Parkanová: Političky se solidarizují spíš v osobních otázkách

Dalším ze série rozhovorů s českými političkami, které vám přinášíme, je rozhovor s Vlastou Parkanovou (KDU-ČSL). Ministryně obrany v něm mimo jiné formuluje častý postřeh žen v politice, totiž že prosadit se v politice znamená věnovat velké množství času stranickému provozu, který vyhovuje daleko víc mužům a který ženy znevýhodňuje. Rozhovor vedla Andrea Cerqueirová a my vám z Fóra 50 % přejeme příjemné čtení!

Mají to ženy v politice těžší, než muži?

Ženy se neumějí vypnout a věnovat se jen politice. Sedí na schůzi a stále jim v hlavě bliká kontrolka, jestli je doma něco k večeři, jestli se už dítě vrátilo ze školy, jestli má vypráno a tak dále. V tomhle to mají muži mnohem jednodušší. Nejen, že většinu z těch věcí okolo běžného chodu domácnosti nemusejí dělat, ale oni na ně hlavně ani nemusejí myslet. A dostat se v politice nahoru, to znamená strávit neskutečné hodiny na schůzích a vést dlouhé debaty o věcech, o jejichž významu lze často velmi silně pochybovat.

Jste v čele takzvaného silového resortu, setkáváte se s tím, že vám je dáváno najevo, ze podle letitých předsudků takové resorty mají vést výhradně muži?

Nepochybně, spousta lidí si myslí, že nejlepším ministrem obrany by byl zkušený voják a samozřejmě muž. Otevřeně mi to ale sdělují jen pisatelé nejrůznějších dopisů, často i anonymních, o kterých se mohu jen dohadovat, zda je nepíší současní nebo spíš bývalí vojáci. Zkušenost z osobního kontaktu s vojáky v činné službě je ale jiná. Jsou to profesionálové, respektují civilní řízení ministerstva, a pokud si něco takového myslí, nedávají to na sobě znát.

Je mezi ženami v politice solidarita? Zastává se jedna druhé? Občas, při veřejných vystoupeních, to tak nepůsobí.

Věřte mi, že ženy proti sobě dokáží vystupovat i velmi zlomyslně a zákeřně, stejně jako muži. V politice ostatně nejsme za ženy, ale za politické strany nebo určité politické proudy, které tyto strany reprezentují. Pokud se ženy dokáží jedna druhé zastat, pak je to spíš v osobních, než politických otázkách. Když spadne "opona", dokážeme si popovídat i napříč politickým spektrem o tom, co nás trápí nebo kam chodíme nakupovat a podobně.

Ženy-poslankyně nenalezly společnou řeč třeba nad návrhem o náhradním výživném, které by za neplatiče hradil stát, jenž by je z nich posléze vymáhal. Jaký je váš názor na tento návrh?

Já jsem vyrůstala jako dcera svobodné matky a nepochybuji o tom, že kdyby za moje výživné ručil stát, bylo by to pro maminku mnohem jednodušší. Jenže taky vím, že zavázat stát k něčemu takovému, znamená zbavovat lidi jejich odpovědnosti. A nedostatek pocitu vlastní odpovědnosti za svůj život, za svoje dítě, za následky vlastních činů, to je jeden z nejhorších problémů současné společnosti. Proto jsem ten zákon nikdy nepodpořila. A mimochodem, představa, že stát to zaplatí a pak vymůže, je nereálná. Stát prostě nemá kapacity na to, aby vedl tisíce soudních sporů o pár desítek tisíc korun.

Existují podle vás ženská a mužská témata?

Já věřím spíš na specificky ženský a mužský pohled na témata, která máme společná. Jsme jeden svět, v němž se ženy a muži doplňují.

Andrea CERQUEIROVÁ pro Fórum 50 %, o. s.

Článek vznikl za podpory ESF a státního rozpočtu ČR.

Sdílejte s přáteli