Předsedkyně Strany důstojného života a bývalá poslankyně za ČSSD Jana Volfová vždy říkala a nadále říká, že kvóty na kandidátních listinách jsou berličky. "A když chodíte se zlomenou nohou, prostě tu berli potřebujete. Pokud by se vyskytla situace, kdy by ženy nebo muži neměli své správné zastoupení, pak nejsem proti. Ale naše strana kvóty prostě nepotřebuje," dodává Volfová.Vaše strana podle vašich slov dokázala, že i bez kvót má ženy ve funkcích. Čím si to vysvětlujete?
Především tím, že jsme jako ženy, které stranu spolu zakládaly, dokázaly vystupovat fundovaně a razantně. Navíc nás byla v počátku ve straně skoro polovina. Takže naši mužští kolegové přijali jako samozřejmé, že když je polovina žen ve straně, je třeba, aby zastávaly i polovinu volených míst. Nakonec to vyšlo na šedesátiprocentní zastoupení žen ve volených orgánech strany.
Není to i tím, že zatím nejste ve sněmovně? Být tam, třeba by se muži více rvali o místa na kandidátkách…
Ano, máte pravdu v tom, že muži samozřejmě usilují především o dobře placená a prestižní místa. Je ale na nás, ženách, abychom dokázaly, že i my jsme na takové funkce dobře připraveny a jsme schopny je zvládat. A pokud je nás ve straně polovina, dokážeme své zástupkyně prosadit i do těchto míst. Ostatně, naše kandidátky pro kraje, které se teď sestavují, mají bez jakýchkoli stranických diktátů zipový systém. Oni už si muži sami uvědomují, že ženy začínají volit ženy a je třeba tedy ženám dát na kandidátních listinách prostor.
A jste ještě vůbec pro kvóty?
Vždy jsem říkala, že kvóty jsou berličky. A když chodíte se zlomenou nohou, prostě tu berli potřebujete. Pokud by se vyskytla situace, kdy by ženy nebo muži neměli své správné zastoupení, pak nejsem proti. Ale my kvóty prostě nepotřebujeme.
Co ovlivnilo váš názor na postavení žen v politice?
To, že jsem sama v politice mnoho let působila a že jedna z prvních otázek, při jakékoliv kandidatuře kamkoliv, zněla: „Zvládneš při tom rodinu a co na to tvé děti?“ Tak jsem se naučila říkat: „A co na to tvé auto?“ Žena v rozhodujících procesech prostě dokáže prosadit to, o čem si ostatní třeba v neziskové sféře jen sní a po čem touží. Pokud chceme skutečně pomáhat všem ženám, nelze to jinak, než přes politické strany a parlamentní funkce.
Vnímáte v politice něco, čemu se říká ženská solidarita?
Bohužel, přesně naopak, v politice vnímám více ženské rivality, než té mužské. Většina žen se do parlamentu dostala proto, že nějak podtrhla své kolegyně. Třeba jen tím, že na volební stranické konferenci prohlásila, že ona kvóty nepotřebuje, ona se prosadí sama. To se našim mužským kolegům moc líbí, jednu ženu přece někam pustit musíme, aby bylo komu dát tu kytku, ale víc ne, zbytečně by nám otevíraly témata, co nás zas tak nebolí. Takže prostě dají hlasy té jedné a ona pak udělá vše, aby zničila jakoukoliv další ženskou konkurenci, protože tak je to pro ni jednodušší.
Podpořila byste čistě ženskou stranu?
Ne, ženská strana ne. Extrém není nikdy dobrý. Život je o společenství mužů a žen. A zákony by měly být o tomtéž, proto je třeba vyvážený vztah obou pohlaví již ve vlastních stranách, kde hledáme kompromisy pro volební program a učíme se spolu politicky žít. To je příprava pro politickou kariéru ve veřejných funkcích. Učme se už tady naslouchat těm druhým a nevyčleňujme se uměle.
Máte v politice nějaký ženský vzor? Nemusí být z tuzemska…
V současné době se mi líbí Hillary Clintonová. Je to bojovnice, která bud uspěje, nebo „padne na barikádě“. Bojuje do posledního dne a dechu. Jsem dost podobná. Když mi jde o věc, prostě mne vyhodí dveřmi a přijdu oknem a snažím se prosadit to, co považuji za potřebné.
A které české kolegyně si nejvíc vážíte? A proč?
Možná se budete divit, ale není to levicová politička. Mám ráda Miroslavu Němcovou, přestože je proti kvótám a naše názory na dění se diametrálně liší. Ale je to velmi slušná žena, která nemění své názory a bojuje za ně čistě, kultivovaně a s grácií. A to se mi moc líbí.
Autorka: Andrea CERQUEIROVÁ pro Fórum 50 %, o. s.
Článek vznikl za podpory ESF a státního rozpočtu ČR.
