Jak jste se dostala k politice?
Do politiky jsem přešla z role ekologické aktivistky. Zabývali jsme se věcmi, které se týkaly samospráv, kácení zeleně, kontroverzními stavbami, věnovali jsme se také úsporám energií v domácnostech a bydlení. A to všechno byla témata, která nás nutila komunikovat s veřejnou správou v Brně. Potom jsem se ještě jako nečlenka Strany zelených, jako nezávislá aktivistka, dostala na kandidátku Strany zelených v Brně a stala jsem se členkou zastupitelstva. Tím to všechno začalo, pak jsem postupně byla několik volebních období zastupitelkou Brna a také jsem se začala rozhlížet po městské části, kde bydlím. Měla jsem tenkrát malé děti a jako maminky jsme řešily, že tady nejsou hřiště, že tu není dobudováno spoustu veřejné infrastruktury.
Tím jsem se začala angažovat tady v místě. První volební období jsem byla radní a rozjela jsem projekt regenerace panelových domů, který je v Lískovci takovou vlajkovou lodí. První dokončil v roce 2001 a ještě dodnes jsou ty naše paneláky z hlediska úspor energie jedny z nejlépe opravených panelových domů. Tím směřuju i k tomu, proč jsem zůstala věrná komunální politice, protože jsem vnímala, že právě tam mám nejvíce možností ty věci kolem sebe měnit a přispět k tomu, aby se věci měnily tak, aby se tady lidem lépe žilo a aby se budovala komunitní sounáležitost a lidi byli hrdí na to místo, kde žijí. A to mně dávalo smysl, takže jsem nikdy netoužila po vyšších politických postech, protože mám ráda, když za sebou člověk něco vidí, že se něco podařilo. Měla jsem pocit, že v té vyšší politice to není tak úplně jednoduché. Že je to taky důležité, aby tam ženy byly, nebo aby tam vůbec byli rozumní lidé, ale mě to nelákalo.
Co vám vaše politická kariéra bere a co vám přináší?
Myslím, že každý, kdo se věnuje práci naplno, až skoro na hraně workoholika, ztrácí hodně osobního času a volného času. Já jsem od mládí hodně sportovala, myslím, že bych sportovala víc, kdybych nedělala politiku. Nedá se nic dělat, spousta akcí se odehrává odpoledne nebo večer, ať jsou to schůzky zastupitelstva, rady, projednávání s veřejností, to není pracovní doba od sedmi do půl čtvrté. Člověk musí počítat s tím, že obětuje víkendy, spousta veřejných akcí se koná o víkendech. Je to práce, kdy si nemůžete naplánovat svůj osobní život úplně volně. Určité omezení osobního života to určitě přináší.
Na druhou stranu je potřeba říct, že manžel je hodně tolerantní a měl svoje vlastní sportovní zájmy, takže my jsme se vždy dokázali věnovat každý svým koníčkům, pro mě to byla moje práce. A přineslo mi to, že jsem měla příležitost poznat neuvěřitelné množství skvělých lidí. Když člověk čte média, tak má pocit, že kolem nás je všechno špatně. Moje životní zkušenost je, že naprostá většina lidí je úplně skvělých, ve svých oborech jsou to profíci. A zároveň jsou lidsky úžasní, ochotní pomáhat, jsou i slušnější než se nám často zdá z různých mediálních obrazů. Mně to přineslo naději a pozitivní vnímání společnosti.
Kdy jste si řekla, že něco se povedlo a celé to má smysl?
Já už jsem páté volební období starostkou Nového Lískovce. A hrdá jsem na to, že za těch 20 let je vidět, že se městská část proměňuje a že to lidé vidí a oceňují. A nejsou to jen velké projekty jako obnova městských bytů, škol, školek, radnice, vybudování společenského centra z brownfieldu atd. To jsou velké věci, investice řádově za tři čtvrtě miliardy korun, to je jedna věc. Ale druhá věc, že se nám – nemůžu mluvit jen osobě, protože to byl tým lidí, kteří se do toho zapojovali, a mojí rolí bylo je motivovat a koordinovat – podařilo tady vybudovat taky spoustu mikrokomunit a různých společenství, které pro tu komunitu a společnost hodně dělají. Ať už je to rodičovské centrum nebo sportovní oddíly, co pracují s dětmi a s mládeží, jsou to společenské kulturní spolky, které organizují spoustu zajímavých akcí – hodů, košt slivovice a podobně.
Takže co na sídlišti hrozně chybělo a co má každé střední město nebo každá větší i menší vesnice, bohatý společný život, ten tady na tom sídlišti nebyl. To tak bylo logicky, když se sem ty lidi nastěhovali odjinud a neznali se, bydleli v těch panelákách. Tohle byla asi největší proměna. A na co jsem hrdá, že jsou lidé hrdí, že jsou z Nového Lískovce, že cítí tu sounáležitost a spolupracují. A co poslední dobou cítím, v minulých obdobích jsem zažila i nepříjemné třenice, kdy to byly velké boje opozice proti našemu uskupení a bylo potřeba investovat hodně energie do politického boje. Ale poslední asi dvě volební období vnímám, že i kolegové v zastupitelstvu, kteří jsou z jiných politických stran, tak vidí tah na branku a baví je dělat něco pro to a ne proti tomu.
Takže teď v zastupitelstvu máme dobrou spolupráci. Nehádáme se, spolupracuje se. A to je taky trošku i štěstí, že se politik může do takové situace dostat. Můžete být sebevíc pracovitý a schopný, ale když nemáte štěstí na konstelaci lidí, můžou vám ten život tak otrávit, že se na politiku vykašlete. Já mám pocit, že teď se i těm opozičním zastupitelům líbí, co děláme, a tím pádem je baví být součástí. Myslím, že jsem docela odvážná na rozhodování o nových věcech. Nesnáším dvě úsloví: "takhle se to dělalo vždycky" a že "něco nejde". Pokud vím, že by ta věc byla přínosem, hledám cesty, jak to jde, a nebojím se jít do inovací, nových projektů, které nikdo nedělal a přesvědčovat lidi, že to má smysl.
Řeknu příklad, když jsme začali opravovat panelové domy, projektanti nám říkali "deset centimetrů izolace stačí, dávat víc je vyhazování peněz, to nikdo nedělá". A my jsme hned u prvních domů měli 18 cm a kvalitní okna. Všichni tehdy říkali, že to je hloupost a dneska se takhle zatepluje naprosto běžně. V úplně prvním domě z roku 2001 měla paní v bytě problém, že jí plesniví ostění okolo oken. Pozvali jsme tam odborníky z VUT a oni jí vysvětliti, že špatně větrá, protože nechávala otevřenou ventilačku v zimě na dlouhou dobu. Když ji nechá dlouhodobě otevřenou, to ostění se ochladí a když ji zavře, zkondenzuje tam voda a potom se tam dělá plíseň. Tak to jsme jí vysvětlili, pochopila to, ale říkala, že chce šetřit energií, že nebude větrat otevřenými okny. A ten odborník z té vysoké školy jí říkal "paní, my to chápeme, ale trochu větrat musíte, ale já kdybych platil za třípokojový byt 6000 Kč za rok za teplo, tak to bych si klidně vyvětral". Ta práce přinesla lidem, co žijí v těch bytech, opravdu velkou úsporu na teple.
Nedávno mě potkal náš nájemník obecního bytu, důchodce senior, a pochvaloval si, jak se nemusí bát toho, jak se dneska skokově zdražuje teplo, že i kdyby se zdražilo na dvojnásobek, dokážou to zaplatit, ty domy jsou tak úsporné, že je to nejlepší banka. Můžou si dovolit koupit třeba lepší potraviny. Můj známý teď nedávno říkal, že pořádně zateplit a pořádně investovat do budovy, aby byla energeticky úsporná, je mnohem lepší, než si ty peníze dát do banky na nějaký úrok, protože tohle vám šetří peníze celou dobu. A vidíme to i na obecním rozpočtu, máme všechny školy, školku, radnici i ostatní veřejné budovy dobře zatepleny, na veřejném rozpočtu šetříme skoro si troufnu říct, že dneska i desítky milionů, které nemusíme utratit za energie a můžeme je použít na hřiště, zeleň nebo jiné projekty, které jsou pro lidi.
V ČR je v politice míň žen než mužů, to je fakt. Máte pocit, že to má nějaký vliv na vykonávání politiky?
Nepochybně má, ale to nemáte s čím porovnat. Není vhodné ani porovnání, jak vypadá politika v severských zemích, kde je žen v politice víc, protože tam jsou zase nesrovnatelné podmínky. Ale příklad Nového Lískovce, nejsem to jenom já, ale my tady dlouhodobě v radě i v zastupitelstvu máme vysoké zastupitelství žen. Dokonce myslím, že v některých volebních obdobích jsme měli v radě převahu žen, teď máme dvě ženy a tři muže. myslím, že v komunální politice to má vliv na to, že se některým tématům věnuje větší pozornost. Jsou to zejména témata, která se týkají rodičů s dětmi. Jako je třeba dostatek možností pro volnočasové aktivity pro děti. To jsou často organizace, které vyžadují dotace z veřejných rozpočtů, takže když pak zastupitelstvo rozhoduje, tak to může mít vliv.
Může to mít vliv na to, jestli je dost míst v mateřských školkách. U nás když jsme jednali o rozšíření prostor, přebudování částí základní školy na mateřskou, tak se to třeba úplně jasně ukázalo, jak ženy vůbec nepochybovaly, že to bude potřeba a ty peníze do toho byly ochotné dát. Muži se tvářili, že babyboom končí a budou to vyhozené peníze. Bylo to v roce 2011 a nakonec se ukázalo, že deset let nato se nikdy nestalo, že by těch míst bylo zbytečně moc. Naopak bychom potřebovali ještě víc míst. Myslím, že ženský pohled na život, potřeby společnosti je trošku jiný než mužský. Ale neřekla bych, že jsou ženy méně odvážné rozhodovat o velkých investicích nebo že jsou méně technicky zdatné.
Já jsem třeba profesí původně zootechnička a měla jsem na VŠ jeden předmět "Zemědělské stavby" a ono se to zas tak moc neliší. Jestli děláte stavbu takovou nebo makovou, tak projektová dokumentace má svoje zákonitosti. Takže myslím, že to je v úhlu pohledu, čemu se kladou větší priority. V poslední době se hodně i po Evropě diskutuje genderové rozpočtování. Tak to je přesně o tom, že ženy se spíš vcítí do potřeb toho území, protože často je to tak, že muži pracují někde jinde, mají svoje koníčky taky někde jinde a jejich životní prostory jsou víceméně sanovány. Ale ženy potřebují si jít někam nakoupit, takže je zajímají třeba služby v tom místě, zajímají je služby týkající se volnočasových aktivit a vzdělávání, možná i dětská hřiště a veřejný prostor jako takový.
Takže tohle může být rozdíl, ale zase bych samozřejmě neříkala, že to je vždycky jednoznačně u všech. Jsou různé ženy i muži, taky záleží třeba od věku. Nechtěla bych říkat, že to je jasná dělící čára, ale spíš je to nuance, kdy se díky ženám otvírají témata, která by se v čistě mužském kolektivu spíše neotevírala.
A při výkonu profese, všimla jste si někdy, že jste byla někdy vnímána jinak proto, že jste žena?
Od té doby, co jsem v pozici starostky nebo předsedkyně představenstva nějaké městské firmy, už jsem to nepozorovala vůbec. U nás je ta kultura taková, že většinou se vůči ženám muži chovají korektně a není to tak, že by jí dávali jakýmkoliv způsobem najevo, že je žena. A když jsem se pohybovala na nějakém odborném jednání, třeba rekonstrukce velkého technologického celku, byla jsem tam jediná žena, ale nikdy jsem ten pocit neměla. Ale musí si být člověk vědom, že tam nesmí plácat nesmysly, ale musí být kompetentní. Pokud jste kompetentní, tak vás ti partneři respektují.
Na druhou stranu pamatuju si z doby, kdy jsem byla ekologickou aktivistkou, a potkala jsem se v nějakém problému s politiky, většinou muži, tak tam ty tendence mě shodit nebo nějakým způsobem vykolejit, jednoznačně byly. A protože jsem si to pamatovala, tak jsem se tam vyučila a dávala jsem si později pozor, protože často si v dobré víře naběhnete sama. Zas musím dodat, že to nemusí být jen muži, mezi ženami to může fungovat taky. Ale ta snaha vás nějakým způsobem shodit v pozici, kdy tam sedíte jako starosta, se tohle už neděje. Ale opoziční zastupitelé – ať už je to žena nebo muž, tak to zažívají, když se o něco snaží, i když to co navrhují je třeba pozitivní.
Ptala se Jana Radovanovičová.
Rozhovor je součástí projektu "Spoluprací k úspěchu – Podpora zapojení žen do komunální politiky" financovaného z Operačního programu Zaměstnanost reg. č. CZ.03.1.51/0.0/0.0/17_081/0011610.
