Absolvovala Gymnázium Zlín – Lesní čtvrť a následně vystudovala politické vědy se specializací na Evropskou unii na italské univerzitě v Padově, kde získala titul dottore (Dott.). V Itálii taktéž založila svoji první firmu věnující se mezinárodnímu poradenství pro investory a firmy. Postupně založila a vedla firmy v České republice nebo na Slovensku. Několik let pracovala jako koordinátorka zastoupení Zlínského kraje v Bruselu. V roce 2012 založila se svými kolegy obecně prospěšnou společnost Zlínský zámek, kde zastávala pozici ředitelky. V roce 2013 byla zvolena předsedkyní Krajské hospodářské komory Zlínského kraje. V roce 2014 kandidovala do voleb do Evropského parlamentu jako nestraník na kandidátce hnutí ANO a byla zvolena europoslankyní. V návaznosti na své členství ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci založila projekt motivačních stáží PročByNe?, jehož cílem je podpora mladých lidí a plnění jejich profesního snu. V roce 2015 byla jako první česká politička oceněna za svůj přínos v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí v Evropském parlamentu udělením ceny MEP Award. Dott. Martina Dlabajová je svobodná a užívá si svou roli tety.
O studiu a podpoře mladých lidí a studujících na pracovním trhu
Na úvod bych vás požádala, zda byste mohla říci něco o sobě. Odkud pocházíte a co jste studovala?
Pocházím ze Zlína a jsem velká zlínská patriotka, i když jsem půlku života strávila v zahraničí. Studovala jsem v Itálii univerzitu v Padově, fakultu politických věd. V Itálii jsem také vybudovala svoji první firmu, zabývající se poradenskými službami a konzultacemi pro investory, kteří se zajímali o firmy ve střední a východní Evropě. Poradenství se týkalo také konkrétních měst, obcí a regionů, a díky tomu jsem byla v podstatě celý život blízko politiky. V roce 2012 jsem se vrátila zpátky do Zlína a byla jsem zvolena předsedkyní Krajské hospodářské komory Zlínského kraje. Když jsem se zde začala znovu zabydlovat, byla jsem oslovena s nabídkou kandidatury do Evropského parlamentu.
A promítají se vaše zkušenosti z podnikání a veřejné sféry i do vašich politických témat a preferencí?
Každý člověk pracuje se svými životními zkušenostmi, takže rozhodně ano, promítají. Domnívám se, že každý, kdo vstoupí do politiky, by měl s sebou přinést právě poznatky z oboru, kterému se dříve věnoval. V mém případě jde o podporu podnikání, podporu zaměstnanosti, spolupráci škol a firem, zaměstnanost mladých lidí a jejich profesní motivaci. Téma propojování vzdělání s potřebami pracovního trhu se velmi často řeší i ve firmách. I já jsem poskytovala studentům stáže ve svých firmách. Dnes se spíše zabývám tím, jak zlepšit situaci v rámci celé Evropy, například prosazuji evropský portál práce a stáží EURES. Zabývám se i čerpáním evropských dotací, se kterými jsem měla jako podnikatelka přímou zkušenost. Nyní vidím celou problematiku z jiné perspektivy. V rámci své práce ve Výboru pro rozpočet a finanční kontrolu Evropského parlamentu jsem byla jmenována zpravodajkou pro schválení hospodaření celé Evropské komise za rok 2014. To znamená, obrazně řečeno, že mám na stole informace o každém euru a každém projektu loňského roku. A hledám nejen chyby, ale i příklady dobré praxe. Protože ty nás mohou inspirovat a pomoci zlepšit čerpání dotací.
Četla jsem o vašem projektu PročByNe?, jehož cílem je podpora mladých lidí na pracovním trhu. I v akademickém prostředí je podpora mobility vědců a vědkyň důležitá, ale ne vždy se důležité informace dostanou k cíli. Jak vidíte problém ne/informovanosti v oblasti podpory zaměstnanosti mladých lidí?
Ano, máte pravdu, že informace chybí, a to na obou stranách. Mnohé univerzity sice deklarují, že mají oddělení, které se zabývá zprostředkováním informací mezi studenty a firmami, ale když se bavíte s podnikateli, zjistíte, že to tak ve skutečnosti není. Firmy primárně nepotřebují nějaké dotace nebo daňové zvýhodnění. Potřebují vědět, jak oslovit studenty, jaké mají možnosti při poskytování stáží, a to samozřejmě platí i naopak. Studenti potřebují informace o pracovních možnostech, o kariérním zaměření a uplatnění v oboru, který studují. Co se týče projektu PročByNe?, který jste zmínila, je zaměřený na motivované mladé lidi, kteří si chtějí splnit nějaký profesní sen. Nenabízí systémové řešení, ale ukazuje sílu motivace a chuti udělat něco navíc. Já se domnívám, že Evropa dnes stojí před velkým problémem: Jak motivovat mladé lidi, aby sami cítili potřebu studovat, vzdělávat se a pracovat na své kariéře? V některých zemích Evropy je nezaměstnanost mladých lidí velmi vysoká a stále roste. V této bezútěšné situaci se vytrácí u mladých lidí jakákoliv motivace studovat něco, co jim v budoucnu přinese práci. Proto vznikl tento projekt, nabízí motivační stáže lidem, kteří budou mít chuť si vyzkoušet něco nového, i to, o čem si mysleli, že je pro ně nedosažitelné. Pečlivě vybíráme stáže u výjimečných firem nebo osobností a na pozice, ke kterým není možné se běžně dostat. Stážisté píší o svých zkušenostech a pocitech blog a sdílejí je s dalšími studenty a kamarády. Znají se už i mezi sebou, vyměňují si poznatky, inspirují ostatní. A to je hlavní smysl mého projektu.
O začátku politické dráhy a motivacích pro vstup do politiky
Jaký byl váš politický start a co vás vůbec motivovalo ke vstupu do politiky?
Celý život jsem se v politických kruzích pohybovala, takže je to pro mne přirozené prostředí. Za prvé jsem studovala vyloženě politický obor. Dokonce moje diplomová práce byla o vstupu České republiky do Evropské unie, a to mnoho let před tím, než jsme do EU vstoupili. Za druhé jsem se věnovala poradenské činnosti pro podnikající subjekty, což je trochu politické v tom, že vyhledáváte zajímavé podnikatelské možnosti a ekonomické příležitosti. Protože jsem měla firmy v různých zemích, sledovala jsem i legislativu vztahující se k mé práci. A za třetí jsem poradenskou činnost nabízela i krajům, městům a obcím v různých zemích, kde šlo o zahraniční diplomacii, ekonomickou diplomacii a o mezinárodní vztahy. Ve chvíli, kdy jsem byla zvolena předsedkyní Krajské hospodářské komory Zlínského kraje, jsem se politice přiblížila ještě víc. Účastnila jsem se mnoha jednání s politickou reprezentací nebo místními podnikateli.
Jak jste byla oslovena s nabídkou kandidatury do Evropského parlamentu?
Nabídka 4. místa na kandidátce ANO do voleb do Evropského parlamentu přišla ve chvíli, kdy jsem rozvíjela své aktivity v krajské hospodářské komoře. Rozhodovala jsem se poměrně dlouho, ale nakonec jsem se, myslím, rozhodla správně.
A v současné době jste pouze europoslankyně, nebo zastáváte i jiné funkce?
Práce europoslankyně je rozhodně prací na plný úvazek, protože pokud chcete pracovat zodpovědně a něco dokázat, musíte tomu věnovat čas. V současné době jsou všechny moje podnikatelské aktivity ukončeny, což je i podmínka práce poslance Evropského parlamentu.
O situaci žen v politice a o nutnosti změnit stereotypní uvažování o mužích a ženách
Domníváte se, že je pro ženu těžké dostat se až do vrcholové politiky?
A myslíte si, že je to těžké pro muže? Tuto otázku kladu schválně, protože mi přijde, že se někdy zajímáme o věci jen z jedné strany. Nedávno jsem četla článek o tom, jestli by byla Česká republika připravena mít prezidentku, což bylo spojené s přípravou Hillary Clinton a její kampaní na prezidentku USA. A já si říkám, že když si takový titulek přečtete, musí vám to připadat absurdní. Nepoložila byste si otázku, zda je naše země připravená mít prezidenta, a stejně tak byste se nezeptala, zda je pro muže-politika těžké dostat se do vrcholové politiky. Myslím si, že jsme tímto narazily na jádro problému vztahu mužů a žen, je v mentalitě a přetrvávajících názorech na ženy a muže, a to ve všech oblastech včetně politiky. Samozřejmě, že ženy to mají v politice v mnoha ohledech specifičtější, neříkejme lehčí nebo těžší, protože v některých věcech mohou pociťovat bariéry a v jiných zase výhody. Mluvme spíše o specifičnosti. Ženy se musí vyrovnat s více okolnostmi, které je v životě obklopují, a změna mentality by jim toto vyrovnání podstatně ulehčila. Proč se mě vědkyně nebo novináři ptají, jak vidím situaci žen v politice já jako žena-politička? Já na tuto situaci nahlížím jako člověk a na základě svých osobních hodnot a názorů.
Dnes se několik organizací snaží o změnu mentality v genderových otázkách. Je ale tato změna dostatečná, když se neustále potýkáme s rozdílnými platy, diskriminací na trhu práce a dalšími problémy?
Ten posun nebude vidět ani za deset let. Přesto podle mého názoru už i v české realitě určité náznaky změny mentality existují. Ale souhlasím s vámi, že se neustále potýkáme s problémy, jako je platová nerovnost. Kdyby šlo cokoliv rozhodnout na evropské úrovni, například v kontextu nerovných platů, byla bych první, kdo by tuto věc podpořil. Co se týká diskriminace na pracovním trhu, některé otázky jsou tak trochu diskriminační vůči mužům. Žen-političek se ptáme, jak se cítí jako ženy v politice a jak je pro ženu těžké dostat se do politiky, ale mužů-politiků se nikdy nezeptáme. Ptáme se mužů, jestli mají děti, kolik jich mají a zda je o ně postaráno, když jsou v práci? Ne, neptáme. Proto vidím velký přínos ve vytvoření lepších podmínek pro ženy i muže, v rozšíření příležitostí v osobním i pracovním životě. Aby již ženy nemusely slýchat dotazy na počet či věk dětí a na to, zda je o děti dobře postaráno, když je matka v práci. Protože jakmile vytvoříme ve společnosti optimální podmínky, tyto otázky ztratí význam. A to je právě ten moment, kdy si ženy mohou dovolit být manažerkami nebo političkami a přitom mít děti a vědět, že rodina může normálně fungovat.
Lepší podmínky jsou zajisté dobrým nástrojem, jak situaci žen změnit.
Podle mého je účinnější vytvoření podmínek pro ženy, aby mohly bez jakýchkoliv problémů mít rodinu i práci, protože budou mít kolem sebe takové služby, které jim to umožní. Česká republika v tomto ohledu velmi zaostává – nemáme částečné úvazky, sdílené úvazky, práce z domova je většinou výsadou. Jinde v Evropě mají tyto služby na vysoké úrovni. Máme zprávy o dobré praxi z ciziny a vidíme, co kde fungovalo a co ne, a přesto si z toho nic neodneseme. Například téma platové rovnosti. Jsou státy, které mají platovou nerovnost díky realizovaným opatřením velmi nízkou. Ve svých firmách jsem nikdy nedělala rozdíl mezi muži a ženami, plat byl odvozen od dovedností a schopností. Pokud by vznikla na evropské úrovni směrnice, která by upravovala platy, bojovala bych za ni.
Souhlasím s vámi, že otevírat nové obzory je důležité…
Dělat osvětu, mluvit o tématech, pojmenovávat problémy, to je klíčové. Ideální situace je podle mě ta, kdy si ženy svobodně vyberou, zda chtějí kariéru, rodinu, nebo obojí, a nikdo se jich nebude na nic ptát. Vše je pouze v mentalitě a uvažování lidí. I v politice je to podle mého názoru pouze otázka mentality. Politickou situaci nezlepšíme nařízeními, regulacemi nebo kvótami, ale spíše postupnou změnou mentality, pak se budeme zaměřovat na konkrétní schopnosti a dovednosti konkrétního člověka.
O pozitivech a negativech kvót v politice a podpoře žen ve vedoucích pozicích
A jaký je váš názor na kvóty pro zastoupení žen na kandidátkách politických stran?
Jedna moje kolegyně, známá poslankyně Viviane Redingová, která byla eurokomisařkou a zabývala se kvótami, jednou prohlásila, že nemá ráda kvóty, ale má ráda to, co kvóty dovedou a o co se snaží. Tento názor sdílím i já. Cíl kvót je skvělý, pod něj se okamžitě podepíši, ale nejsem přesvědčená, že kvóty jsou správným nástrojem na zvýšení počtu žen v politice. Správným nástrojem je, jak jsem již uvedla, postupná změna mentality a uvažování v celé společnosti.
Jaké jiné nástroje by podle vás zlepšily situaci žen ve vrcholových pozicích? Velmi často se hovoří o malé vzájemné podpoře žen. Zdůrazňuje se pozitivní dopad např. mentoringových programů.
Něco na způsob mentoringových programů existuje v politice i podnikání. Nesouhlasím s tím, že se ženy podporují více (nebo méně) než muži, podle mého názoru je to vždy o schopnostech a dovednostech konkrétního člověka. Já sama se často setkávám s kolegy europoslanci i s kolegyněmi europoslankyněmi, když nás zajímá stejné téma a máme stejný zájem. Nemohu říci, že by někdo dělal rozdíl v tom, zda se „síťuje“ s kolegy či kolegyněmi. Skupiny jsou vesměs složené z mužů i žen, ale každý preferuje jiná témata. Většinou se ženy zajímají více o slaďování pracovního a osobního života, sociální záležitosti, násilí na ženách apod. Ale jde spíše o podporu daného tématu a sdílení zkušeností než o cílené síťování. V oblasti podnikání je mentorování velmi zajímavé. Já sama jsem se zúčastnila řady akcí, kde se setkaly manažerky či podnikatelky ke sdílení příkladů dobré praxe a zkušeností. Šlo o téma, které jim bylo momentálně blízké, například jak sladit časově náročnou práci s rodinou.
O genderové rovnosti v České republice
Jaká jsou podle vás další témata vztahující se k genderové rovnosti, která je potřeba v České republice aktuálně řešit?
Rozhodně možnost částečných úvazků a dalších flexibilních forem práce. Je nezbytné je lépe legislativně podchytit. Také bychom měli posílit mateřskou a rodičovskou dovolenou tak, aby i muži měli zájem na ni odcházet. A v neposlední řadě je třeba se zaměřit na skupiny lidí, kteří mají problém s nalezením práce, jako jsou mladé absolventky, ženy po rodičovské, ale dnes do této skupiny spadají i ženy nad padesát let. Jedním z nástrojů pomoci této skupině by byla třeba podpora vlastního podnikání. Kdyby se zlepšily finanční dotace a došlo ke snížení byrokracie, třeba by matky po rodičovské mohly snadněji začít s podnikáním.
O nutnosti cestovat a o zvládání mediálního zájmu
Jak zvládáte mobilitu, respektive neustálé přejezdy mezi Zlínem a Bruselem?
Je to náročné, ale zatím to zvládám. Mě na této práci baví nejvíce to, že se mohu setkávat s lidmi a diskutovat s nimi o reálných problémech. Cítím zodpovědnost vůči lidem, kteří mě volili, a chci vědět, jaké jsou jejich potřeby a starosti. Na druhé straně je tu ale velké penzum práce přímo v Evropském parlamentu. Ale ani jedna oblast nepřevažuje, podle mého musíte zastat obojí – být dobrým europoslancem znamená mít kontakt s reálným životem. Velmi často se scházím s podnikateli nebo studenty a chci znát jejich názory na to, co je podle nich zapotřebí řešit na evropské úrovni.
Jak se vyrovnáváte s tím, že jste mediálně známá, a to zajisté nejen v Čechách?
Rozhodně nepatřím k nejznámějším europoslancům. Doma mě znají spíše lidé místní a z blízkého okolí anebo z podnikatelského prostředí. I přesto doufám, že i když mě lidé poznají jako „tu europoslankyni“, pochopí, že jsem normální člověk a můžou se se mnou bavit o čemkoliv. Zajímají mě názory ostatních a cením si toho, když si se mnou lidé popovídají. Nikdy se mi ale nestalo, že by mě někdo na ulici zastavil a začal mě z něčeho osočovat. Také se velmi ráda zapojuji do charitativních či kulturních akcí.
O soukromém životě
Jak se vám daří skloubit náročnou práci europoslankyně s rodinným a soukromým životem?
Já myslím, že docela dobře. Když jste často na cestách, potřebujete se mít kam vracet, mít zázemí. Když nemáte zázemí, nemůžete vytvářet hodnoty někde jinde, protože v sobě nemáte klid.
A jak vypadá běžný chod domácnosti při práci náročné na čas i na mobilitu?
Ubezpečuji vás, že úplně normálně. Ráno jsem schopná vynést popelnici, včera jsem pracovala na zahradě, kterou bylo třeba dát do pořádku. Pokud máte dobré zázemí a zároveň vás práce baví a nabíjí energií, pak se i tyto dvě oblasti dají skloubit. Má to však svá specifika. Třeba když přijedu domů ve dvě v noci a potřebuji si nutně něco vyprat, udělám to i v tuto noční hodinu. Domácí práce prostě dělám, když jsou potřeba, jen asi v jiném čase než většina ostatních.
A jak trávíte volný čas?
Volný čas je velmi důležitý, i když ho kradu po chvilkách. Musíte si najít drobné radosti, já třeba hodně čtu. Jenom za víkend jsem dočetla jednu knihu a rozečetla další. Nebo se snažím relaxovat prací na zahrádce, běháním, golfem. Ale nesmíte u toho přemýšlet nad prací, jen relaxovat.
O plánech do budoucna
Jaké jsou vaše pracovní a politické plány do budoucna?
Mým hlavním cílem je dobře pracovat v tomto volebním období. Když nad tím přemýšlím, dnešní rozhovor probíhá přesně rok od doby, kdy jsem se dozvěděla, že jsem byla zvolena a změnil se mi život. Mám před sebou čtyři roky na to, abych splnila svá předsevzetí. Profesní výzvou je odborná práce týkající se rozpočtové kontroly, která mi otevírá zcela nové pohledy na problematiku evropských financí. Dalším cílem je podpora mladých lidí a talentů, protože vidím, jak spousta z nich odchází do velkých měst nebo do zahraničí. Podle mě je vytváření zázemí pro mladé a šikovné lidi úkolem všech politiků. Aby nám šikovní lidé neodcházeli, a když už odcházejí, tak aby to bylo jen na zkušenou a vrátili se zpět a zužitkovali nové zkušenosti tady, ve svém městě, kraji a republice. Mně se v podstatě něco podobného přihodilo. Více než polovinu života jsem prožila v zahraničí, a přesto jsem větší patriotka než lidé, kteří celý život žili na jednom místě, protože si vážím věcí, které tady nechávám.
Rozhovor proběhl v květnu 2015.
Rozhovor připravila Romana Volejníčková.
