Proč jste se rozhodla kandidovat?
Protože vidím 2 přístupy ke světu kolem sebe – jeden je kritizovat a nic nedělat, druhý je pokusit se věci, které mi vadí, změnit. Být pouhý kritik je sice jednodušší, ale nic to neřeší. Tak dokud mám dostatek síly, nějaký čas a chuť i sílu, kterou do snahy o změnu současného systému politiky mohu investovat, jdu druhou, těžší, ale věřím, že smysluplnější cestou.
Jaké jsou Vaše dosavadní zkušenosti s politikou a co považujete za svůj největší úspěch?
Rozporuplné. Ve většině, převážně velkých stran, vidím lidi, kteří do politiky nejdou proto, aby dělali politiku, která je službou občanům, ale kvůli vylepšení své osobní finanční situace a získání kontaktů.
Na druhou stranu – nyní jsem mezi lidmi, kteří se politiku snaží dělat slušně, a tato skupina, síť aktivních lidí kolem Změny pro Liberec i Liberecký kraj se neustále rozrůstá. A to je pro mě velká motivace – a vlastně i velký úspěch.
Pokud jde o konkrétní, faktický úspěch – 5 měsíců jsem působila na postu náměstkyně pro sport a cestovní ruch na liberecké radnici. Ale poté, co jsem nepodepsala souhlas s odvoláním tehdejšího primátora Jana Korytáře, který se snažil zastavit předražené zakázky v hodnotě za 500 mil. Kč (které se připravovaly pod taktovkou ODS a ČSSD, a kterého tyto 2 strany poté společně sesadily) jsem byla z této funkce také odvolána.
Jaké jsou Vaše hlavní cíle, které chcete v následujícím volebním období prosadit?
Rádi bychom, aby se veřejné finance konečně zase začaly využívat na veřejně prospěšné projekty, aby se nám podařilo nastavit pravidla, která omezí korupci, přehodnotit nevýhodné smlouvy – a ušetřené peníze šly tam, kde jsou potřeba. Ať již do sociální oblasti, sport mládeže, výstavbu hospice nebo opravu komunikací, zničených povodněmi.
Mým osobním cílem také je, aby se slušnou politikou podařilo, že se člověk časem nebude muset stydět za označení „politik“.
Co si myslíte o současném zastoupení žen v politice? Ovlivňuje podle Vás podobu politiky?
Zastoupení je nedostatečné. Ženy přinášejí do politiky větší slušnost, i když netvrdím, že to platí ve všech případech. Ale přeci jen – většina žen ji nebere jako vojenské kolbiště. Myslím, že nejen ve výchově, ale i v politice je potřebný mužský i ženský prvek, vzájemně se doplňují – ale podmínkou je, aby se i vzájemně respektovaly.
Jaký je Váš názor na zavádění kvót stanovujících, že jednoho pohlaví nesmí být na kandidátních listinách či v orgánech strany zastoupeno méně než ve stanoveném poměru? Proč? Jakou podobu by tyto kvóty měly případně mít?
Upřímně… nevím. Kvóty nemám ráda, přijdou mi umělé, asi je vnímám jako poslední direktivní možnost, jak zajistit něco, co by mělo být samozřejmé. Upřímně řečeno – ve Změně s tím problém nemáme – máme 50 % zastoupení žen na kandidátce. Jde prostě o to připustit, že ženy mají v politice své místo, a dostatek schopných žen se najde. Ve Změně jsme spíše měli problém dodržet 50 % zastoupení mužů…
Jako vždy – je to o lidech – a když selže normální uvažování, pak musí nastoupit kvóty…
Myslíte si, že jsou i jiné cesty ke zvýšení participace žen v politice? Jaké? Upřednostňujete některou Vy osobně?
Jak jsem zmínila – je to vždy o lidech - jde o to, aby muži, alespoň v počátku, ženám ulehčili vstup do politiky – aktivně nabídli místa na kandidátkách – a ne jen ta nevolitelná. Tím, že ženy nejsou tak bojovné a ambiciózní, těžko aktivně muže vytlačí - a pokud ano, pak to jsou ženy s natolik mužskými vlastnostmi, že ono „zjemnění“ do politiky nepřinesou. Pokud se udělá tento první krok, dál to jde spontánně, ženy svou kompetentností přesvědčí, že v politice mají své místo. Změna je příkladem, že když se jen trochu chce, tak to funguje.
