Více hlav, více nápadů, více policistek, které spolupracují a navzájem si pomáhají, i když jsou z různých zemí. Cílem je zefektivnění práce a dosažení lepších výsledků v boji proti obchodu s bílým masem neboli traffickingu a organizované prostituci ve velkém. To jsou zločiny, které překračují hranice jednotlivých států a jsou ohromným mezinárodním byznysem s miliardovým obratem. Experti říkají, že potírání traffickingu je velmi obtížné a vyžaduje nejen vytrvalost, ale i stále nové nápady a způsoby boje.
Jedním z nich je spolupráce, kterou navázaly ženské policejní týmy ve skandinávských zemích s kolegyněmi z Estonská, Litvy a Lotyšská. Na nedávné konferenci v Rize se se domluvily, že boj proti traffickingu a jiným formám násilí na ženách je nutno zesílit, protože navzdory mnohaletým pokusům ho řešit přetrvává.
Problém přežívá v celém světě. Podle některých odhadů, například ILO (Mezinárodní organizace práce – International Labour Organisation) je ve světě až 4,5 % žen a dětí, které jsou oběťmi traffickingu a jsou komerčně sexuálně využívány. V zemích EU bylo v období 2010-2012 registrováno 30 146 obětí traffickingu, od konce roku 2012 do 3. kvartálu 2014 to bylo 23 632. To jsou ovšem jen zjištěné případy. Fakticky jich může být podstatně víc.
„Spolupráce otvírá oči“
Šéfkou nordicko-baltického projektu úzké spolupráce v boji proti traffickingu (NBNP) je Islanďanka Berglind Eyjólfsdóttir, která pracuje jako inspektorka kriminální policie v Reykjavíku.
„Spolupráci opravdu potřebujeme. Nejde tu jen o výměnu zkušeností nebo diskuze o pracovních metodách. Podle mého názoru je velmi důležité, abychom se my policistky, které v této oblasti pracujeme, znaly osobně. To podstatně usnadní navazování kontaktů v naší každodenní činnosti“, říká Berglind Eyjólfsdóttir v rozhovoru s NIKK, což je skandinávská agentura pro informace o genderových otázkách.
Komisařka dodává, že boj proti traffickingu ztěžuje fakt, že pachatelé jsou často krůček před policí, jsou mazaní a vynalézaví a často střídají způsoby své „práce“. To platí i o jiných formách organizovaného zločinu. Policie se proto musí neustále snažit, aby znala jejich nejnovější fígle. I proto je důležité spolupracovat a vzájemně se informovat o tom, co se děje v té které zemi a jak tam pracují kolegové. „Spolupráce otvírá oči“, říká komisařka.
Obětí se často boji svědčit
Bergling Eyjólfsdóttir líčí jeden konkrétní případ pokusu o traffickingu na Islandu, který se právě díky přeshraniční spolupráci podařilo vyřešit rychle a úspěšně. Šlo o ženu z Litvy, kterou policisté objevili v jednom letadle v Reykjavíku a o níž si mysleli, že se pokouší pašovat narkotika a je členkou nějakého drogového gangu. Záhy ale zjistili, že jde o oběť obchodování s ženami.
„Dvě kolegyně byly krátce předtím na studijní návštěvě v Litvě na pozvání tamní sekce NBNP. Teď bylo daleko snazší kontaktovat litevské kolegy a získat potřebné informace, říká komisařka.
A co je to nejtěžší v boji proti traffickingu? „Jedna věc je oběť identifikovat, něco jiného je jí přimět ke spolupráci. To bývá velmi obtížné, protože obětí traffickingu se často bojí kontaktu s policií a úřady“, říká komisařka.
O strachu obětí vyprávět o svých zkušenostech a eventuálně svědčit proti pachatelům mluví i většina policistů a jiných expertů, kteří se snaží svět tohoto krutého byznysu zlikvidovat.
Spolupráce i v oblasti „dobrovolně“ prostituce
Skandinávské a baltické země se také společnými silami pokoušejí pomáhat ženám, které se živí prostitucí tak říkajíc z vlastního rozhodnutí. Tento projekt se jmenuje Exit Prostitution, existuje už pár let a má na svém kontě řadu úspěchů. Část žen a dívek v různých zemích se už podařilo dostat ven z bordelu nebo domů z ulic. Některé využívají nabídek na psychologickou podporu a snaží se najít si práci a žít normální život a někdy se to podaří.
Ale často tyto snahy končí fiaskem. To dokazují například čísla z Dánska. „Šest z deseti žen, které se nějakým způsobem napojily na projekt Exit Prostitution, nevydrželo a chtějí se vrátit ke svému starému řemeslu“, sděluje zpráva z dánské sekce projektu a tím přiznává, že přimet/inspirovat prostitutky k tomu, aby definitivně změnily způsob obživy, je dost těžké.
Report byl uveřejněn na jaře letošního roku a rekapituluje průběh první poloviny projektu, který má běžet čtyři roky ve čtyřech největších dánských okresech. V celém Dánsku, které má 5 660 000 obyvatel, se odhadem sexuálními službami živí 3 200 žen.
Vláda na projekt Exit Prostitution vydělila 46 miliónů dánských korun (skoro 167 milionu českých korun), což se setkalo s poměrně silnou kritikou. Třeba dobrovolná organizace LivaRehab, která pomáhá a radí prostitutkám, tvrdí, že za takovou sumu bylo možné dosáhnout daleko lepších výsledků.
Ministr sociálních záležitostí, Manů Sareen, nicméně věří, že se časem na projekt napojí více žen a že v Dánsku bude prodejného sexu méně a méně.
O autorce Daně Schmidt
Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
