Ing. Jana Fischerová, CSc., je poslankyní Parlamentu České republiky. V roce 2010 úspěšně kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR. V roce 2012 svůj mandát obhájila. Svou politickou dráhu zahájila v Havlíčkově Brodě. V roce 1994 byla zvolena zastupitelkou Havlíčkova Brodu a tuto pozici si udržela dosud. V letech 1998–2002 zastávala pozici místostarostky a od roku 2006 do roku 2010 byla starostkou v témže městě. Od roku 2000 je členkou zastupitelstva Kraje Vysočina. Je členkou Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj PS PČR a místopředsedkyní Zahraničního výboru PS PČR. Mimo politickou praxi působí jako tlumočnice a překladatelka. Je vdaná a má dvě děti.
O studiu a o práci v cestovním ruchu
Na úvod bych vás ráda požádala, zda byste mi mohla říci něco o sobě – odkud pocházíte a co jste vystudovala?
Jsem rodačka z Havlíčkova Brodu, kam jsem se po studiu na ČVUT zase vrátila. Výběr technického oboru nebyl mojí první volbou, chtěla jsem původně studovat filozofii nebo psychologii. Bohužel v té době bylo problematické se na tyto studijní obory dostat a já jsem nepocházela z toho „správného prostředí“. Tak jsem šla cestou nejmenšího odporu a začala jsem studovat fakultu stavební, stejně jako můj otec. Nakonec jsem pokračovala ve studiu dál, a to v oboru dřevěné konstrukce. Díky tomu jsem se dostala na stáž do Německa, což byla hlavní motivace, proč ve studiu technického oboru pokračovat. Dodnes je mojí zálibou studium cizích jazyků. Podle mého názoru platí heslo „kolik umíš cizích jazyků, tolikrát jsi člověkem“.
Jaká byla vaše pracovní dráha? I po skončení školy jste následovala svého otce?
Dá se říci, že ano. Když jsem se vrátila do Havlíčkova Brodu, stejně jako můj otec jsem učila na střední průmyslové škole stavební odborné předměty. Dodnes jsem v kontaktu se studenty, které jsem dovedla k maturitní zkoušce. V téže době jsem se přihlásila do projektu, který vypsalo naše město. Konkrétně šlo o založení turistického informačního centra. Už jako studentka jsem totiž v Praze provázela zahraniční turisty a v Havlíčkově Brodě se mi takto naskytla obdobná příležitost. Nakonec jsem soutěž vyhrála a stála jsem před rozhodnutím, jestli do toho mám jít, nebo mám zůstat ve škole. V té době jsem už měla dvě malé děti, takže rozhodování bylo opravdu složité. Jít do nejistého podnikání, nebo mít pracovní jistotu? Nakonec jsem se rozhodla pro podnikání a v roce 1991 jsem v Havlíčkově Brodě začala provozovat turistické informační centrum. V té době to bylo jediné informační centrum široko daleko. Sešla jsem se s naším tehdejším panem starostou s myšlenkou, že bychom měli dát o našem městě vědět i v zahraničí; z tohoto návrhu se zrodil další plán, a tím bylo založení cestovní kanceláře, kterou jsem pojmenovala po svých dětech ADA-TOUR.
O začátku politické dráhy
Jaký byl váš politický start?
Když jsem se po škole vrátila do Havlíčkova Brodu, díky znalosti cizích jazyků jsem často tlumočila při jednáních u nás na radnici. To mě velmi bavilo, protože jsem měla možnost poznat zajímavé lidi. Zde jsem poznala i podnikatele, kteří u nás po sametové revoluci začali podnikat, a ti mě oslovili v roce 1994 s nabídkou kandidatury v komunálních volbách. Jenomže v té době byly děti hodně malé a k tomu jsem podnikala, proto jsem jim řekla, že na to nemám čas. Nakonec mě přemluvili, a tak jsem kandidovala za Stranu živnostníků, ale rovnou jsem řekla, že chci, aby mě napsali na kandidátku někam dozadu. Pak jsem odjela jako průvodkyně někam do Francie – a manžel mi volal, že jsem byla zvolena. To mě opravdu překvapilo.
Jste dodnes aktivní i v komunální politice?
Ano, od roku 1994 jsem členkou zastupitelstva města. Ve volbách v roce 1998 jsem byla na čtyři roky zvolena místostarostkou, a poté dokonce i starostkou. Zajímavé je, že jsem o to nikdy neusilovala, vždycky ke mně tyto nabídky přišly nečekaně a vždy mě k tomu někdo přemlouval. Podobné to bylo i s kandidaturou v roce 2010 do Sněmovny. V té době jsem do toho šla především s cílem podpořit své kolegy z ODS a na kandidátce jsem byla až na osmnáctém místě. Ale shodou okolností jsem se dostala na místo dvanácté a to určitě k mému zvolení hodně pomohlo. Nakonec jsme se do Sněmovny dostaly dvě ženy, Miroslava Němcová, která vedla kandidátku, a já. Takže to byl ženský úspěch a musím říct, že mi po mém zvolení Miroslava Němcová velmi pomohla.
Jste dnes v Poslanecké sněmovně už druhé volební období. Co předcházelo druhé kandidatuře?
Druhá kandidatura proběhla v roce 2013 a kandidovala jsem opět za ODS. Tehdy mě oslovil pan senátor Miloš Vystrčil, jestli bych byla ochotna znovu kandidovat jako lídr kandidátky za Kraj Vysočina. V té době totiž Miroslava Němcová kandidovala za Prahu. Já jsem ale velmi váhala, protože jsem se chtěla vrátit ke svému podnikání. Navíc v té době nastaly pro ODS těžké časy, když padla vláda Petra Nečase. Nakonec jsem za Kraj Vysočina kandidovala a za ODS jsem byla jediná, kdo se do Sněmovny dostal.
Jaké funkce dnes ve Sněmovně zastáváte?
Jsem ve Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kde mohu uplatnit své znalosti z komunální politiky. Zde se řeší zákony, které mají dopad na samosprávy obcí či krajů. To je opravdu moje priorita a také politické téma, které mě zajímá. A také jsem se v tomto volebním období stala místopředsedkyní Zahraničního výboru.
O ženách v politice
Jaké to je být ženou v politice? Jak vás berou vaši mužští kolegové?
Rozhodně si na své postavení nemohu stěžovat. Jsem od přírody velmi pozitivní člověk, takže se vždy snažím na vše dívat z té lepší stránky. Když máte podporu doma i v práci, když na to nejste sama, pak se dá všechno zvládnout. A to já jsem vždy měla a mám. Také jsem vždy pracovala převážně s muži, takže vidím i pozitiva mužské spolupráce, ženský a mužský pohled na svět se doplňují. A to podle mého platí i v politice. Do ODS jsem vstoupila díky tomu, že jsem zde měla kamarády a kolegy z podnikatelské sféry, takže mi tu nechyběli známí a kontakty. A s nimi je spolupráce skvělá. Ve vyšších patrech politiky jsem v minulých letech cítila jakousi uzavřenost. Dnes už se to mění, a co jsme v opozici, vzájemnou spolupráci ve straně si nemohu vynachválit.
Podporují se ženy ve vaší straně?
Momentálně jsou za ODS v parlamentu tři ženy a myslím si, že zde vzájemná podpora je. V minulém volebním období jsme měly takový debatní kroužek a také jsme se scházely neformálně, například jsme zašly na kafe. Ale soudržnost mezi ženami v parlamentu existuje i mimo jejich strany. I já znám několik žen z jiných klubů, se kterými mohu diskutovat. Jsem velmi otevřený člověk, beru na vědomí názory druhých a velmi ráda se přidám k prosazení těch, se kterými se ztotožňuji.
O postavení žen a mužů ve společnosti a o politikách rovnosti
Co si myslíte o postavení žen v České republice?
Domnívám se, že klíčová je rodina. Už jsem zmiňovala, že podpora rodiny je důležitá, to platí pro všechny ženy. Když mají doma podporu, zvládají i časově náročnou práci. Na druhé straně je zde ale fakt, že žena kvůli péči o děti nabere v pracovním životě skluz. Zatímco muž si buduje kariéru, žena je doma, stará se o děti a do politiky se dostane mnohem později. Navíc muži si za tu dobu, co pracují, vybudují kontakty. Žena nejde po práci do hospody, kde se dál probírají pracovní věci. Pak se samozřejmě může stát, že i strana dá pro určitou funkci přednost muži. Já s tím naštěstí osobní zkušenost nemám. Ale je pravda, že jsem byla dlouho aktivní v komunální politice, takže mě lidé v politických kruzích znali, nemusela jsem šplhat nahoru zespoda. Ale dnes se prosazení žen hodně posouvá dopředu, samy ženy se mnohem víc angažují než dříve, mají podporu rodiny a také je mnohem lépe zajištěna péče o děti. Na druhou stranu z vlastních pracovních zkušeností vím, že když je nějaká pozice ve firmě nebo v politice nabídnuta muži, okamžitě odpoví „Beru to!“, ale když je to samé nabídnuto ženě, přemýšlí a zvažuje pro a proti.
Domníváte se, že politická praxe na úrovni komunální politiky je pro ženy důležitá?
Ano, určitě, dostanou se tak do povědomí občanů. Určitě je pak jejich pozice lepší, než když je nikdo nezná a neví, kdo jsou. Takhle si o vás mohou lidé udělat obrázek. Ale to není to jediné, co ženám může pomoci. Velký vliv mají i média. Byla jsem v roce 2006 oslovena s kandidaturou do Senátu, ale nakonec jsem o 24 hlasů prohrála. Každopádně díky předvolební kampani a díky tomu, že jsem jezdila po různých městech a obcích, mě mohli lidé poznat. Navíc mám dva facebookové profily, kde píši o aktuálních věcech a vedu také online diskuse, jedním z posledních diskutovaných témat byly registrační pokladny. Takže jsem si svůj mediální obraz i tímto způsobem vylepšila.
Co si myslíte o politikách rovnosti, které jsou realizovány na evropské nebo české úrovni?
Myslím, že je to důležité. Jsem v kontaktu s Forem 50 %, bohužel mám na naši spolupráci čím dál méně času. Když jsem byla jen starostkou, měla jsem času mnohem více, než když jsem ve Sněmovně i v zastupitelstvu. Ale samozřejmě vidím jejich výsledky a připadá mi, že některá témata vzbuzují v naší společnosti stále velké vášně. Já ale ženám přeji jen ty nejlepší podmínky a vážím si výsledků, úspěchů, kterých dosahují.
Jaký je váš názor na kvóty, například v té podobě, jak se je snažil prosadit takzvaný zipový zákon?
Kvótám nefandím. A to i z toho důvodu, že jsem si celým procesem prošla a viděla jsem, že to jde i bez nich. Na druhou stranu se v minulosti řešily kvóty do dozorčích rad, kde jedním z důvodů přijetí kvót byly nerovné platové podmínky mužů a žen, což je samozřejmě špatně. Ale nevím, jestli je tohle ta správná cesta.
Jaká témata považujete pro Českou republiku za klíčová?
V současné době určitě migrantskou krizi, především otázku ekonomických migrantů. A dále také zaměstnanost a nezaměstnanost. S tím souvisí další téma, které vidím jako důležité, a tím je školství. Co jednou do dětí investujeme, to se nám stejnou měrou vrátí zpátky. Ale u nás chybí učební obory a samozřejmě ani věda a výzkum na tom nejsou dobře.
Jaké máte plány do budoucna?
Uvažuji, že když mám tolik pracovních zkušeností a znalostí z práce v komunální politice, mohla bych být prospěšná s jejich předáváním. Po svém zvolení do Sněmovny jsem odstoupila z vedení radnice, protože bych nezvládla obě funkce najednou. Ale stále jsem v zastupitelstvu, takže když se cokoliv stane a někdo potřebuje poradit nebo pomoct, může se na mě obrátit. Ráda bych zaměřila svoji pracovní budoucnost tímto směrem.
O kombinaci práce političky a rodinného života a o mobilitě
Jak se vyvíjela vaše soukromá a rodinná dráha?
Dnes už jsou moje děti dospělé a soběstačné. Obě vystudovaly Vysokou školu ekonomickou se zaměřením na marketing a na diplomacii. Doma jsme se vždycky snažili, aby byly děti hodně samostatné. Podle mého názoru ve výchově dětí platí pravidlo, že když někoho hodíte do vody, naučí se plavat rychleji, a možná proto jsou naše děti tak soběstačné. Děti jsou pro mě i velkou životní oporou. Vždycky, když jsem se rozhodovala, jestli kandidovat nebo ne, dlouho jsme se o tom bavili a doma mě vždycky všichni podpořili. A stejně tak mě vždy velmi podporoval i můj manžel. Když jsem byla poprvé zvolena do Sněmovny a musela jsem opustit naše podnikání, manžel zůstal v Havlíčkově Brodě a nadále podnikal. Je pro mne velice důležité, že je mou oporou.
V době, kdy jste začala být politicky aktivní, byly vaše děti malé. Jak jste zvládala rodinu a časově náročnou práci?
Už samotné podnikání bylo časově náročné, a to byly děti hodně malé. Takže bylo nutné, abychom si doma vytvořili dobré zázemí a nastolili nějakou časovou organizaci. S dětmi nám pomáhali rodiče z manželovy strany, moji rodiče se vnoučat bohužel nedožili. Ale zvládli jsme to v klidu. Já vždycky říkám, že nejlepší manažerka je žena malých dětí, která musí sladit několik věcí najednou.
Jak zvládáte neustálé přejezdy mezi Prahou a Havlíčkovým Brodem?
Myslím, že se to dá zvládnout. Navíc mě vždycky bavilo cestovat. Hodně jezdím vlakem, takže si mohu v klidu číst. Vždy, když přijedu domů, vracím se do čistého domova. Péče o domácnost je velký koníček mého manžela. Navíc se snažím jezdit domů i během týdne a manžel zase za mnou jezdí do Prahy, takže se neustálé přejezdy zvládnout dají.
Rozhovor proběhl v srpnu 2015.
Rozhovor připravila Marie Čermáková ve spolupráci s Romanou Volejníčkovou.
