Výše zmíněné rozdíly musí být překonány pokud chce Evropa naplnit své přísliby ve smyslu rovnosti a lidských práv.
Římské smlouvy, jejichž padesátileté výročí podpisu si letos celá EU připomíná, zavedly poprvé princip "stejné mzdy za stejnou práci". Od té doby se legislativa Evropského společenství rozšířila na ženská práva a rovné příležitosti žen a mužů. Tyto cíle byly znovu formulovány v rámci Lisabonského procesu a Evropském paktu rovnosti žen a mužů, přijatém v březnu 2006.
Kolik se toho ale opravdu změnilo v životě žen za posledních 50 let? Přetrvávající rozdíly mezi muži a ženami v ekonomické oblasti jsou důkazem nefunkčního trhu práce, který je rovněž ovlivněn globalizací, v níž osobní úsilí a kvalifikace nejsou plně podporovány ani plně oceňovány, a dokonce demotivují mnohé k účasti na pracovním trhu.
Evropská legislativa byla v členských a přistupujících státech EU vodítkem v prosazování rovnosti. Závazné právní nástroje však nezohledňují překážky a nerovnosti, kterým čelí ženy v soukromí.
Výzva, které stále čelíme, je transformovat makroekonomiku s ohledem na genderovou rovnost. S důrazem právě na tuto oblast by měly být brány v úvahu i sociální regulace.
1) Rozdíl v platech žen a mužů
Záruka stejné odměny za stejnou práci, která byla dána evropským ženám před 50ti lety, stále nebyla zdaleka naplněna. To je důsledkem celé řady strukturálních problémů, jako je přímá diskriminace žen, vertikální a horizontální segregace, genderově specifické vzorce práce (např. částečné pracovní úvazky), nerovnosti v přístupu ke vzdělání a tréninku, zkreslený systém hodnocení a odměňování a stereotypy. Platový schodek u žen zahrnuje rozdíly v hodinové mzdě, rozdíly odvíjející se od pozice (dokonce i v odvětvích, kde převažují ženy, jako je zdravotnictví, školství a maloobchod, zaujímá vyšší platové třídy více mužů než žen) a rozdíly v distribuci příjmů.
Legislativa zaručující platovou rovnost, politiky rovných příležitostí a rovných platových podmínek nejsou ani efektivní ani adekvátní, uvážíme -li, že snaha o překlenutí platových rozdílů nezahrnuje dostupnou a kvalitní péči o závislé osoby a lidi se speciálními potřebami ani zajištění systému pracovního volna vyhovujícího ženám. Je společnou odpovědností EU, vlád jejích členských států, zaměstnavatelů a odborů přijmout opatření na překlenutí platových rozdílů. Tato opatření by měla být zdůrazněna jako zvláštní cíl ve Strategii zaměstnanosti EU.
Doporučení EWL:
- Analýzy klíčových příčin platových rozdílů ukazují, že je třeba přijmout specifické pozitivní akce. Musí být ustanoveny efektivní institucionální mechanismy pro překlenování rozdílů a jejich předpokladem je aktivní zapojení sociálních partnerů a ženských organizací.
- Výměna inovativních politik mezi členskými státy je potřebná pro dosažení pokroku. Tyto politiky mohou zahrnovat: politiky platové rovnosti zaměřené na odstranění přímé a nepřímé platové diskriminace, politiku eliminace segregace žen a mužů do určitých odvětví podle pohlaví, šíření informací o překlenování platových rozdílu mezi zaměstnavatele a zaměstnance a tak dále.
- Legislativa EU i jednotlivých členských zemí zajišťující platovou rovnost je obsáhlá a rozšířená, ale její účinnost a vymahatelnost je problematická. Chybí pravidla pro objektivní porovnávání jednotlivých pracovních pozic a současný systém jejich ohodnocování často ženy přímo nebo nepřímo diskriminuje. Je důležité tento systém a jeho kritéria kriticky zhodnotit a přijmout doplňující právní opatření, která zefektivní stávající legislativu.
2) Nerovnosti v důchodech žen
Mnoho členských států dosud neindividualizovalo svůj daňový a penzijní systém a systém sociálních dávek; to přispívá k ekonomickou závislost žen a způsobuje přímou diskriminaci. Jedním z důsledků je fakt, že většina starých lidí žijících v Evropě pod hranicí chudoby jsou ženy. Zajištění lepšího života pro starší ženy vyžaduje řešení strukturálních faktorů, které přispívají k nerovnosti důchodů. To zahrnuje zajištění péče o závislé osoby, slaďování soukromého a pracovního života, nerovnosti na trhu práce a přímou diskriminaci v důchodech druhého a třetího pilíře.
Doporučení EWL:
- Vypustit větu dovolující v určitých případech rozdíly na základě pohlaví v soukromém pojištění v Odstavci 5 (2) Nařízení 2004/113 o genderové rovností v přístupu ke zboží a službám.
- Zavést genderovou analýzu a mainstreaming dopadu penzijních reforem na život žen v EU s cílem individualizovat práva na penzi a sociální zabezpečení a celý daňový systém.
- Přizpůsobit pracovní vzorce ženám, tak, aby odpovídaly jejich životnímu cyklu a aby přerušení kariéry nebo práce na částečný úvazek byly do výpočtu důchodů zahrnuty jako práce na plný úvazek.
3) Rozdíly v pracovním čase a v péči pro ženy a muže
Klíčovým činitelem toho, že ženy jsou umístěny v nižších příjmových třídách, je jejich vysoké zastoupení mezi pracovníky/cemi na částečný úvazek. Jendou z klíčových příčin rozdílů v pracovním čase je rozdíl v péči: ženy tráví více času než muži placenou i neplacenou péčí o závislé a osoby se zvláštními potřebami. Ženy pracující na částečný úvazek pracují více hodin než muži zaměstnaní na plný úvazek, zkombinujeme-li placenou a neplacenou domácí práci (56 : 54 hodinám).
Přestože tyto rozdíly, známé také jako dvojité zatížení žen, jsou popisovány nejméně po dobu posledních 30 let, je péče o druhé stále systematicky vnímána jako biologicky daná ženská vlastnost, služba "přirozeně" poskytovaná ženami společnosti a jako povinnost žen poskytovat péči. Neúčast na trhu práce je u mužů považovaná za nepřirozenou a je známo, že nejvíce lze přispět k blahobytu a ekonomickému růstu , pokud následujeme vzorec bílý muž středního věku v zaměstnání na plný úvazek. Uplatňování slaďování pracovního a soukromého života bude možné pouze tehdy, až bude právo na soukromý života považované za rovné s právem na zaměstnání. "Aktivní začlenění" pro posílení sociální integrace zůstane pouze na papíře pokud jej nebude doprovázet genderový mainstreaming a sledování spolu se zárukou minimálního příjmu.
Násilí na ženách je jak příčina, tak následek nerovného postavené žen a jako takové přispívá přímo i nepřímo k relativní chudobě žen a jejich znevýhodněné pozici na pracovním trhu. Násilí na ženách způsobuje jako jedna z hlavních příčin nemocnosti a úmrtnosti žen v produktivním věku vysoké náklady na zaměstnavatele a zaměstnance. Jedná se jak o přímé náklady (ztráta pracovního času, snížená produktivita) a nepřímé.
Doporučení EWL:
- Zlepšit legislativu týkající se mateřské, otcovské a rodičovské dovolené, včetně opatření, aby byla rodičovské dovolená nepřenosná a sdílená oběma rodiči a zajistit ženám na mateřské dovolené příjem rovnající se celému výdělku a dále přijetí nařízené o otcovské dovolené.
- Vyvinout otevřenou metodu spolupráce v oblasti pečovatelských služeb a dosáhnout Barcelonské cíle podle kterých musí být zajištěna do roku 2010 pečovatelská zařízení pro alespoň 90 % dětí v předškolním věku a 33 % dětí mladších 3 let a zavést sankce proti členským státům, které těchto cílů nedosáhly.
- Přijmout konkrétní opatření, která by zajistila univerzální a finančně dostupné poskytnutí pečovatelských služeb pro starší, postižené lidi a osoby se speciálními potřebami včetně přijetí evropských strategií k dosažení těchto cílů.
- Vytvořit akční plán, který by určit, jak mohou makro-ekonomické politiky EU přispět ke zvýšení investic do veřejných pečovatelských služeb.
- Vyvinout strategii / právní základ, která by se týkala násilí na ženách na evropské úrovni.
4) Ženy a chudoba, sociální vyloučení, sociální ochrana a zdravotní péče
V důsledku nerovností v zaměstnanosti, platy, penzí a sociální ochranou žen a mužů existuje ve většině evropských zemí vyšší míra rizika chudoby a sociální exkluze u žen než u mužů, a to hlavně u žen samoživitelek.
Zaměstnanost sama o sobě není dostatečnou ochranou proti chudobě žen, pokud jsou dostupná zaměstnání špatně placená, nejistá či pokud neexistuje dostatek kvalitních a finančně dostupných pečovatelských služeb: model zaměstnanosti je model přizpůsobený mužským potřebám, který je nutné transformovat tak, aby vyhovoval potřebám životního cyklu žen.
Systémy sociální ochrany, které považují za ústřední jednotku společnosti rodinu a z ní odvozují benefity místo, aby se zaměřily na jednotlivce, nezakládají práva jednotlivce na sociální ochranu. Tyto systémy posilují závislost sociální ochrany žen na jejich partnerovi, čímž přímo diskriminují ženy.
Ženy čelící vícenásobné diskriminaci jsou více ohroženy chudobou než muži z ohrožených skupin. V každé sociální skupině jsou zastoupeny ženy, které často tvoří většinu skupiny čelící diskriminaci nebo sociálnímu vyloučení na základě věku, rasy, etnika, postižení, statutu imigranta, sexuální orientace, zeměpisné lokace nebo dalšího typu sociální identity.
Násilí na ženách dále marginalizuje a omezuje moc žen a často je doprovázeno chudobou, nezaměstnaností a nedostatečným vynucováním práva, ochrany a sociálních služeb. Tyto podmínky nahrávají obchodníkům, aby se úspěšně zaměřovali na znevýhodněné skupiny žen všech věkových kategorií,m protože nejzranitelnější jsou jako vždy ti nejvíce sociálně vyloučení. Témata ženské ekonomické nezávislosti a zvláště genderových nerovností na trhu práce a v systémech sociální ochrany jsou proto spolu s diskriminací a sociálními stereotypy ve středu při řešení všech forem mužského násilí na ženách a je nutné okamžité přijetí pozitivních akcí, aby mohla být tato sociální propast eliminována.
Doporučení EWL:
- Silné cíle genderové rovnosti musí být integrovány do Strategie EU k boji s chudobou a sociální exkluzí.
- EWL vyzývá členské státy, aby přijaly akce podporující ženy čelící vícenásobné sociální exkluzi a diskriminaci, včetně cílených politik do jejich začlenění na pracovní trh a podporovali i netradiční formy rodin.
- Vydat analýzu a strategický akční plán reformy systémů sociální ochrany, tak, aby podporovaly rovné příležitosti pro ženy a muže, včetně plánu pro individualizaci práv sociální ochrany a výhod, v kontextu otevřené metody pro koordinaci na poli sociální ochrany.
- Začlenit specifické cíle genderové rovnosti do Otevřených metod koordinace na poli zdravotní péče, včetně posílení preventivních programů, které podporují zdraví žen, provádět více výzkumů o zdraví žen, financovat rovný přístup ke zdravotní péči a rozvinout kapacitu tak, aby zdravotní odborníci správně odpovídali na zdravotní potřeby žen a jejich onemocnění.
6) Nedostatečná implementace
Přetrvávající nerovnosti mezi ženami a muži v ekonomické, politické a sociální oblasti ukazují na dlouhotrvající nedostatečnou implementaci evropské a národní legislativy a politik týkajících se rovnosti žen a mužů a nediskriminace. Evropská nařízení týkající se genderové rovnosti v zaměstnání nebyla účinně používána a evropské ženy nemají dostatek informací o svých právech. Evropským paktem pro genderovou rovnost přijatým na jarním summitu v roce 2006 se členské státy zavázaly přijmout "Prostředky k překonání genderových nerovností a bojovat s genderovými stereotypy na pracovním trhu." Evropská komise zjistila, že přestože měla být při implementaci Evropské strategie pro růst a zaměstnanost a národních reformních programů využita genderová perspektiva, tak jsou podpora zaměstnávání žen a systematický genderový mainstreaming pouze málokdy využívání. Navíc jsou prostředky pro boj s nerovností žen pouze málo viditelné. Jarní summit 2007 musí demonstrovat svou politickou vůli pro implementaci existující legislativy týkající se rovnosti mezi ženami a muži a genderového mainstreamingu tím, že bude voláno po obnovení závazků k implementaci Genderového paktu.
Doporučení EWL:
- Evropská strategie pro zaměstnanost musí obsahovat specifické a konkrétní cíle rovnosti mezi ženami a muži, které by měli být důkladně monitorovány.
- Členské státy by se měly opět zavázat k plné implementaci evropské legislativy týkající se genderové rovnosti pomocí sady konkrétních aktivit směřující na pomoc potencionálním obětem diskriminace, k zaměstnavatelům a právnickým odborníkům.
- Členské státy by měly provádět zhodnocení genderové rovnosti jako integrální součást každoročních národních zpráv o implementaci Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost na úrovni makroekonomické, mikroekonomické a zaměstnanosti a na úrovni EU i národních států a dále při popisu implementace aktivit.
- Členské státy by měly začlenit zhodnocení genderového vlivu (gender assessment impact) nebo analýzu sociálních vztahů na všech dimenzích a úrovních tvorby politik a používat genderové rozpočtování na úrovni EU, včetně strukturálních fondů.
- Aby bylo možno zakotvit obnovenou Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost, je nutné institucionalizovat konzultace s ženskými organizacemi a začlenit je do hodnocení politik týkajících se zaměstnanosti jak na evropské, tak na národní úrovni. Tento institucionalizovaný dialog mezi politickou reprezentací a ženskými organizacemi by měl být založen jako formální konzultativní proces, který by doplnil snahu sociálních partnerů eliminovat rozdíly mezi ženami a muži v zaměstnanecké politice a společnosti.
Autorka: Markéta Kadlecová, 5.3.2007, o.s. Fórum 50 %
