Marianne je symbolem Francie, který se zrodil v období Velké francouzské revoluce. Nejčastěji bývá zobrazována jako mladá žena s frygickou čapkou - alegorií svobody a republiky. Zdá se, že o více než 200 let později se ve Francii schyluje k revoluci nové.
Ségolene Royal postoupila minulou neděli do druhého kola francouzský prezidentských voleb. Porazila deset jiných kandidátů. O necelých 6 % ji předčil jen kandidát konzervativní pravice Nicolas Sarkozy. Zájem o hlasování byl mimořádný, k volebním urnám přišlo téměř 85 % voličstva. Druhé kolo voleb proběhne 6. května 2007.
Volební kampaň se rozeběhla bezprostředně po zveřejnění výsledků. Podle zahraničních zpravodajů může Sarkozy očekávat hlasy příznivců (ultra)pravicového lídra Le Pena. Podporu Royal však již vyjádřily menší strany, v jejichž vedení jsou ženy. Právě jejich podpora a vůle voliček může být při konečném zúčtování prezidentského hlasování faktorem, který určí, zda se v čele země poprvé objeví žena.
Francouzsky v politice
Francie dodnes čerpá a dovolává se své občanskoprávní tradice. Historie evropského volebního práva má počátek právě v této zemi. O čem se však mlčí je skutečnost, že ženám byla volební práva přiznána až v roce 1944, po osvobození státu od nacistického agresora. Dodnes je však francouzská politika mužskou doménou.
Přestože zákon (tzv. zákon o paritě) ukládá politickým stranám povinnost jmenovat na kandidátní listiny rovnoměrný počet mužů a žen, vedení těchto stran raději místo tohoto jednoduchého opatření platí vysoké pokuty. Výsledkem je, že dnes má Francie v Dolní sněmovně jen 12,2 % poslankyň, což ji staví až na 88. místo v žebříčku světových parlamentů podle míry zastoupení žen (www.ipu.org; pro srovnání: ČR je s 15,5 % na 72. místě).
Na post předsedkyně vlády dosáhla žena jen jednou. V roce 1991 se předsedkyní vlády na pár měsíců stala Edith Cresson. Maskulinní převaha je nejvíce patrná na radnicích a ve vedoucích orgánech univerzit či velkých podniků. Z 22 regionů má jen jeden ve svém čele ženu! Je jím západofrancouzský Poitou-Charentes, kterému velí právě kandidátka socialistů Ségolene Royal.
Kdo je "Ségo"?
Ségolene Royal ženám slibuje, že v případě vítězství se zasadí o jejich skutečnou rovnoprávnost. Chystá například zvýšit pokuty za nedodržování kvót na kandidátkách, hodlá zpřísnit tresty za násilí na ženách. Bude více podporovat školky, aby tak pomohla matkám sladit svou kariéru s rodinou. V této oblasti jistě vychází ze své osobní zkušenosti. Je čtyřnásobnou matkou, byla první členkou vlády (ministryně životního prostředí), která během výkonu funkce porodila zdravou dceru a tím dokázala, že těhotenství ženu ani političku nijak nediskvalifikuje. Její životní partner Francois Hollande, který je od roku 1997 vůdcem Socialistické strany, tedy jejím "stranickým šéfem", kandidaturu své ženy upřednostnil před vlastními ambicemi a spolu s ní čelí machistickým útokům. Například, když Royal před více než rokem oznámila svůj záměr kandidovat, zeptal se jí Laurent Fabius, stranický rival v nominaci, zlomyslně: "A kdo se bude starat o děti?"
Jak uvádějí zahraniční pozorovatelé machistický přístup se projevuje i v současné volební kampani. "Když někde vystoupí Royal, hned noviny popíší jaký měla účes, barvu blůzy a délku sukně. O to, jaký měl Sarkozy nebo Le Pen na mítinku vzorek kravaty, se nikdo nestará."
"Se mnou politika nebude taková jako předtím," hlásá Royal a její voličky doufají, že vítězství socialistky v prezidentských volbách spustí v hlavách Francouzů novou revoluci a že po něm přestane být žena v politice považována za kuriozitu.
Zdroje: idnes.cz, www.ipu.org a francouzká Wikipedia
zpracovala: Petra Ondřejová, Fórum 50 %, 24.4.2007
