K tomuto rozhovoru jsme se sešly, abychom hovořily o genderově podmíněné nenávisti či násilí na ženách aktivních ve veřejném prostoru, což je téma, kterému se mj. také věnujete. Každopádně existuje mnoho podob takového násilí. Já bych tento jev rozdělila na dvě roviny, a to na násilí v reálném (offline) světě a v kybernetickém (online) prostoru. Začněme u online prostoru – lze říci, jak se zde nejčastěji projevuje takové násilí či nenávist?
Rozlišení na online a offline násilí a nenávist je klíčové, obzvláště když mluvíme o ženách ve veřejném prostoru. Co se týče online sféry, hlavním projevem nenávisti je psychologické násilí, které se zaměřuje na narušení osobní integrity a emoční pohody oběti. Online prostor nabízí širokou škálu takových projevů. Začíná to méně závažnými formami, jako jsou vulgarismy a obecná hrubost, a pokračuje přes šíření dezinformací o dané osobě.
Extrémní formy zahrnují sexualizovaný obsah, kde může být obraz nebo video političky uměle kombinováno s pornografickým materiálem. Nejhorší projevy obsahují výhrůžky znásilněním, fyzickým násilím nebo smrtí, které mohou být namířeny nejen na dotyčnou ženu, ale i na její rodinu.
Je znepokojivé pozorovat nárůst takových projevů, což může souviset s celkovým trendem hrubosti v online komunikaci. Vzhledem k rychlosti a dosahu sociálních médií může být rychle mobilizován velký počet lidí, který se na nenávisti účastní. Je třeba také podotknout, že část těchto nenávistných projevů je generována automatizovaně pomocí botů a umělé inteligence. Zkušené političky často reflektují narůstající agresivitu online komunikace, která se postupem času mění a zintenzivňuje.
Jak se může projevovat nenávist či násilí vůči ženám veřejně činným v reálném světě?
Výše uvedené typy nenávisti a násilí je také možné najít mimo internetové sítě v reálném světě. Nezřídka je političkám vyhrožováno i prostřednictvím dopisů nebo telefonních hovorů. Nejextrémnější případy jsou samozřejmě vraždy političek a novinářek, skutečné fyzické či sexuální násilí jako forma nátlaku, jehož cílem je ženám znemožnit efektivně participovat na politickém procesu.
Na rozdíl od online sféry v reálném světě nenávistné chování většinou vychází od jednotlivců a jedná se, minimálně v našem politickém systému, spíše o ojedinělé případy. Většina nátlaku na političky a ženy ve veřejném prostoru probíhá opravdu online.
Lze identifikovat více druhů násilí. O jaké druhy násilí se jedná v těchto případech – ať už v online nebo offline prostoru?
Pojem "násilí na ženách v politice" (VAWP) je dobře znám v odborné literatuře i dokumentech mezinárodních organizací, jako jsou OSN či Meziparlamentní unie, jelikož jde o globální problém. Toto násilí je specifickým typem politického násilí, které má genderový rozměr. Jeho cílem je omezovat veřejně aktivní ženy a vytlačovat je z politiky a veřejného života. Do kategorie VAWP spadají nejen útoky na političky, ale i na novinářky, aktivistky a obhájkyně lidských práv. Násilí lze pojímat jako škálu různých typů újmy a lze tak rozlišit několik forem násilí: fyzické násilí, sexuální násilí, ekonomické násilí, psychologické a sémiotické násilí.
Fyzické násilí je nejvíce explicitní formou násilí a odpovídá obecné představě násilí. Spadají sem vraždy, útoky, napadení a jiné formy fyzického nátlaku. Ačkoli v Evropě a v oblasti globálního severu nejsou vraždy či fyzické útoky na političky běžné, stále k nim dochází. Z výzkumu Meziparlamentní unie z roku 2018 vyplývá, že téměř 15 % dotazovaných poslankyň zažilo nějakou formu fyzického násilí. Sexuální násilí zahrnuje znásilnění, výhružky znásilněním, sexuální obtěžování a napadení. Často se s ním politicky aktivní ženy setkávají přímo na pracovišti.
O tomto typu násilí víme velmi málo, ačkoliv MeToo pomohlo odhalit řadu případů tohoto typu i v oblasti politiky. Ekonomické násilí se projevuje například ničením majetku političek nebo omezováním přístupu k ekonomickým zdrojům nezbytným pro jejich politickou kariéru. U nás je také málo rozšířené. Sémiotické násilí je spojeno s významem slov a obrazů. Může se jednat o ponižování, výsměch, zostuzování nebo nadávky. Dvě běžné formy tohoto násilí zahrnují zneviditelňování žen ve veřejném prostoru a systematické zobrazování žen v politice jako nekompetentních.
Psychologické násilí ve formě nátlaku, šikany, výhrůžek a pronásledování se může překrývat s ostatními formami násilí. Všechny formy násilí mají společné to, že omezují působení žen v politice a veřejném životě, jejich cílem je vytlačení a umlčení žen a zároveň posílení stávajících norem a statu quo.
Je bohužel jasné, že určitým formám nenávisti či násilí se nevyhne žádný veřejně činný člověk, a to ani muži. Mezi nenávistnými či násilnými projevy vůči mužům a vůči ženám je však rozdíl. V čem se liší - ať už v motivaci či obsahu těchto projevů?
Ačkoliv muži samozřejmě také čelí výhružkám a negativním reakcím na internetu, ženy jsou opravdu tomuto typu jednání vystaveny více a častěji. Komplexní pochopení tohoto fenoménu je komplikované především kvůli nedostatku systematických dat. Navíc se ženy, kterých se to týká, často zdráhají o své zkušenosti mluvit. Navzdory tomu lze na základě dostupných šetření říci, že prevalence obtěžujícího obsahu, výhrůžek a násilí je u žen političek větší než u mužů. Ke stejnému závěru dochází analýzy obsahu komunikace na sociálních sítích.
Například výzkumníci NATO v roce 2020 provedli analýzu komentářů a reakcí na příspěvky členek a členů vlády premiérky Sanny Marin. Ze závěrů studie vyplývá, že ministryně opravdu ve zkoumaném období obdržely disproporčně více obtěžujících komentářů než ministři. Tyto komentáře se navíc vyznačovaly vysokou mírou sexistického a sexuálně explicitního jazyka. Porovnávání zkušeností političek a politiků také ukazuje, že stejná nebo podobná politická prohlášení či jednání ze strany žen političek vyvolává mnohem silnější reakce než srovnatelná prohlášení či jednání jejich mužských kolegů.
Rozdíl je jistě i mezi političkami. Ne všechny ženy sklízí stejné reakce. Nejvíce náchylné jsou političky zastupující různé menšiny, mladé političky a také političky, které se zabývají tématy, jako je rovnost nebo lidská práva. Mimochodem, srovnatelné reakce mají často i politici-muži zastupující sexuální či etnické menšiny.
Myslím, že právě porovnávání mužských a ženských zkušeností je velice důležité v dalším výzkumu a pochopení genderově podmíněného násilí na veřejně činných ženách. Jen tak totiž můžeme odlišit politické násilí, které je motivováno čistě politicky, například ideologickým nesouhlasem, a VAWP, které je navíc podmíněno negativními předsudky vůči veřejně aktivním ženám. Odlišit tyto dvě kategorie není lehké, ale je to důležité pro to, abychom věděli, jakým výzvám političky a politici ve skutečnosti čelí a jak tyto problémy řešit.
Kdo je Lenka Hrbková?
Odborná asistentka na Katedře politologie brněnské Masarykovy univerzity. Zároveň působí v rámci Národního institutu SYRI ve výzkumném týmu, který se zabývá populismem a polarizací. Mezi témata, kterým se dlouhodobě věnuje, patří gender v politice, politické postoje, identity a chování.
Lze říci, kdo za projevy nenávisti či násilí většinou stojí? A proč tomu tak je?
Tady znovu narážíme na problém nedostatku systematických dat. Ale ukazuje se, že rozhodující část nenávistného obsahu na sítích je generována obyčejnými uživateli sociálních sítí. To koneckonců ukázala i již zmíněná analýza komentářů na Twitteru členek a členů finské vlády. Většina obtěžujícího obsahu nebyla generována boty, ale běžnými uživateli sociální sítě. Většina obtěžujícího obsahu navíc byla generována pravicovými účty, což ale může být i důsledkem toho, že se jednalo o vládu levicových stran.
Někdy se objevují případy jednotlivců, kteří obtěžují političky systematicky. Například ve Švédsku jeden pachatel z 15 různých SIM karet vyhrožoval poslankyním ze sociální demokracie, strany zelených a levice. Existují i případy koordinované šikany žen, někdy i ze strany kolegů. Například ve Francii dlouhodobě fungovala síť mužů novinářů (původně sdružených ve Facebookové skupině „Ligue du LOL“), kteří prostřednictvím anonymních twitterových účtů, koordinovaně obtěžovali a šikanovali novinářky, aktivistky a některé queer muže. Několik novinářek kvůli tomu dokonce ukončilo kariéru v novinařině. Síť byla rozkryta po deseti letech aktivity v roce 2019.
S jakou motivací se někteří lidé takového druhu nenávisti či násilí dopouští?
To je velice složitá otázka. Jednoduše nemáme data potřebná k tomu, abychom to mohli jednoznačně určit. Je to ale naprosto klíčový aspekt násilí na ženách v politice, který jej odlišuje od tradičního politického násilí. Pokud totiž hovoříme o genderovém aspektu politického násilí, předpokládáme, že motivací je udržení hegemonické kontroly politického systému a formálních i neformálních institucí dominantní skupinou a vykázání žen mimo veřejnou sféru. Cílem je vytlačit ženy z veřejného prostoru, nebo je odradit od dalšího zapojování se a participace. Je ale těžké to v praxi odlišit.
Byla například britská poslankyně Jo Cox během kampaně před referendem o Brexitu zavražděna kvůli svým liberálním proimigračním názorům nebo kvůli tomu, že jako žena vehementně narušovala dominantně mužský politický prostor? Mnohdy se v nenávistném jednání prolínají útoky, které jsou motivovány politicky, právě s genderově podmíněnými útoky na ženy. Například v útocích na Hillary Clinton se mísily útoky na její politickou minulost spolu s čistě genderově podmíněnými nadávkami.
Právě u sexistických nadávek, výhrůžek znásilněním, nebo šíření sexualizovaného či pornografického obsahu je genderově podmíněná motivace nejzřejmější. Jak už ale bylo řečeno, jde jen o jednu část komplexního problému. Obecně lze říct, že násilí na ženách v politice je taková forma násilí, jejímž cílem je degradace žen ve veřejném prostoru, umlčování, snižování jejich statusu a oslabování jejich participace.
Co si myslíte, že by pomohlo k systémové redukci takového násilí či nenávisti vůči ženám? Kdo nebo co by musel zasáhnout či na redukci této problematiky pracovat, aby nastala reálná změna, pokud něco takového vůbec existuje?
Genderově podmíněné násilí na ženách v politice, které u nás probíhá především v online prostoru, je velice specifické. Na rozdíl od klasického fyzického násilí je méně viditelné a může zahrnovat velké množství pachatelů. Nenávist a obtěžování na internetu má celou škálu projevů od nadávek a neslušného vyjadřování až po výhružky smrtí nebo znásilněním, které jsou již dnes trestným činem. Najít systematické řešení tohoto problému tedy není vůbec jednoduché a pravděpodobně ani možné.
Pokud se bavíme o online nenávisti a obtěžování, v současné době za obsah na sociálních sítích zodpovídají samotné platformy. Evropský Akt o digitálních službách zpřísňuje pravidla a usnadňuje detekci a odstraňování škodlivého a nelegálního obsahu včetně nenávistného obsahu. Je třeba, aby i úřady, politická reprezentace a veřejnost braly nenávist vůči ženám na internetu vážně.
Nabízí se například otázka, zda je možné lépe legislativně ošetřit ochranu před online obtěžováním. V současnosti známe rozhodnutí Ústavního soudu v případu advokátky Kláry Kalibové, podle kterého je pronásledování a výhrůžky na internetu porušením práva na lidskou důstojnost. Důležité je i zapojení policie a orgánů činných v trestním řízení.
Například britská poslankyně Jess Phillips uvedla, že policie její Twitter monitoruje již zcela automaticky a sama koná v případech, kde dochází k porušování zákona. Ve Velké Británii se problematika online nenávisti bere vážně, především v kontextu politických vražd poslankyně Jo Cox v roce 2016 a poslance Davida Amesse v roce 2021. Britská vláda sama iniciovala průzkum míry násilí, kterému poslanci a poslankyně čelí, zřídila speciální tým vyšetřující výhrůžky a obtěžování členů Parlamentu a také nezávislý systém stížností, jehož prostřednictvím mohou zaměstnanci, poslankyně a poslanci nahlašovat obtěžování, ke kterému dochází přímo na půdě Parlamentu. Systematické monitorování dění na sociálních sítích, výzkum zkušeností jak žen, tak mužů v politice a analýza nenávistného obsahu by tedy určitě byla dobrým prvním krokem k potenciálnímu řešení.
Nenávistné projevy na internetu nejsou výhradně individuálním problémem napadených žen. Společenská reakce a zapojení širší komunity hrají také důležitou roli. Když se jednotlivci, kteří jsou svědky nenávistných projevů, proti nim aktivně postaví, může to mít preventivní účinek a vytvářet normu netolerance vůči takovému jednání. Navíc to je určitě psychologická podpora pro oběti a také způsob, jak vytvořit pozitivní proti-narativ vyvažující útoky na jednotlivce.
Kanadský projekt ParityBot je dobrým příkladem technologického řešení: využívá umělou inteligenci k identifikaci nenávistných tweetů a automaticky generuje kladné reakce jako protiváhu. Dále analýza online interakcí ukazuje, že aktivní zapojení určitých skupin, jako jsou bílí muži, může významně přispět k redukci šíření nenávistných obsahů. Každý člen online komunity se tak může aktivně postavit proti normalizaci tohoto typu jednání.
Nenávist vytlačuje ženy z veřejného života
Co byste na individuální úrovni poradila ženám, které jsou těmto projevům nenávisti či násilí vystaveny? Existuje nějaký efektivní a bezpečný přístup, jak se k tomu postavit, popřípadě jak jednat?
Doporučila bych jim určitě se obrátit na policii a podobný typ obsahu ani jeho šiřitele netolerovat. Jasnou individuální strategií je zcela určitě mazání, blokování a nahlašování škodlivého obsahu na sítích. Některé političky uvádí, že toto jsou první kroky, které jejich asistenti každé ráno dělají. To ale není zcela efektivní, protože blokace některých účtů nezabrání tomu, aby dále šířily online nenávist. Navíc to přenáší zodpovědnost na oběti. Důležité je také o tom veřejně hovořit a zvyšovat o tomto problému povědomí, abychom ho nenormalizovali jako běžnou součást politiky.
Jaký je váš názor na reakce veřejnosti, politických stran, médií atd. na násilí vůči veřejně aktivním ženám? Jak by se podle vás měli tito aktéři veřejného prostoru chovat, aby nepodporovali šíření nenávisti vůči veřejně činným ženám?
Myslím si, že je třeba, aby političtí představitelé ze všech politických stran a institucí rychle odmítli a odsoudili jakoukoliv formu násilí na své kolegyně a kolegy, aniž by přitom zkušenosti žen relativizovali nebo to srovnávali s tím, že i mužům chodí nepříjemné zprávy nebo výhrůžky. Politické strany mohou zcela jistě přijmout nějaká vnitřní pravidla nebo normy, které adresují problematiku obtěžování nebo politického nátlaku. Některé strany tímto způsobem přímo odsuzují jakoukoliv formu online obtěžování a zdůrazňují jeho závažnost. Tímto způsobem mohou dát najevo, že se snaží vytvořit pro své členky a členy bezpečný prostor.
Všechny tři hlavní britské politické strany (Liberal Democrats, Conservative Party, Labour Party) například takové etické kodexy zavedly a stává se to běžnou praxí napříč různými regiony. Obecně se má za to, že řešení problému spočívá ve vyšším zastoupení žen v politice, čímž dojde k normalizaci ženského politického leadershipu. Nicméně již zmíněná studie z Finska ukazuje, že i tak může trvat dlouho, než se změny společenských norem projeví.
Jsou známé případy, kdy se nenávist a násilí stalo nesnesitelným takovým způsobem, že se daná žena stáhla z veřejného prostoru, nebo dokonce ukončila svou kariéru?
Ano a je alarmující, jak může šikana a nenávist ovlivnit političky a odradit je od výkonu jejich veřejné role. Známe případy vysoce postavených političek, které opustily své pozice. Jako jeden z klíčových důvodů často uvádějí nesnesitelný tlak, který pociťují nejen osobně, ale který dopadá i na jejich rodiny. Často se v tomto kontextu diskutuje o rozhodnutí Zuzany Čaputové a Jacindy Ardern.
Například v posledních volbách v Británii v roce 2019 se rekordní počet poslankyň rozhodl neobhajovat svůj mandát. Většina z nich jako důvod uvedla vysokou míru nenávisti, výhrůžek a obtěžování, s nímž se setkaly během výkonu své funkce. Navíc výzkumy naznačují, že nenávist na sociálních sítích může vést političky ke změnám svého online chování. Mnohé z nich se stahují z aktivní komunikace na sociálních médiích, aby se tak vyhnuly nenávistným reakcím.
Je důležité si uvědomit, že v dnešní době hrají sociální média klíčovou roli v politické komunikaci. Pokud se političky stahují z online prostředí kvůli šikaně, může to negativně ovlivnit jejich další politickou kariéru a jejich šance v politických volbách.
Vzhledem k tomu, že jste souhlasila s poskytnutím rozhovoru, předpokládám, že je pro Vás téma důležité. Proč považujete za důležité na tuto problematiku upozorňovat?
Podle mého názoru se jedná o problém související s kvalitou demokracie. Pokud dochází k tomu, že jsou některé skupiny systematicky vylučovány z veřejného života a rozhodování o chodu státu a společnosti, je to problém. Považuji za důležité ho co nejvíce tematizovat a vysvětlovat, jelikož je pro mě nepřijatelné, že se často nenávistné projevy rámují jako nezbytná a běžná součást politiky. Z mého pohledu je tedy třeba vysvětlovat, že ženy ve veřejném prostoru opravdu čelí kvalitativně a kvantitativně jinému násilí a nenávisti a že to nelze normalizovat jako daň za to, že chtějí být politicky aktivní.
Rozhovor vedla Aneta Straková
Váháte, zde se nevhodného či obtěžujícího chování nedopouštíte i vy? Podívejte se do naší galerie.
A pokud máte s podobným chováním zkušenosti, sdílejte je prostřednictvím anonymního formuláře a pomozte ukázat, že v tom nejste samy.
Podpořeno Norskem prostřednictvím Norských fondů
