K rozhovoru jsme se sešly, abychom mluvily o genderově podmíněném násilí na veřejně činných ženách. Máte s nenávistí či násilím zkušenosti?
S nenávistnými projevy se setkávám především v online prostoru. Bývají to jednotlivci, nejedná se o organizované akty. Když se profily snažím rozklíčovat, většinou to bývají fake účty. S nenávistí nebo násilím se v reálném světě nijak zásadně nesetkávám. Jsem zvyklá dostávat různé projevy nesouhlasu s mojí osobou i anonymně.
Dělo se mi to, už když jsem působila na univerzitě. Vlastně se mi to tam dělo více než nyní v pozici primátorky.
Jaké formy nenávistné projevy nabývají v online prostoru? Jsou to komentáře, soukromé zprávy, e-maily?
Nejčastěji komentáře pod příspěvky.
Na co útoky nejčastěji cílí?
Otevřeně hovořím o tom, že žiji v dlouholetém partnerském vztahu s mou partnerkou, se kterou máme dvě děti. Je to o mně známá informace. Nenávistné projevy velmi často cílí právě na tuto skutečnost. Když o mně vyšel článek na Seznam Zprávách, kde jsem velmi otevřeně hovořila o svém životě, zvedla se vlna hejtů, ale naopak i vlna pozitivních zpráv.
Dále jsou to často politická témata, která vyvolávají nenávistné reakce – například když jsme v Hradci Králové měli na návštěvě premiéra, vzbudilo to velkou vlnu nevole. Ale i různá lokální témata, kterých tu pár máme, vyvolávají více nenávistných reakcí než běžně. Také bývá zmiňováno, že jsem „ženská, že ničemu nerozumím“. Občas míří také na vzhled. Takové komentáře občas vůbec nekorespondují s příspěvky, pod kterými jsou napsány.
Vy sama se staráte o vaše sociální sítě, nebo máte někoho, kdo má vaše online působení na starosti?
Mám kolegyni a kolegu, kteří se o moje sociální sítě starají. Působím na Instagramu a na Facebooku. Obsah na sociální sítě řešíme týmově, ale naše spolupráce je nastavená tak, že kolegům důvěřuji v tom, co dělají. Neřešíme spolu do detailu úplně každý příspěvek. Zejména pokud se jedná o soukromější téma, debatujeme o tom.
Měla jste to takhle nastavené od začátku svého působení v pozici primátorky, nebo je to opatření, ke kterému jste přistoupila později?
Pro mě je to nutnost. Já nejsem „síťový typ“. Ale vím, že v politickém prostředí je potřeba být online. Chci, aby i tahle stránka fungování byla kvalitní, proto to nechávám na povolanějších lidech, kterým věřím a se kterými jsme na „stejné vlně“. Funguje nám to tak mnohem lépe, než kdybych si sítě dělala sama. Nemám na to čas, neumím to a myslím si, že takto dosáhneme mnohem lepších výsledků.
Zmínila jste, že za vašeho působení na Univerzitě Hradce Králové jste se s nenávistí setkávala víc. Proč si myslíte, že tomu tak bylo?
Z různých důvodů. Pohybujete se v prostředí, kde se potkáváte s velkou variabilitou lidí ať už spolupracovníků nebo studentů, tudíž se lehce stane, že někomu „šlápnete na kuří oko“ a daný člověk to adresuje anonymním dopisem. Jednou jsem dostala vyloženě urážlivý dopis, ve kterém stálo, že „jako lesba bych vůbec neměla promlouvat ke studentům“.
Kromě toho jsem dostávala i anonymní dopisy, které se opíraly do celého mého života, do mojí rodiny. Nicméně to nebylo a není nic systematického, co by mě kontinuálně trápilo. Spíš to byly výkřiky po tom, co jsem byla někde veřejně vidět nebo slyšet.
Nenávistné projevy se tedy vyskytují spíše příležitostně?
Ano. Stává se, že mi na Facebook přichází po dobu několik týdnů po sobě urážlivé komentáře od stejných lidí, ale je to spíš příležitostné. Pokud se komentáře z jednoho zdroje opakují, účet zablokujeme. Zmínila jsem článek na Seznam Zprávách, po jehož zveřejnění jsem dostávala jednak hodně soukromých zpráv a komentářů, jednak pod samotným článkem byly tři nebo čtyři tisíce komentářů, což je opravdu hodně.
Potom byly tací, kteří se ke mně objednali v rámci primátorského odpoledne. Jednou přišli dva pánové staršího věku s tím, že mě budou oslovovat „Pavlíno“, protože pro ně nejsem hodna mé pozice primátorky. Přinesli mi okopírované kázání, knihu Jana Žižky a asi hodinu mi vysvětlovali svůj pohled na svět, který byl silně homofobní. Říkali mi, že můj život není správný. Evidentně mě chtěli přesvědčit o „správnosti“ jejich světonázoru. Já jsem jim řekla, že jsem ráda, že znám křesťany, kteří nejsou bigotní a nenávistní jako oni, že jim děkuji za názor, a vyprovodila jsem je.
Zažila jsem tedy i fyzické návštěvy lidí, kteří měli potřebu mi přijít říct, že nejsem hodna mé pozice z toho důvodu, že otevřeně hovořím o svém osobním životě a nesplňuji představy matky tradiční rodiny. Myslím si, že jejich cílem bylo primárně sdělit mi, že podle nich na pozici primátorky nemám co dělat. Nemyslím si, že by reálně očekávali, že se vzdám své funkce. Asi měli pocit, že pánbůh jim nedá spát, pokud mi nepřijdou říct, jak špatně žiji a že jsem „fuj“.
Kdo je Pavlína Springerová?
Předsedkyně Hradeckého demokratického klubu, což je podle jejích slov v kontextu České republiky pravděpodobně nejúspěšnější komunální subjekt z hlediska dlouholeté existence a úspěšnosti. Třetím volebním obdobím je součástí zastupitelstva města Hradec Králové a v listopadu 2022 byla zvolena do fuknce primátorky. Je také zastupitelkou Královéhradeckého kraje. Dosud působí i na Univerzitě Hradce Králové, kde sedm let byla děkankou Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a poté tři roky prorektorkou.
Co je primátorské odpoledne?
Pravidelná odpolední událost, kdy se jakýkoliv občan nebo občanka mohou objednat, přijít a povídat, co chtějí, co potřebují. Lidé chodí a témata se různí. Někdo si přijde stěžovat na to, jaké příkoří se mu děje na magistrátu. Někdo vypráví o tom, jak zachraňuje zvířata a co a jak s nimi máme dělat. Někdo si stěžuje na sousedy. Někdo mě třeba chce jen vidět. Někdy jsem jen vrba, někdy z toho pro nás plynou nějaké povinnosti.
Jak se k nenávistným projevům stavíte?
Záleží na tom, jak silný daný projev je. Pokud se jedná o nenávistné projevy online, reagujeme tak, že je mažeme. Občas některé fake účty blokujeme, protože jejich reakce nejsou konstruktivní a nepřispívají diskuzi. Jinak můžu říct, že nenávist zvládám docela dobře.
Život mi přinesl různé výzvy, takže tohle není něco, z čeho bych se kácela. Ale za to vděčím své individuální životní zkušenosti, která byla v některých ohledech složitější. Jsem připravena těmto věcem čelit.
Co byste poradila ženám, které již v politice působí, nebo do ní chtějí vstoupit? Jak se k nenávistným projevům stavět, popřípadě jak jednat?
Důležité je, aby se ženy nenechaly otrávit. Veřejný prostor je dominantně mužský, pravidla hry i vytyčení hřiště je veskrze mužskou záležitostí. Jedině dobrým příkladem mohou ženy pobídnout mladé ženy k tomu, aby do politiky chtěly vstupovat. Je potřeba vytrvat a místo loučení se s politikou přinést do politiky více žen, se kterými je možné pracovat. Osobně si ale myslím, že primárně nezáleží na pohlaví člověka, ale na tom, jestli je schopný, lidsky fajn a pracovitý.
Myslíte si, že právě víc žen v politice by pomohlo k redukci nenávisti vůči politicky činným ženám? A jaké jiné strukturální řešení se nabízí v boji proti nenávisti a násilí na veřejně činných ženách?
Stoprocentně by víc žen vedlo k umenšení negativních reakcí a pomohlo by to kultivovat veřejnou diskuzi. Dále si myslím, že je to o kombinaci opatření – od těch nejměkčích až po ta tvrdá. Považuji za důležité, abychom už děti učili participovat ve školních parlamentech, aby se aktivně zapojovaly do dění okolo sebe, aby měly týmové projekty ve smíšených skupinách. Ponechám-li stranou socializaci v rodině, která člověka formuje v nejzákladnějších věcech, v institucionalizované péči (školka, škola) by děti měly být vedené k aktivní participaci a spolupráci jednak mezi dívkami a chlapci, jednak napříč ročníky.
Myslím si, že by škola měla fungovat víc organicky, k čemuž v klasickém státním školství stále nedochází. Poté se můžeme bavit o politických opatřeních. Ve STANu mají například vnitrostranické ženské skupiny na podporu žen v politice, nejen aby jich přišlo víc, ale také proto, aby se ty, které tam již jsou, cítily lépe. Zaměřují se i na vzdělávání politiků-mužů a celkově na uzpůsobení prostředí, aby se tam ženy cítily dobře. Záleží tedy na tom, aby jednotlivé politické strany vzaly ženy v politice za svoje vážné téma.
Obecně v České republice máme problém, že v politice participuje minimální procento lidí, natož žen. Ti, co participují, navíc často bývají ti, kteří by participovat spíš neměli. To se odráží na celkové kvalitě politiky. Dále můžeme hovořit o možných úpravách norem a legislativy. Nedávno se v Poslanecké sněmovně řešilo, že se poslankyně ozývaly s tím, že nemohou jednat 24 hodin denně čtyři dny po sobě – jak mají zajistit péči o rodinu?
Jsou to drobná opatření procesního charakteru v jednotlivých institucích, které vám mohou vůbec umožnit péči o rodinu a zároveň vás nebudou vylučovat z politiky. S participací žen je také spojena diskuze o kvótách. Já nejsem největším zastáncem kvót, ačkoliv vím, že v některých zemích fungují. Za mě by bylo ideální, kdybychom měkkými opatřeními a technikami dokázali změnit mentalitu lidí a ženy by se tak bez zavedení kvót staly součástí legislativních, exekutivních a jiných státních těles.
Vzhledem k tomu, že jste souhlasila s poskytnutím rozhovoru, předpokládám, že je pro vás téma důležité. Proč považujete za důležité na problematiku upozorňovat?
Proto, že pokud budeme dále zavírat oči nad tím, že nemáme ženy v politice, bude pokračovat temná éra mužské politiky. Takové politiky, která mj. odmítá ratifikaci Istanbulské úmluvy a která ignoruje realitu 21. století ve střední Evropě. Nejsme východní země, ani nemáme despocii. Měli bychom respektovat společenský posun.
Účast žen v politice a celkově problematika toho, jestli se v ní cítí dobře, je zásadní proto, abychom změnili společenskou mentalitu a posunuli se dál. Já chci žít v liberální společnosti, ve které lidé, kteří neporušují zákony, jsou si rovni. Nemyslím si, že je to bláznivé nebo naivní. Myslím si, že by pro středoevropskou zemi mělo být přirozené k tomu aspirovat.
Rozhovor vedla Aneta Straková
Váháte, zde se nevhodného či obtěžujícího chování nedopouštíte i vy? Podívejte se do naší galerie.
A pokud máte s podobným chováním zkušenosti, sdílejte je prostřednictvím anonymního formuláře a pomozte ukázat, že v tom nejste samy.
Podpořeno Norskem prostřednictvím Norských fondů
Projekt je realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.
