PhDr. Hana Havelková, Ph.D.
Česká socioložka, zaměřující se na genderová témata, zejména na vztah žen a moci, zastoupení žen v politice a ve vědě, postavení žen za komunismu aj. V současnosti působí jako vedoucí Katedry genderových studií FHS UK.
Považujete zastoupení žen v politice za významné téma pro českou politickou scénu nebo za okrajovou záležitost? Proč?
Téma je a mělo by být významné jak pro politickou scénu, tak pro politology i širokou veřejnost, neboť setrvale nízké zastoupení žen zakládá vážné podezření, že zde existují systémové, byť skryté, překážky k naplnění základního ústavního práva, a to pasivního volebního práva. Tyto překážky se vztahují ke skupinové příslušnosti definované pohlavím občanů. Jinými slovy, současný stav se jeví jako obraz tzv. neúplné demokracie. Doporučuji všem představit si hypoteticky, že by se současný (ne)poměr mezi zastoupením obou pohlaví obrátil – myslím, že v takovém případě by se z toho stal problém, jímž by se výše zmínění aktéři zajisté horečně zabývali. Že se tak neděje v případě nedostatečné politické reprezentace žen, samo o sobě vypovídá o rozdílném přístupu k tomuto problému v závislosti na pohlaví.
Jaký je váš názor na současné zastoupení žen a mužů v české politice? (jaké jsou příčiny, srovnání s minulostí, s ostatními evropskými zeměmi,…)
Nejprve si dovolím odmítnout obvykle uváděné příčiny jako je nezájem ze strany žen nebo nedostatečnou způsobilost žen. První argument vyvracejí výzkumy, výrazné zastoupení žen ve stranách a jejich práce v nich. Druhý je obvykle vyvozován z nespokojenosti s výkony některých političek, avšak v případě selhání mužů jsou tato selhání hodnocena jako individuální a nikoli jako důkaz neschopnosti celé skupiny. Již tento nestejný přístup je sám o sobě diskriminační. Za skutečné příčiny považuji a) neprůhlednost nominačních procesů, neboť klíčovým momentem je sestavování volebních kandidátek; b) setrvačnost mužských bratrstev ve stranách a jejich vzájemná podpora; c) nízká podpora ženských kandidátek i ze strany ženských kolegyň; d) skutečnost, že si ženy ve stranách nechají vnutit segregovanou, tzv. ženskou agendu a netrvají na tom, aby se účastnily projednávání všech záležitostí i tzv. silových jako jsou finance, obrana apod. Všem těmto faktorům je společný jejich kulturní základ, a tím je historická setrvačnost rozdílného pohledu na muže a ženy jako politické bytosti. Proto i v politice mají všichni zúčastnění (včetně žen) problém považovat ženy za politické aktéry s plnohodnotným statusem a nikoli pouze jako aktéry pomocné či případně dekorativní.
Jaký by byl podle vás ideální stav účasti žen na politice?
Ideálně samozřejmě padesát na padesát, ale menší výkyvy na jednu nebo druhou stranu by byly logické vzhledem k tomu, že podstata věci se týká podoby kandidátních listin a nikoli výsledného stavu po volbách, který nelze plánovat nebo do něj zasahovat. Proto by i tato otázka měla správně směřovat k podobě kandidátních listin. Ony jsou totiž těmi rozhodujícími dveřmi, které garantují rovný přístup, rovnou možnost politické participace.
Ovlivňuje podle vás menší percentuální zastoupení žen, než mužů nějak výslednou podobu politiky?
Tato otázka je hypotetická a odpověď může být jen intuitivní – stejně by politickou kulturu nepochybně ovlivnilo, kdyby se ve vrcholové politice pohybovali i muži jiné „krevní skupiny“. Můžeme tedy vycházet pouze ze zkušenosti z jiných zemí, v severských zemích s paritním zastoupením obou pohlaví má politika skutečně podstatně přívětivější tvář. Ale já samotnou tuto otázku nemám ráda, protože jednak navádí k různým pochybeným spekulacím o tzv. mužském a ženském „prvku“, ale především není vůbec podstatná pro problém, o němž je zde řeč, a odvádí pozornost od zásadní otázky, kterou jsem formulovala výše: otázky, máme-li u nás garantován stejný přístup k ústavnímu právu.
Myslíte si, že by větší zastoupení žen mohlo nějak ovlivnit podobu politické scény a pokud ano, v čem? Mělo by to podle vašeho názoru i nějaký dopad na českou společnost?
Částečně jsem již odpověděla v předchozí otázce: považuji tento typ tematizace politické participace žen za zavádějící, ne-li nebezpečný. Mimo jiné již předem nakládá na ženy jakési přidané očekávání, jakýsi další úkol. Jediná relevantní úvaha je, že biografie žen jsou většinou odlišné od biografií mužů, a tím je odlišná i jejich občanská zkušenost s touto společností, s jejími institucemi, s fungováním veřejného prostoru atd. Z toho může pramenit jiný vhled do některých problematik. Před všemi těmito úvahami je ale zapotřebí především dát ženám stejný prostor uplatnit svou optiku i ve vrcholové politice, jaký je dáván mužům, a pak uvidíme.
Jaký je váš názor na zavádění kvót pro ženy? Proč? Jakou podobu by tyto kvóty měly případně mít? (Zda na kandidátních listinách, kolik procent, atd.)
Zkušenosti z vyspělého světa ukazují, že bez kvót nebo podobných opatření (korektní je říkat jim vyrovnávací) to nejde. Historická zkušenost ukazuje, že zastoupení žen a mužů se ani s časem samo nesrovná. Zásadní je přitom zachování rovné soutěže, a proto je, jak jsem již řekla, třeba věnovat pozornost mechanismům sestavování kandidátních listin. Nejlepší je podle mého názoru zipový systém, který zavedli např. ve Francii a který nabízí voličům skutečnou možnost volby v případě, že je pro ně i pohlaví kandidáta/kandidátky důležité (zipový systém je střídání muže a ženy – nebo proč ne ženy a muže po jednom/jedné na kandidátní listině). Je to tedy navýsost demokratické opatření, které bere vítr z plachet stranickým šíbrům, kteří do té doby „vhodné ženy nevidí“ (to je výrok, který jsem u nás slyšela už mnohokrát). Tzv. vyrovnávací akce je donutí je vidět. Neméně významný efekt lze však pozorovat i na straně ženských kandidátek, kterým tradiční genderová kultura obvykle nedává dostatečnost sílu se prosadit, již proto, že na asertivitu žen se stále pohlíží jinak než na asertivitu mužů. Vyrovnávací opatření z nich snímá nutnost svádět nerovný boj s kolegy, často plný výsměchu, podceňování apod. – toto jsou jevy doložené výzkumy v prostředí českých politických stran.
Některé politické strany si kvóty stanovily dobrovolně, ale nedaří se je vždy naplňovat. Považujete kvóty za dostačující opatření?
Nevím, které strany zde máte na mysli. V západních zemích vnitrostranické kvóty vždy fungovaly. Naráží-li se zde na tu podivnou kvótu pro volbu do grémia ČSSD, je především třeba upozornit, že se jedná o kvótu pro muže, neboť oni mají předem zajištěna tři křesla ze čtyř. Ženy pak soupeří mezi sebou navzájem o to jedno zbylé. Toto opatření je tedy celkově zatížené spoustou problémů, nejde zde o rovnou soutěž, a především se jedná o zcela jiný formát než jsou kandidátní listiny – pro podrobný rozbor této anomálie tu není místo. Další českou stranou, která má v programu politiku rovných příležitostí, je Strana zelených, a ta pokud vím parity poměrně slušně dosahovala.
Myslíte si, že jsou i jiné prostředky, které zvyšují participaci žen v politice? Jaké? Které opatření upřednostňujete vy osobně?
Zopakuji: bez kvót nebo ještě lépe zipu to zvlášť u nás nepůjde, a je dobré, aby byly doplněny dobrým systémem preferenčních hlasů, který by umožňoval výrazněji uplatnit hlas voličstva a tedy posílení demokratické volby. Současně s tím je nutná maximálně transparentní procedura sestavování kandidátních listin ve stranách a v neposlední řadě cílené zvyšování sebevědomí žen, které se již politice angažují, ale neumí překonat svou pouze servisní roli.
Máte nějaké připomínky, něco, co byste chtěla dodat?
V poslední době si uvědomuji, že nezastupitelnou roli vědeckého výzkumu, který v naší souvislosti podává přesvědčivé důkazy o diskriminačních praktikách v politických stranách, je třeba plnit intenzivněji, a zejména poskytovat dostatek informací širší veřejnosti. Z toho důvodu jsem také z pozice svých odborných znalostí ochotně odpovídala na zde položené otázky. Tato mince má však dvě strany: mým poselstvím by bylo, aby si veřejnost a hlavně média uvědomily, že téma politické participace žen je odbornou otázkou, která je standardním předmětem politologického zkoumání všude na světě. Média by se měla zamyslet nad tím, jestli je na místě pozvat si k problematice politické participace žen do studia sexuologa nebo sexuoložku, jak se to u nás děje – ojedinělý to jev na celém širém světě.
