2) jednomu muži, 3) jednomu muži a jedné ženě, 4) jedné ženě, 5) dvěma ženám. Téměř 80 % dotazovaných voličů – mužů uvedlo, že dalo svůj preferenční hlas jednomu či dvěma mužům, totéž učinilo 73 % voliček – žen, což by znamenalo, že více než tři čtvrtiny všech preferenčních hlasů by získali mužští kandidáti. Oproti tomu nikdo z respondentů a respondentek neuvedl, že udělil oba preferenční hlasy ženám (viz Tabulka 1). Velký počet kandidujících mužů jakožto příjemců preferenčních hlasů lze částečně připsat jejich početní dominanci na kandidátních listinách a médiích. Reálné výsledky voleb však ukázaly, že i přes tendenci udělovat preferenční hlas osobám na prvních místech kandidátních listin (tedy v drtivé většině mužům), získaly ženy více preferenčních hlasů než muži – „úspěšné kandidátky získaly ve volbách 2006 v průměru 5,1 % preferenčních hlasů, zatímco muži zvolení do Sněmovny jen 4,3 %“1
Tabulka 1 – Vliv pohlaví voličů a voliček na preferenční hlasy kandidujícím podle jejich pohlaví (sloupcová procenta)
| Pohlaví a počet preferovaných kandidátů |
Pohlaví voliče - muž |
Pohlaví voliče - žena |
Celkem |
| muž a muž |
16.67 | 6.49 |
12.06 |
| muž | 61.83 | 66.88 |
64.12 |
| muž a žena |
10.75 | 12.34 |
11.47 |
| žena | 10.75 | 14.29 |
12.35 |
| žena a žena |
0 | 0 |
0 |
| Celkem | 100 | 100 |
100 |
Zdroj: Česká volební studie, tabulka Lebeda 2009
A kde jsou ženy?
Česká republika patří dlouhodobě k zemím EU s nízkým zastoupením žen v politice. Podle současných údajů Českého statistického úřadu svede letos ve sněmovních volbách boj o poslanecká křesla 5 053 kandidátů a kandidátek, z toho 1 369 žen - tedy 27,1 %. V poslaneckých volbách 2006 tvořil podíl žen na kandidátkách 25,6 % a nakonec si tyto ženy rozdělily jen 15,5 % poslaneckých míst, což bylo o 1,5 % méně než v předchozích volbách. Nakonec však došlo v průběhu volebního období k obměně obsazení mandátů, což se příznivě projevilo na nárůstu čísla podílu žen na 18 %.
Proč se ale do Poslanecké sněmovny probojovává tak málo žen? Na základě výzkumů se jako hlavní důvody jeví následující: nízké zastoupení žen na kandidátních listinách volebních stran, malá viditelnost političek v médiích a s tím související nízké povědomí voličů a voliček o nich, a v neposlední řadě se na tomto stavu podílí také umisťování žen na kandidátkách jednotlivých politických stran na zadní, tedy nevolitelná místa.
Pokud se politička v současném volebním systému neocitne na prvních místech kandidátní listiny, může získat poslanecký mandát jen v případě, že dosáhne dostatečného počtu preferenčních hlasů, aby poskočila na první místo. Podle Lebedy obecně platí, že úspěšné získávání preferenčních hlasů souvisí s pořadím na kandidátce, takže čím výše kandidující stojí, tím více preferenčních hlasů obvykle získá; zjištění České volební studie 2006 toto potvrzují. Pravděpodobnost získání dostatečného počtu preferenčních hlasů je sice nízká, ale možnost dostat více žen do politiky tu je - a to nejen proto, že poměrný systém hlasování je pro kandidující ženy všeobecně výhodnější než většinový; stačí, když se voliči a voličky nebudou bát dát své preferenční hlasy ženám.
Autorka: Anna Peštová
Poznámky:
1. Lebeda, Tomáš; Preferování kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny, Socioweb 01/2009
Použité zdroje:
Český statistický úřad; Seznamy politických subjektů, kandidujících ve sněmovních volbách na webu ČSÚ – tisková zpráva ze dne 13. 04. 2010
Fórum 50%; Analýza kandidátních listin předčasných voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2009
Fórum 50%, Jana Smiggels Kavková; Analýza kandidátních listin pro volby do PSP ČR 2006 z hlediska zastoupení žen a mužů
Lebeda, Tomáš; Preferování kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny, Socioweb 01/2009
Ministerstvo spravedlnosti ČR: Změna volebního systému pro volby do PSP ČR
Žák Václav; Volební systém: poměrný nebo většinový? Český rozhlas, 04. 03. 2010
