Jaký je podle vás nejvýznamnější rozdíl mezi výsledky studie z roku 2014 a studie z roku 2023 a jaké jsou důvody těchto rozdílů, jak si je vysvětlujete? Jak se změnila nebo vyvinula společnost a její postoj ke genderově podmíněnému násilí?
Nejvýznamnější rozdíl v míře výskytu násilí mezi roky 2014 a 2023 pro nás spočívá v tom, že více účastnictva v roce 2023 uvedlo, že zažili závažné fyzické násilí, násilí ze strany partnera a znásilnění, než tomu bylo v roce 2014. To platilo zejména pro ženy a mladší věkové skupiny. Nemůžeme s jistotou říci, zda je nárůst mezi roky 2014 a 2023 způsoben skutečným a stabilním nárůstem násilí a zneužívání, dočasnou změnou, nebo změnou v tendenci respondentů a respondentek odpovídat na takové otázky. Jasným zjištěním však je, že výskyt násilí a zneužívání byl vysoký v obou obdobích, což naznačuje, že násilí a zneužívání jsou v norské populaci poměrně běžné. Zdá se, že jsme v posledních letech zaznamenali snahu zvýšit povědomí o násilí a zneužívání a zároveň snížit stigmatizaci tohoto tématu ve společnosti, což podporuje interpretaci, že více lidí mohlo být v roce 2023 ochotnější sdílet své zkušenosti než v roce 2014. Na druhou stranu, větší povědomí a menší stigma by měly vést ke zvýšení počtu nahlášených případů ve všech věkových kategoriích, zatímco my jsme zjistili, že nárůst byl nejvýraznější u mladších věkových skupin. Co by mohlo být příčinou případného skutečného nárůstu násilí a zneužívání od roku 2014, není pro nás jako výzkumnou skupinu jasné.
Proč je stále vysoký počet případů genderově podmíněného násilí (což je součást genderové nerovnosti) v Norsku, přestože Norsko je považováno za jednu z nejvíce rovnoprávných zemí na světě (podle mnoha indexů zaměřených na genderovou rovnost)?
To je velmi zajímavá otázka týkající se tzv. „severského paradoxu“. Pokud jde o srovnatelnost naší studie s prevalenčními studiemi v jiných zemích, existují určité metodologické rozdíly, které ztěžují přímé srovnání míry výskytu. Někdy se liší samotný výběr vzorku; například provádění rozhovorů v domácnostech účastníků za přítomnosti dalších členů rodiny může vést k nižšímu uvádění násilí, což se v některých zemích stává. Je také důležité si uvědomit, že počítáme, kolik lidí někdy zažilo alespoň jeden incident každého typu násilí. To znamená, že ať už vás partner uhodil jednou a vy jste ho poté opustili, nebo jste zažili dlouhodobé týrání po celé desetiletí, budete započítáni jako „jedna oběť“. To má dopad na závažnost případu, ale také například pokud někdo opustí násilného partnera, tento partner může způsobit více obětí tím, že bude mít více vztahů. Pravděpodobnější také je, že člověk přizná násilí v průzkumu, pokud již není ve vztahu s násilníkem. Mezikulturně to může znamenat, že výskyt násilí bude vypadat nižší v zemích, kde je obtížnější násilného partnera opustit nebo se rozvést. To nijak nesnižuje vysoký výskyt násilí v Norsku, ale je to důležitá poznámka při porovnávání odhadů výskytu násilí mezi jednotlivými zeměmi.
Projekt "Inspirace z Norska: Prevence a potírání genderově podmíněného násilí na političkách a veřejně aktivních ženách" byl podpořen Norskem prostřednictvím Norských fondů.
