Švédsko má feministickou zahraniční politiku

Když sociální demokratka Margot Wallström, švédská ministryně zahraničí, deklarovala, že její rezort bude pracovat na principech feminismu a důsledné genderové rovnosti, reagovalo okolí různorodě. Mnozí jí sice fandili, jiní se ironicky usmívali a byli – a stále jsou – i takoví, kteří se zlobili, protože mezi jejími plány byl i zásah do exportu zbraní a tedy méně peněz pro zbrojní průmysl.

Ale ministryně, mimochodem bývalá místopředsedkyně Evropské komise, to ustála, svůj program, který podporuje i předseda vlády Stefan Löfven, obhajovala pádnými argumenty a svým protivníkům citovala Mahátmu Gándího: „Napřed tě ignorují, pak se ti vysmívají, pak proti tobě bojují a potom vítězíš“.

To bylo zhruba před rokem. Dnes už je feminismus fundamentem švédské zahraniční politiky – stejné jako té domácí – a mohl by se stát i vzorem pro jiné země. Ze sousedního Norska už zaznívají návrhy etablovat obdobný model, aby i norská zahraniční politika dala ženským otázkám vyšší prioritu.

„V rozhodujících zahraničně-politických otázkách figurují ženy příliš často jako oběti a naopak se jen vzácně objevují na pozicích, které jim dávají svobodu, moc a vliv. Tato systematická nerovnost je nejen hluboce nespravedlivá vůči ženám, ale i způsobuje, že nejsme schopni řešit velké výzvy, které se týkají jak žen, tak mužů. Proto feministická zahraniční politika není jen vize pro ženy. Je to vize pro všechny“, prohlásila Gry Larsen, šéfka norské humanitární organizace CARE, která působí i v rozvojových zemích.

Švédský program má platit do příštích voleb

Feministický program, který sociální demokracie vypracovala mimo jiné na základě reportů a analýz od švédských ambasád v řadě zemí, je naplánován do roku 2018, kdy Švédové budou volit nový parlament. Vývoj po volbách bude záležet na nové vládě. Á propos vláda: Jejím předsedou je pravda muž, ale na 12 z 23 ministerských postů sedí ženy.

Podle Margot Wallström jsou hlavní cíle jejího programu zvyšovat účast žen v politice, bojovat proti jejich diskriminaci a posilovat jejich práva a potřeby. A to především v zemích, kde se situace žen zlepšuje jen velmi pomalu. Pokud vůbec. Model má tedy sloužit i jako pracovní nástroj v oblasti pomoci rozvojovým zemím, kde by mohl být příkladem a inspirací pro místní ženy a snad i politiky.

Ale jsou i jiné způsoby, jak se feministická zahraniční politika může pokoušet ovlivnit situaci žen v některých zemích. Margot Wallström to demonstrovala na jaře loňského roku, když zastavila export švédských zbraní do Saudské Arábie. To bylo krátce poté, co svou zahraničně-politickou linii představila. Argumentovala tím, že útlak žen a ignorování lidských práv v této zemi jsou praktiky, které jsou neslučitelné se švédským pojetím práv a svobod člověka.

Zbrojní průmysl a obchodníci protestují

Švédsko patří tradičně k silným exportérům zbraní. V roce 2013 bylo per capita třetím největším vývozcem na světě. Rok poté se prodaly zbraně za osm miliard švédských korun, tedy asi 24 miliard českých. Do Saúdské Arábie šlo zboží za sumu odpovídající přibližně jedné české miliardě. A mnoho zbraní šlo i do jiných zemí, které podle mírových organizací jako třeba Freedom House nepatří mezi demokratické a svobodné. Velká část Švédů opakovaně protestuje proti exportu do států, které vedou války a porušují lidská práva.

Producenti a prodejci zbraní naopak protestovali proti zákazu exportu a k ním se přidala i řada jiných podnikatelů, protože Saúdská Arábie je nejdůležitější obchodní partner Švédska na Blízkém východě a prodej zbraní je vázán i na export jiného zboží. V otevřeném dopise v hlavním švédském deníku, Dagens Nyheter, hájili prodej zbraní a tvrdili, že rozhodnutí ministryně zahraničí ohrožuje renomé Švédska jako spolehlivého obchodního partnera. V dopise sice přiznávali, že lidská práva v Saudské Arábii nejsou na jedničku, ale situace se prý stále zlepšuje. A protestovala i sama Saudská Arábie.

Kritici zřejmě zvítězili. Švédská i jiná skandinávská média – téma vyvolalo velký zájem médií – tvrdí, že vývoz zbraní do Saudské Arábie pokračuje stejně jako do jiných nedemokratických států.
Ale je slyšet i názor, že pokus export omezit je svým způsobem úspěch pro politický kurz Margot Wallström. „Švédská feministická zahraniční politika odhalila pokrytectví zbrojního průmyslu, který odmíta uznat svou morální zodpovědnost“, napsal známý dánský spisovatel a debatér, Henrik Marstal.

Široké spektrum možného vlivu

Feministická zahraniční politika může působit a přinést efekt v dlouhé řadě oblastí kromě jen té čistě „ženské“ – může ovlivnit sféry jako lidská práva, mezinárodní právo, humanitární pomoc, běženci a migrace, mírová jednání, boj proti terorismu a jiné.

„Vlastně mě nenapadá ani jedna zahraničně-politická oblast, kde by feministická perspektiva neměla pozitivní vliv jak na průběh debat, tak na přijímání rozhodnutí“, říká šéfka norské humanitární organizace CARE, Gry Larsen, která by si velmi přála, aby se její země inspirovala švédským modelem.

Zatím je ale mezinárodní jednání, při kterých ženy mohou něco ovlivnit, žalostně málo. To zdůraznila politoložka Laila Naraghi, poradkyně švédské ministryně zahraničí, při nedávném vystoupení v Oslu. „V období 1992-2011 tvořily ženy méně než 10 procent účastníků všech mezinárodních jednání o míru. A mezi těmi, kdo hotově smlouvy podepsal, byly jen čtyři procenta žen. A ženy zaujímají jen 22 procent míst v parlamentech celého světa“ , uvedla Laila Naraghi, která v prosinci na mezinárodním semináři vystoupila s přednáškou „Jeden rok s feministickou zahraniční politikou.“

Malý dodatek:

Neskandinávsky znějící příjmení "Naraghi" odráží fakt, že Laila nemá švédské kořeny – narodila se v Íránů. Kolem 26 procent obyvatel Švédská nejsou etničtí Švédové. Číslo, nejvyšší ve Skandinávii, roste v poslední době v důsledku silného přílivu běženců. Ve švédské politice působí řada osob s nešvédskými kořeny. Mezi ně patří i čtyři z 23 ministrů a ministryň.

O autorce Daně Schmidt 

Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.

Sdílejte s přáteli