Ing. Petr Pavlík, Ph.D.
Petr Pavlík je členem Katedry genderových studií Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a ředitelem Institutu magisterských studií FHS UK. Dlouhodobě se zabývá implementací politiky genderové rovnosti a jejím institucionálním zajištěním v ČR. Je členem Rady vlády pro rovné příležitosti a předsedou Výboru pro institucionální zabezpečení rovných příležitostí žen a mužů.
Považujete zastoupení žen v politice za významné téma pro českou politickou scénu nebo za okrajovou záležitost? Proč?
Považuji je za téma zásadní, protože současné nízké zastoupení žen v české politice vede k tomu, že jejich zájmy a zájmy jejich dětí nejsou adekvátně reprezentovány. Pokud více než polovina občanstva nemá odpovídající zastoupení, je něco špatně. Pokud to politickým elitám nevadí, nelze je považovat za demokratické.
Jaký je váš názor na současné zastoupení žen a mužů v české politice? (jaké jsou příčiny, srovnání s minulostí, s ostatními evropskými zeměmi,…)
Hlavní příčinou neadekvátního zastoupení žen v české politice jsou snahy mužů je vylučovat, nebo přinejmenším nezájem mužů podělit se se ženami o politickou moc. V nedávné minulosti na tom byly ženy relativně lépe a za první republiky se za práva žen bral i prezident Masaryk. Po roce 1989 byla snaha ženy z politické sféry vytěsnit, což se mužům do značné míry povedlo, a politika, který by skutečně usiloval o rovné zastoupení žen v politice neznám. V této souvislosti je často zmiňována Strana zelených, ale její dědictví je spíše ambivalentní. V evropském kontextu patříme z hlediska zastoupení žen v politice k nejzaostalejším zemím
Ovlivňuje podle vás menší percentuální zastoupení žen, než mužů nějak výslednou podobu politiky?
Nepochybně ano. Minimálně proto, že politici rozhodují o věcech, které se týkají žen, dětí a jiných závislých členů rodin, bez bližší znalosti věci. Také jejich priority jsou jiné, než priority žen, a podle toho to také vypadá. Nízká politická kultura, všudypřítomná korupce, arogance moci a další negativní jevy v české politice jdou do značné míry na vrub mužské nadvládě.
Myslíte si, že by větší zastoupení žen mohlo nějak ovlivnit podobu politické scény a pokud ano, v čem? Mělo by to podle vašeho názoru i nějaký dopad na českou společnost?
Nejde jen o vyšší zastoupení žen, ale také o to, jaké ženy by to byly. I dnes vidíme v politice ženy, ale řadu z nich lze označit trefnou charakteristikou jedné mé kolegyně za kolaborantky patriarchátu. To ale do značné míry souvisí s nízkým zastoupením žen, protože pak se ženy musí přizpůsobovat mužským pravidlům hry. Myslím, že by ženy při adekvátním zastoupení daly na stůl i jiná témata než muži, že by například kladly větší důraz na vzdělání, na péči o další závislé členy rodin atd. Také bych si tipnul, že by si tak nehonily trika jako politici a že by se zmenšila míra korupce. Ne proto, že by ženy byly z podstaty jiné než muži, ale proto, že jsou v naší společnosti jinak socializovány. Jsou vedeny k tomu, aby si identity rozvíjely kolem konceptů jako je péče, sdílení či pokora, na rozdíl od mužů, které vychováváme spíše k jistému sobectví, sebeprosazování a necitlivosti.
Jaký je váš názor na zavádění kvót pro ženy? Proč? Jakou podobu by tyto kvóty měly případně mít? (Zda na kandidátních listinách, kolik procent, atd.)
Z výše uvedených důvodů kvóty podporuji, ale mám za to, že v českém kontextu je bude těžké prosadit. Odpůrci rovných příležitostí zde mají silné slovo a zastání na pravé straně politického spektra. Mohou také využívat strašáka kvót za socialismu. To, že jsou kvóty běžné v západních demokraciích, nikdy nezmiňují.
Jakou konkrétní podobu by měly mít nevím, protože variant je hodně a hlavní by pro mne bylo, aby se je podařilo prosadit. Jistě bych ale prosazoval paritní kvóty, jako je zipový systém na kandidátní listiny. Když se totiž řekne, že by žena měla být minimálně na každém třetím místě, tak to skončí u toho, že je žen jen ta jedna třetina a vždy jsou až na tom třetím místě.
Některé politické strany si kvóty stanovily dobrovolně, ale nedaří se je vždy naplňovat. Považujete kvóty za dostačující opatření?
Kvóty samy o sobě samozřejmě nestačí. Je to jen nástroj k dosažení cíle – rovného zastoupení žen a mužů. Zároveň je třeba zvyšovat povědomí o tom, co to znamená, proč je to žádoucí, co to přinese.
Myslíte si, že jsou i jiné prostředky, které zvyšují participaci žen v politice? Jaké? Které opatření upřednostňujete vy osobně?
Je jich celá řada jako například databáze „úspěšných“ žen, povinné nominace kandidátek a kandidátů na všechny pozice od úrovně středního managementu státních institucí, školení pro ženy a mužů o genderové problematice atd. Myslím, že každé má svůj smysl a přínos.
