Letošní zpráva pokrývá
následujících 6 témat: ekonomika, rozvojová problematika, gender, Romové a
xenofobní nálady v ČR, zbraně pro problémové země a životní prostředí. Podobně
jako v minulých letech, ani letos nejsou výsledky nijak povzbuzující. Ze zprávy Social Watch 2015 vyplývá,
že rokem 2014 došlo k ukončení ekonomické recese a některé kroky vlády
vedly ke zlepšení sociální situace nejchudších, přesto však roste společenské
napětí. Protiromské hnutí se rozšiřuje o antiislamismus a nenávist
k imigrantům. Situaci nijak nezlepšuje ani vzrušená debata o lidských
právech, která má jen minimální dopad v praktickém životě. Česká republika
dále vyváží zbraně do konfliktních oblastí a většina politiků i občanů se brání
uznat naši globální odpovědnost.
Jedním z vypovídajících údajů, který shrnuje předchozí působení
pravicových vlád, je otázka konvergence české ekonomiky k průměru EU.
Zatímco v roce 2007 ČR dosahovala 84 % k průměru EU28, v roce
2013 to bylo 82 %. Tento vývoj ostře kontrastuje se Slovenskem, které naopak
konvergenční tempo mohutně posilovalo. I tento vývoj může indikovat, že
v ČR se vyčerpal dosavadní model hospodářského rozvoje (tzn. orientace na
přímé zahraniční investice) a že se ČR ocitla v tzv. pasti
středně-příjmových zemí. Jako pozitivní je možno nicméně konstatovat, že
minimálně některé výstupy např. Úřadu vlády ČR indikují povědomost o této
situaci a hledají její řešení.
ČR nadále patří
v rámci EU k nejméně zadluženým zemím,
ať již z hlediska veřejného dluhu či z pohledu komplexní
zadluženosti. „Tlak na přijetí tzv. finanční ústavy, která je nesmyslným pro-cyklickým
opatřením je tak o to více nepochopitelný“, vysvětluje ekonomka Ilona Švihlíková (Alternativa
zdola).
Přestože si ČR v mezinárodním srovnání v otázkách chudoby
(příjmová chudoba, materiální deprivace, pracovní intenzita) vede velmi dobře,
neměly by tyto výsledky zakrývat jak křehká tato situace je. Nejvíce lidí žije v dolním příjmovém
decilu – celkem téměř 1,5 milionu osob. Tyto domácnosti obtížně vycházejí
s příjmy, přes třetinu z nich dokonce velmi obtížně.
Oproti minulým rokům značně ubyly veřejné projevy nenávisti vůči Romům.
Místo toho se významná část české společnosti angažuje v organizování a
psaní petic proti uprchlíkům, zejména proti islámským. Strach a z něj
vyvěrající nenávist se ve společnosti prohloubily v okamžiku, kdy se
v Evropské unii začalo jednat o uprchlických kvótách.
Posledních několik let
zaznamenává ČR neustálý nárůst vývozu zbraní a vojenského
materiálu. Nebylo tomu jinak ani v roce
2014, kdy vzrostla hodnota vyvezených zbraní o více než 60 % - ze 7
miliard korun v roce 2013 narostla na 11,5 miliardy korun. Radost
z „úspěchu“ českých zbrojařských firem ale kazí fakt, že velké množství
těchto zbraní, stejně jako v minulých letech, skončilo
v nedemokratických a lidská práva porušujících zemích. Zatímco v roce 2013 byl největším
dovozcem českých zbraní Vietnam, v roce 2014 to byla Saudská Arábie.
Další velké vývozy se konaly do juntou ovládaného Egypta, do Alžírska či
Pákistánu, menší do Turkmenistánu, Bahrajnu, Ázerbájdžánu či Spojených
arabských emirátů. Vedle
nedemokratických a autoritativních režimů vyzbrojovala ČR v roce 2014 i
oblasti, v nichž probíhají ozbrojené konflikty. Do Ruska byly minulý rok
vyvezeny zbraně v hodnotě 142,9 milionů korun. Na Ukrajinu pak putoval
vojenský materiál za 57,6 milionů korun. Zatímco vývozy do Ruska skončily
1. srpna 2014 kvůli embargu EU, vývozy na Ukrajinu zastavila česká vláda až
začátkem roku 2015. „Zodpovědnost za tyto prohřešky proti lidským právům nese především
Ministerstvo zahraničních věcí ČR. O udělování licencí na vývoz zbraní
z ČR sice rozhoduje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, to ale musí získat
kladné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí, které v něm musí
zohledňovat lidskoprávní aspekt zakázky a také dodržování mezinárodních
závazků“, objasňuje Tomáš Tožička (EDUCON), evropský odborník na
problematiku rozvoje chudých regionů a zemí.
Důležitou pozitivní změnu oproti
roku 2013 obsahovalo programové prohlášení vlády, které (stejně jako
koaliční smlouva) explicitně zmiňuje
lidská práva včetně rovnosti žen a mužů. Z hlediska politické
participace žen je významné, že se vláda ČR zavázala „usilovat o podporu
vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích“. Mezi další pozitivní
kroky vlády patří obnovení postu ministra pro lidská práva a rovné příležitosti.
Problematika genderové rovnosti se tak dostala zpět na vládní úroveň. Důležitým
krokem bylo také vypracování a schválení Vládní strategie pro rovnost žen
a mužů v ČR na léta 2014-2020. „K pozitivnímu posunu došlo i
v souvislosti se zastoupením žen na pozicích starostek a primátorek, které
v současné době činí 23 %“, uvádí Veronika Šprincová (Fórum 50 %).
