Tři miliony dánských korun, což je zhruba deset miliónů českých. Tolik dostala před pár měsíci 47-letá Dánka jako odškodnění za sexuálně motivovanou šikanu, která byla tak hrubá, že vážně a zřejmě natrvalo poškodila ženino zdraví. Bývalá kontrolorka kodaňských parkovišť dnes není schopna vykonávat žádné zaměstnání a byla ji přiznána 75ti procentní invalidita. Suma, za kterou je možno koupit pěkný byt v metropoli, byla nevyšší z dosud přiznaných kompenzací za sexuální obtěžování a vyvolala velký zájem jak v médiích, tak mezi běžnými občany i v odborných kruzích.
Tato žena je výjimkou, co se týká úrovně poškození zdraví a výše kompenzace, ale není zdaleka jedinou obětí. Těch jsou dlouhé řady a je jich relativně víc než ve většině Evropy: Dánky jsou totiž nejčastěji ze všech žen v EU vystavovány sexuálnímu obtěžování a fyzickému/psychickému násilí, většinou ze strany mužů. Skandinávie celkově v této oblasti vede, protože Finky a Švédky jsou na tom jen o něco málo lépe než dánské ženy. Tuto skutečnost odhaluje analýza, kterou loni provedla unijní Agentura pro základní práva ve všech 28 členských státech.
Byl to první průzkum svého druhu v historii EU a zúčastnilo se ho 42.000 žen ve věku 18-74 let. Uveřejněná čísla ukazují, že více než 50 procent Dánek a jen o pár procent méně Finek a Švédek má zkušenost se sexuální šikanou na pracovišti nebo jiným psychickým i fyzickým násilím včetně toho domácího (Norsko a Island nejsou zahrnuty v průzkumu, protože nejsou členy EU). Ve Francii a ve Velké Británii to je 44 procent. Nejlépe je na tom katolické Polsko, kde má podobné zkušenosti jen každá pátá žena a přímé sexuální obtěžování zažilo jen 11 procent žen. V Česku je to 21 procent.
Výsledky průzkumu zaujaly i v zámoří. Psal o něm např. New York Times, který severský rekord označil jako „překvapivý“ a vyjádřil údiv nad faktem, že šikana a násilí do takové míry trápí právě Skandinávii, která je už mnoho let známa svou snahou o genderovou rovnost. Na druhou stranu může být výsledek dán i tím, že právě díky důrazu na genderovou rovnost seveřanky citlivěji reagují na projevy násilí či obtěžování.
Jednání úřadů v Dánsku
Výsledky, zhruba odpovídající podobnému průzkumu, provedenému největším dánským odborovým svazem (F3), zato neudělaly nijak zvláštní dojem na ministerstvo práce, které má dohlížet na poměry na pracovištích, řešit různá narušení a zabraňovat jejich opakování. To alespoň tvrdí svaz dánských žen (Dansk Kvindesamfund) „Dánsko má evropský rekord v šikaně žen na pracovištích, ale to zřejmě nijak zvlášť neznepokojuje vedení ministerstva…. 37 procent dánských žen zažilo v práci sexuální obtěžování jen za posledních 12 měsíců“, prohlásila zástupkyně šéfky Kvindesamfundu, Ulla Tornemand, v říjnu loňského roku v reakci na vystoupení tehdejší ministryně práce v televizi.
Ministryně Mette Frederiksen v jedné z televizních debat o problematice šikany a násilí řekla, že pro řešení situace by stačilo, aby se lidé k sobě navzájem chovali slušně a zdvořile. Tento názor kategoricky odmítla paní Tordemand, která mimochodem celou záležitost komentovala jen asi týden předtím, než byla vyplacena rekordní třímilionová kompenzace – obvykle odškodnění za sexuální obtěžování je podstatně nižší, často jen kolem 25.000 dánských korun (asi 85.000 českých) a ve většině případů, pokud jde o mírnější formy, se vyřeší dohodou. „Sexuální šikana nemá nic společného se zdvořilostí. Takové obtěžování je zakázáno zákonem a je trestné“, prohlásila paní Tordemand a vyzvala vládu, aby konečně začala efektivně potírat tento problém. Zatím prý vláda udělala jen jednu věc – otevřela krizovou telefonní linku pro oběti šikany, ale číslo na ni bylo údajně velmi těžké najít nebo prostě nikdo neodpovídal.
Zlepšení po kritice, ale i více žalob
Kritika a zvýšená pozornost médií pomohly. Asi měsíc před Vánocemi ministerstvo krizovou linku „zviditelnilo“, takže teď je číslo lehce k nalezení a odpovídá každý den. Navíc ten úřad pod ministerstvem práce, který dohlíží na situaci na pracovištích a posuzuje nejrůznější žaloby, vylepšil své webové stránky, takže je snazší se v nich orientovat. O tom informuje F3, největší odborový svaz v Dánsku, který sdružuje více než 320.000 osob – převážně žen – a má četné zkušenosti se sexuálním obtěžováním a jinými způsoby šikany svých členů. Teď koncem ledna F3 sice chválí vylepšenou krizovou linku, ale současně zdůrazňuje, že množství problémů na dánských pracovištích roste, že se stále více lidí obrací na Úřad pro nemoci z povolání (Arbejdsskadestyrelsen), protože trpí stresem a depresemi a cítí se psychicky nemocní. Počet takových žalob se za posledních deset let více než zdvojnásobil a loni jich bylo 5.488. Pokud experti z Arbejdsskadestyrelsen žalobu uznají za odůvodněnou, dostane žalobce odškodnění.
U ženy, která dostala ony tři miliony, uznali trvalé škody na psychickém zdraví, způsobené tím, že ji několik let pronásledoval jeden kolega. Byl do ní zamilovaný, opakovaně se jí přes její protesty snažil osahávat, po nocích ji budil telefonem a zaplavoval esemeskami. Úřad pro nemoci z povolání také uznal, že ženin tehdejší šéf udělal chybu, když chtěl řešit situaci dohodou a kompenzací ve výši 25.000 dánských korun. To žena odmítla a obrátila se na vyšší instance.
Každý druhý případ skončí bez trestu
To se ale nepodaří zdaleka všem ženám, které byly vystaveny sexuálnímu obtěžování na pracovišti a žádají o finanční náhradu. Často odcházejí s prázdnou jak od pokusu vyřešit problém dohodou, tak od eventuálního soudního řízení – pokud věc vůbec dojde tak daleko. Zhruba každý druhý muž, kterého nějaká žena obviní z osahávání, neslušných návrhů, stalkingu atd., odchází od soudu jako vítěz, protože údajně nešlo o obtěžování. To říká známý kodaňský advokát Peter Breum, který za 25 let praxe měl co dočinění s více než stovkou případů sexuálního obtěžování a je toho názoru, že soudy mají tendenci tento problém bagatelizovat. „Stává se, že soudce rozhodne, že všechno byl vlastně jen nevinný žertík, i když postižené ženy to jasně chápou jako obtěžování. Často říkám soudcům, aby si představili, že obětí obtěžování je jejich dcera, sestra, přítelkyně nebo manželka, ale ne vždy to působí. Měl jsem například jednu kauzu, kdy pár pekařů vyrábělo z chlebového těsta modely penisu, které pak nosili mladým prodavačkám. Těm to bylo velmi nepříjemné a braly to jak hrubou urážku. Ale soudce to vyhodnotil jako vtip a nikdo nebyl potrestán“, říká advokát Breum.
Názor, že ženy své zážitky často zbytečně dramatizují a hledají problémy tam, kde ve skutečnosti nejsou, je slyšet v Dánsku dost často. Existuje i mínění, že čísla v průzkumech jsou přehnaná, protože některé feministky jsou přespříliš emancipované a za každou cenu chtějí najít nějaké chyby na mužích. Údajům z průzkumu, ani z toho velkého z EU prý nevěří ani někteří ministři, kteří se proto dostatečně nezabývají problémem sexuálnímu obtěžování. To tvrdí místopředsedkyně odboru F3. Každá pátá má zkušenost se sexuální šikanou na pracovišti, buď ze strany nějakého kolegy, nebo vedoucího oddělení nebo dokonce nejvyššího šéfa.
Zdroj: NÁSILÍ na ženách: Průzkum napříč EU. Vydáno 2014 v Lucemburku Úřadem pro publikace Evropské Unie
O autorce Daně Schmidt
Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
