Ačkoli postava našeho prvního prezidenta nesmí chybět v žádné učebnici novodobých dějin, jedna jeho tvář zůstává obvykle skryta. Masaryk byl totiž mimo jiné velký podporovatel ženského hnutí a zastánce rovnocenného postavení žen ve společnosti. Bez nadsázky jej můžeme označit jako prvního (a zatím posledního) prezidenta - feministu.
Rodina Masarykových byla na tehdejší poměry obecně velmi pokroková. Vládlo v ní pravidlo stejných povinností pro manžela i manželku, proto se i sám Masaryk plně účastnil každodenního chodu domácnosti a péče o děti. Masarykovo liberální smýšlení ovlivněné Stuartem Millem (především dílem Poddanství žen) a vliv jeho manželky Charlotty, která připomínkovala většinu jeho rukopisů, dopomohly tomu, že se zajímal o otázky práv žen. Samo za sebe hovoří i to, že Masaryk ke svému příjmení připojil i rodné příjmení své ženy - Garrigue. Ženská práva považoval za součást práv lidských. „Z těchto práv člověckých rodí se dále práva národní a jazyková, práva sociální a hospodářská […] a konečně kodifikují se již práva ženská a dětská (moderní právo rodinné).“ (Ideály humanitní, str. 10).
Otázky ženské není, jako není otázky jen mužské: je otázka společnosti
Od poloviny 90. let 19. století byl Masaryk aktivním členem českého ženského hnutí, které usilovalo o osvobození žen (a dle jeho slov zároveň i o osvobození mužů a celé rodiny). Byl si ovšem vědom, že slovo emancipace má negativní konotace a ženy i muži se ho bojí. Proto ji definoval pozitivně, jako emancipaci od útlaku, jako nový způsob života. Např. právo žen na vzdělání považoval za cestu k jejich větší nezávislosti, důstojnosti a osobnímu rozvoji. Neúnavně prosazoval také volební právo žen, čehož bylo dosaženo roku 1918 spolu se založením Československé republiky. Nešlo jen o to, že ženy mohly volit a být voleny, ale především byly konečně de iure uznány jako svéprávné členky společnosti, jako skutečné občanky. Nicméně boj za reálnou rovnost pokračoval i nadále.
Masaryk ve svých přednáškách a dílech kritizoval literaturu, kapitalismus, medicínský diskurs, psychologii, vojenství a také politiku, protože všechny tyto instituce udržují „starý názor na ženu“. Masaryk věděl, že ženy jsou schopny se aktivně podílet na všech činnostech, které dělají muži. Proto se zasazoval o to, aby ženy vstoupily do veřejného politického, kulturního a hospodářského života a byly tak postaveny na roveň mužům, protože muž a žena se od počátku kultury vyvíjeli společně, bok po boku a vše sdíleli. Jako příklad uváděl ženy a děti na vesnici pracující na poli společně s muži, nebo ženy z dělnických tříd, které se také musely podílet na ekonomice domácnosti a pracovat v továrnách. „Problém“ ženy v domácnosti se rozvíjel především ve středních třídách, kde měly ženy volný čas. Ten jim vyplnilo jen „trochu němčiny, frančiny, břinkání na klavír, šití a střádání výbavy – jak je to nepraktické, hloupé a ponižující!“ (Moderní názor na ženu, str. 64).
Přestože se Masaryk vyjadřoval k otázce postavení žen ve společenském a soukromém životě, upozorňoval na to, že se nevyjadřuje k „ženské otázce“ (ta totiž podle něj neexistuje), nýbrž k otázce společnosti, která se týká žen, mužů, dětí, zkrátka všech. Zatímco ostatní společenské nerovnosti se v demokracii odstraňují (nerovnost třídní apod.), nerovnost mezi pohlavími zůstává. A to i přesto, že není přirozená, ale vyvinula se historicky, čehož si byl Masaryk plně vědom. Proto tvrdil, že muži a ženy se neliší mravně, rozumově, ani citově. To vše jsou jen neustále přetrvávající předsudky.
Co se muži odpustí, neodpustí se ženě
Masaryk podporoval ženy, aby se účastnily politického života, protože umějí a chtějí být politicky aktivní. Ovšem mají na své cestě mnohé překážky, které je od této cesty odrazují. Nízký počet žen v politice Masaryk připisoval skutečnosti, že politika je spojena s vojenstvím: „politika dosud je zbytek starého vojenství, něčeho násilnického; a tak, jako ženy byly vyloučeny z vojenství, byly vyloučeny i z politiky“. (Postavení ženy v rodině a veřejném životě, str. 75) Jelikož ženy do politiky teprve vstupují, mohou se v jejich krocích objevit chyby či nedokonalosti, ale těch je plná historie, tudíž to podle něj není důvodem, aby se ženy politice vyhýbaly. Problémem je ale nižší postavení žen, které se promítá i do jejich politické kariéry – na ženu v politice se totiž více hledí. Politicky činná žena musí být bezchybná, protože „co se muži odpustí, neodpustí se ženě“. (Postavení ženy v rodině a veřejném životě, str. 76).
Další otřepanou frází je názor, že bychom ženy do politiky neměli nutit, protože veřejný prostor je pro ně „nebezpečný“, nepřátelský. To dle Masaryka ale není dostatečným argumentem pro vyloučení žen z veřejného života. Právě naopak se zasazuje o to, aby byl tento veřejný prostor lepší, vstřícnější.
Masarykově kritice se nevyhnula ani církev, která se podle něj podílí na strnulosti genderových rolí a „staví muže nad ženu“ (Postavení ženy v rodině a veřejném životě, str. 74). Masaryk se distancoval od starého názoru, totiž že „žena je pro muže; Eva byla stvořena pro Adama, […] žena je pro mužovo pohodlí, v nejlepším případě pro odchování jeho dětí“ (Moderní názor na ženu, str. 61), a prosazoval názor moderní, tedy, že všechna individua jsou si rovna, muž doplňuje ženu, žena muže. Masaryk vyvracel i tradiční přesvědčení, že žena je zbožnější než muž a nabídl zcela jiné vysvětlení: „v kostele je více dětí a žen než mužů, ale to neznamená, že žena je zbožnější, nýbrž ona je celkem založena společensky jako muž. A když je odloučena od společenského života a muž sedí v hospodě, tož jí chudince nic jiného nezbývá.“ (Moderní názor na ženu, str. 72 – 73).
Masaryk již před více než 100 lety věděl, že při řešení společenských problémů je nutné zaujmout celostní přístup, tudíž nezkoumat jednotlivé problémy oddělené od kontextu, nýbrž se zabývat celkem a uvědomovat si vzájemné vztahy mezi různými jevy, související příčiny a následky. A to i v otázkách postavení žen, které se zdaleka netýkají jen žen samotných. Ani tehdy, ani dnes.
Autorka: Lenka Frolíková
Zdroje:
NEUDORFLOVÁ, Marie L. Masaryk a ženy. Přednáška pro Masarykovo demokratické hnutí. Divadlo Kolowrat, 27. 4. 2006.
MASARYK, Tomáš Garrigue. Ideály humanitní. 2. vyd. Praha: Melantrich, 1990.
MASARYK, Tomáš Garrigue. Postavení ženy v rodině a ve veřejném životě. In MASARYK, T. G.; FRANTA, Z. Mravní názory. 2. vyd. Praha: Státní nakladatelství, 1925.
MASARYK, Tomáš Garrigue. Moderní názor na ženu. In MASARYK, T. G.; FRANTA, Z. Mravní názory. 2. vyd. Praha: Státní nakladatelství, 1925.
MASARYK, Tomáš Garrigue. Moderní člověk a náboženství. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1934. Dostupné online:
Článek vznikl v rámci projektu "Ženy a muži v rovnováze". Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
