První snahy o získání politických práv pro ženy můžeme sledovat zejména ve třech zemích, kterými jsou Nový Zéland, Velká Británie a Spojené státy americké.
Z uvedených států dosáhlo tohoto cíle již v 19. století pouze hnutí působící na Novém Zélandu. Přesto nelze opominout činnost ženských hnutí i ve dvou zbylých státech.
Nový Zéland
Klíčové události zde proběhly mezi lety 1891 - 1893. V tomto období byla sestavena série petic vyzývajících parlament k přijetí nového volebního zákona, který zavede hlasovací právo pro ženy.
První petici z roku 1891 podpořilo okolo 9 tisíc žen, následující už na 20 tisíc a třetí, nejvýznamnější z nich, podepsalo 32 tisíc žen, které dosáhly minimální věkové hranice 21 let. Návrhy zákonů iniciované prvními dvěma peticemi prošly Sněmovnou reprezentantů, ale byly odmítnuty horní komorou, kterou v té době zastupovala Legislativní rada. Situace se změnila až peticí z roku 1893, kdy zákon těsně prošel oběma komorami v poměru 20 hlasů pro a 18 hlasů proti. Petice byla předána parlamentu 28. června 1893 a schválena byla 19. září 1893, kdy guvernér Lord Glasgow nový volební zákon podepsal.
Nový Zéland se tak stal první zemí na světě, kde ženy získaly právo volit v parlamentních volbách. Prvních voleb se účastnilo okolo 84 % žen majících právo volit. Aktivistky slavily velké vítězství a gratulace dostávaly z celého světa. Staly se inspirací pro ženy na celém světě, a proto byly zvány do mnoha zemí na návštěvy, přednášky a dokonce přizvány k účasti na demonstracích.
Petice zahrnovala více než 500 listů, které byly podepsány v různých částech země. Listy byly poté společně slepeny a formovány do jednoho válce dlouhého přibližně 260 metrů a širokého 200 milimetrů.
Výraznou osobou v boji za volební právo žen byla Kate Sheppard, jejíž výraznou roli potvrzuje také její vyobrazení na desetidolarové bankovce.
Velká Británie
Ve Velké Británii bylo volební právo pro ženy zavedeno až o 25 let později, existenci ženského hnutí za politická práva a jeho vliv na další země však nelze opominout. Hlavní postavou zde byla Marry Wollstonecraft, která je známá díky své knize s názvem Obhajoba ženských práv z roku 1792. Upozorňuje na skutečnost, že ženy jsou do svých rolí tlačeny prostřednictvím společenských tradic a výchovy.
Zájem o tuto tématiku od roku 1850 stoupl především díky liberálním intelektuálům. Jedním z nich byl také známý filosof a politický ekonom John Stuart Mill a jeho žena Harriet. Tento významný filosof byl inspirací i pro zakladatele československého státu T. G. Masaryka, který se také angažoval v problematice rovnoprávnosti žen.
V roce 1865 byl v Manchesteru založen Výbor za volební právo pro ženy. O dva roky později John Stuart Mill prezentoval petici vzniklou pod hlavičkou tohoto výboru, kterou podepsalo 1550 aktivistek. Za malý úspěch lze považovat rozhodnutí parlamentu z roku 1869, kdy ženy platící daně dostaly možnost volit v municipálních volbách. Ženy se tak v následujících dekádách staly způsobilými členkami krajských a městských rad. Právo volit také v parlamentních volbách vláda však nepodpořila a proto v roce 1870 výbor předložil novou petici s téměř 3 miliony podpisy.
Roku 1897 se různé spolky bojující za stejný cíl sjednotily do Národního sdružení ženských spolků. Došlo tak k větší míře soudržnosti a propojení aktivit. Pasivní chování vlády zapříčinilo vzrůstající frustraci mezi členkami sdružení, která vedla k militantnímu chování. Postupem času proběhlo několik násilných akcí, za které byly některé aktivistky poslány do vězení. Jiné bojovaly prostřednictvím společných hladovek. Jejich radikálnější chování vyvolalo vzrůstající podporu veřejnosti a další demonstrace a průvody. Jejich činnost zastavila až první světová válka, v jejímž důsledku došlo k realizaci jejich požadavků. Roku 1918 získaly ženy starší 30 let plné volební právo a o deset let později byla snížena věková hranice na 21 let.
Spojené státy americké
Činnost ženské populace ve Spojených státech amerických započala na počátku 19. století v rámci hnutí proti otroctví. Toto politické a sociální hnutí v červenci roku 1848 vydalo požadavek na volební právo žen v konvenci ženských práv Seneca Falls. Tato úmluva se zaměřovala na právo žen volit, právo na vzdělání a pracovní příležitosti.
V roce 1850 se konalo první národní shromáždění ženského hnutí ve státě Massachusetts a o dva roky později následovalo další setkání v nedalekém státě New York. Tato setkání vedla ke vzniku Národní asociace žen bojujících za volební právo z roku 1869. Významnou roli v případě Spojených států hrál stát Wyoming. Ten se svým vstupem do Unie roku 1890 stal prvním státem, jehož ústava přiznala ženám volební právo. I přes energické kampaně ženských aktivistek zákonodárci změnili státní ústavy v 15 státech až v roce 1918. Uspokojivým výsledkem ženského hnutí se tak stala ratifikace 19. dodatku Ústavy z roku 1920, který garantoval ženám právo volit.
Autorka: Petra Kurešová
Zdroje:
http://www.nzhistory.net.nz/politics/womens-suffrage/about-the-petition
http://www.nzhistory.net.nz/politics/womens-suffrage
http://history-world.org/woman_suffrage.htm
http://www.parliament.vic.gov.au/about/the-history-of-parliament/womens-suffrage-petition
http://www.womeninworldhistory.com/essay-06-02.html
http://archives.govt.nz/womens-suffrage-petition
Článek vznikl v rámci projektu "Ženy a muži v rovnováze". Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
