V úterý 27. ledna si připomeneme 13 let od smrti "Lituju, že jsem Olgu Havlovou znala tak krátce, že jsem před listopadem nenasbírala dost odvahy, abych navštívila ostře střežený dům na nábřeží. Protože se však snažím vidět nejen to, čeho člověk lituje, ale i to, co je důvodem k potěšení, jsem vděčná za to, že jsem vůbec měla příležitost Olgu Havlovou, moudrou, věcnou i citlivou, poznat. Spojil nás na samém počátku znovuzrození demokracie opravdový zájem o zdrabotně postižené, zvlášť o ty, kterým totalitní režim kladl do cesty nepřekonatelné překážky, neumožňoval jim studium, styk s běžným životem a těmi, ke kterým byl osud laskavější.
Budu si vždy vážit toho, že mi důvěřovala, a to i poté, co ji potkalo kdejaké nečekané zklamání. Olga Havlová byla statečná jako málokdo, protože větší statečnost musí vždy prokazovat ti, kdo čekají doma, než ti, kdo jsou v bitvě či zajetí. Po listopadu stála u zrodu občanské společnosti a myslela i jednala ve znamení naprosté otevřenosti, čestnosti, pravdy, pokory i křesťanské lásky k bližnímu, té pravé, spojené s hlubokým porozuměním.
Ve svém mimořádném postavení "první dámy" se nezměnila ani za mák, zachovala si moudrost, pokoru i nezištnost. Ostatně, po roli "dámy" určitě neprahla, cítila se líp ve svetru a džínách než v dámské eleganci, a nejlíp jsme si popovídaly u kávy v kuchyni. Nezměnilo ji ani výsadní postavení, ani vědomí toho, že její dny jsou sečteny. Patří jí mimořádný obdiv.
Zvláštní je, že to pochopili i ti, kdo neměli to štěstí, aby ji poznali trochu blíž. Dodnes věřím, že neskutečné davy těch, kdo se přišli poklonit její rakvi, tiše demonstrovaly nejen za výjimečného člověka Olgu Havlovou, ale za to, čeho byla symbolem, za slušnost a za dobrou vůli."
Budu si vždy vážit toho, že mi důvěřovala, a to i poté, co ji potkalo kdejaké nečekané zklamání. Olga Havlová byla statečná jako málokdo, protože větší statečnost musí vždy prokazovat ti, kdo čekají doma, než ti, kdo jsou v bitvě či zajetí. Po listopadu stála u zrodu občanské společnosti a myslela i jednala ve znamení naprosté otevřenosti, čestnosti, pravdy, pokory i křesťanské lásky k bližnímu, té pravé, spojené s hlubokým porozuměním.
Ve svém mimořádném postavení "první dámy" se nezměnila ani za mák, zachovala si moudrost, pokoru i nezištnost. Ostatně, po roli "dámy" určitě neprahla, cítila se líp ve svetru a džínách než v dámské eleganci, a nejlíp jsme si popovídaly u kávy v kuchyni. Nezměnilo ji ani výsadní postavení, ani vědomí toho, že její dny jsou sečteny. Patří jí mimořádný obdiv.
Zvláštní je, že to pochopili i ti, kdo neměli to štěstí, aby ji poznali trochu blíž. Dodnes věřím, že neskutečné davy těch, kdo se přišli poklonit její rakvi, tiše demonstrovaly nejen za výjimečného člověka Olgu Havlovou, ale za to, čeho byla symbolem, za slušnost a za dobrou vůli."
Z knihy Jaroslavy Moserové-Davidové "Na koho se nezapomíná" (Praha, Olympia) vydané v roce 2003, s. 214.
