Proč jste se rozhodla kandidovat?
Přišla mi nabídka od mužů, kteří mě znají, a poněvadž se cítím být političkou a chci bojovat za lepší život nejen pro sebe, ale také pro lidi ve svém okolí, přijala jsem ji.
Jaké jsou Vaše dosavadní zkušenosti s politikou a co považujete za svůj největší úspěch?
Politiku dělám již dvaadvacet let. Začínala jsem jako radní v obci Libina v roce 1990, od roku 1998 jsem zastávala po dobu tří volebních období funkci uvolněné starostky této obce, která čítá tři a půl tisíce obyvatel. Od roku 2010 jsem neuvolněnou místostarostkou obce a předsedkyní i tajemnicí politického hnutí Starostové a nezávislí v Olomouckém kraji. Přestože jsem obec přebírala velmi zadluženou a daňově až do letošního roku nejvíce diskriminovanou, podařilo se nám dluhy výrazně snížit (za první dvě období, kdy jsem byla starostkou, na méně než třetinu původní výše) a zároveň investovat nemalé finanční prostředky (za pomoci dotací z různých programů ministerstev) do infrastruktury i budov v majetku obce – objem investic se nám podařilo naopak ztrojnásobit.
Jaké jsou Vaše hlavní cíle, které chcete v následujícím volebním období prosadit?
Kandiduji ve volebním obvodu, který je chudobný a zejména na Jesenicku hrozí vylidňování díky velké nezaměstnanosti. Budu usilovat o realizaci tunelu pod Červenohorským sedlem, aby se tento region stal atraktivnějším pro život i pro podnikání a neodcházeli z něj tedy mladí lidé. Náš region dělí hory a v současnosti spojují Šumpersko a Jesenicko pouze dvě komunikace a jedna železniční trať. Právě špatná dopravní dostupnost odrazuje podnikatele a investory, aby zakládali v regionu nové podniky nebo zde rozvíjeli ty stávající. Nevznikají tu tak nová pracovní místa a těch stávajících spíše ubývá, takže nedostatečné dopravní spojení v regionu se stává jednou z hlavních příčin samotné nezaměstnanosti, která lidi v regionu hodně trápí. V otázce nezaměstnanosti budu navíc usilovat o lepší nastavení koncepce škol a učilišť, aby dokázaly vyučit v jednotlivých oborech dostatek lidí, kteří zaměstnají sami sebe a vytvoří další pracovní místa pro druhé.
Co si myslíte o současném zastoupení žen v politice? Ovlivňuje podle Vás podobu politiky?
Na komunální úrovni (v zastupitelstvech obcí a měst) vidím současný stav jako poměrně uspokojivý, na krajské úrovni už je žen méně a v parlamentu docela málo. Působení žen v politice přitom vidím jako velmi pozitivní, ze zkušenosti mohu tvrdit, že jsou pracovitější, důslednější, upřímnější a umí pohladit slabé a zraněné daleko něžněji než muži. Pro práci v sociální oblasti a ve zdravotnictví jsou velkým přínosem.
Jaký je Váš názor na zavádění kvót stanovujících, že jednoho pohlaví nesmí být na kandidátních listinách či v orgánech strany zastoupeno méně než ve stanoveném poměru? Proč? Jakou podobu by tyto kvóty měly případně mít?
Pro kvóty rozhodně nejsem, žen v politice bude vždy méně než mužů právě proto, že jejich hlavním posláním je být matkami, láskyplnými manželkami a tvůrkyněmi tepla domova. Z tohoto důvodu nikdy nebudou mít ženy zájem o politiku ve stejné míře jako muži. A pokud jsou schopné a odvážné, tak se prosadí a muži je rádi vezmou mezi sebe, to je taktéž (nejen) moje osobní zkušenost. Přála bych si, aby zastoupení žen v parlamentu bylo alespoň 25 % a na komunální a krajské úrovni 30%. A přání je to jediné, co můžeme mít, vždyť vše ostatní je v rukou voličů.
Myslíte si, že jsou i jiné možnosti ke zvýšení participace žen v politice? Jaké? Upřednostňujete některou Vy osobně?
Myslím, že míra participace žen je kromě zmíněné odvahy a schopností závislá na úctě mužů právě k těmto našim vlastnostem. Pokud muži berou v potaz naše názory a vkládají důvěru v naše schopnosti, není pro dostatečnou ženskou participaci potřeba žádných kvót. Jak jsem již uvedla, na základně vlastní osobní zkušenosti a zkušenosti mých kolegyň starostek se domnívám, že se muži už této úctě naučili. V některých politických stranách ale muži mohou mít s uznáním svých kolegyň problém. U nich pak vidím cestu k zvýšení participace žen v politice právě nabytím respektu ke svým ženským kolegyním.
