Paritní demokracie ve Francii
Od 1. července předsedá Evropské unii Francie, země s vyspělou západní demokracií, známou prosazováním občanských a lidských práv, a silnou sociální politikou. Jak je na tom ale stát hlásající jedním dechem rovnost a bratrství s rovností genderovou?
Úroveň genderové vyspělosti státu zpravidla dobře ilustruje genderová rovnost v politice. Francouzská politika je však v otázce rovného zastoupení žen a mužů politikou paradoxů. Francie jako jediná dala přednost politické paritě před stranickými kvótami, tj. povinností politických stran obsadit na kandidátní listiny stejný počet žen a mužů. Z iniciativy francouzské vlády funguje Observatoire de la Parité, úřad sledující dodržování genderové rovnosti v politice. V roce 2007 se nejsilnější levicovou kandidátkou na prezidentku stala žena. Přes tuto veskrze pozitivní situaci zaujímá Francie 64. místo v celosvětovém žebříčku zastoupení žen na parlamentní úrovni s 18,5 % a ještě v minulém volebním období to bylo pouze 12,1 %. Tyto rozporuplné tendence reflektují nejen neúplnou efektivitu zákona o paritě, ale také nedostatek politické vůle zákon dodržovat.
Příznivý kontext přijetí zákona o paritě
Francouzské feministky navrhovaly zavedení kvót již od konce 70. let. Podmínkou přijetí zákona o paritě však byla příznivá společensko-politická situace až v průběhu 90. let. Důležitou roli sehrála shoda několika okolností.
Díky systematické práci aktivistek a teoretiček, které navrhovaly různé koncepce zákona, lobbovaly u politiků a setkávaly se s veřejností, se rozvinulo silné ženské hnutí vedené konkrétním cílem – zvýšením genderové rovnosti v politice.
Neméně důležitým aktérem bylo veřejné mínění. To se pravidelně vyslovovalo pro podporu zvýšení politického zastoupení žen a pro zavedení kvót. Ztráta legitimity politické reprezentace vedla voličky a voliče k podpoře žen, jejichž vyšší účast v politice představovala možné řešení prohlubující se politické krize. Více žen v politice mohlo přinést kýženou změnu – návrat k reálné politické reprezentaci zájmů. Byla to také média, která přispěla k otevření široké diskuse o paritě - poskytla prostor političkám, které ji prosazovaly, a uveřejnila několik manifestů prosazující paritu.
Klíčovou úlohu v konečném přijetí zákona sehrála jak pozitivně nakloněná levicová vláda Lionela Jospina, která paritu podporovala, tak i normativní tlak Evropské unie na implementaci konkrétních pozitivních opatření. Vláda iniciovala změnu francouzské ústavy, která zavedla paritní cíle do francouzského právního systému, a tato změna umožnila v červnu roku 2000 přijetí zákona o paritě.
Neefektivita zákona nebo malá politická vůle?
Výsledky dvou posledních voleb do Národního shromáždění jsou důkazem toho, že samotný zákon o paritě nemá potenciál politickou participaci žen zvýšit, pokud bude chybět politická vůle. Ani zákon totiž nedonutí poměrně mírnými finančními sankcemi strany k tomu, aby ho respektovaly. Silné strany jsou totiž ochotny se za cenu prosazení svých preferovaných kandidátů (mužů) se sankcemi smířit.
Efektivita zákona klesá také se zvyšujícím se podílem na politické moci. Zatímco v senátu je 16,9 % žen, komunálních zastupitelek bylo v posledních volbách roku 2008 zvoleno 48,5 %, z nichž starostky tvoří však pouhých 9,5 %.
Tuto situaci vysvětluje také charakter obsazování kandidátů v různých typech volebních obvodů. Muži jsou nejčastěji obsazováni na kandidátkách v těch volebních obvodech, ve kterých má strana jisté vítězství, a naopak tam, kde jsou šance strany zvítězit minimální, jsou obsazovány ženy. Tato strategie opět nejvíce znevýhodňuje ženy a je významnou příčinou nízkého počtu poslankyň.
Současný stav také udržují tradiční postoje levice a pravice k pozitivním opatřením. Dokládají to i výsledky parlamentních voleb: nejsilnější levicová PS (Partie Socialiste) má v Národním shromáždění 26 % poslankyň, zatímco vládnoucí pravicová UMP (Union pour un Mouvement Populaire) pouhých 14,3 % žen.
Podle analytiček Observatoire de la Parité pouhý zákon o politické paritě nestačí. Potřeba neustálého šíření paritní kultury, informovanost veřejnosti a podpora občanské společnosti mají také významný podíl na dosahování genderové rovnosti v politice.
Prezident Nicolas Sarkozy, bývalý leader liberální UMP, v lednu oznámil svůj plán - vepsat princip rovnosti mužů a žen do preambule francouzské ústavy. Pokud se tak stane, udělá Francie další krok v podpoře genderové rovnosti.
Více informací na http://www.observatoire-parite.gouv.fr/
