Shirin Ebadi
(21. června 1947 Hamadan, Írán)
Shirin Ebadi získala své právní vzdělání na univerzitě v Teheránu, kde od svého dětství žije. Již během svého doktorského studia se jako první žena v Íránu stala soudkyní a zastávala různé pozice na ministerstvu spravedlnosti. Ovšem po vítězství islámské revoluce v roce 1979, kdy bylo zakázáno postavení ženy jako soudkyně, byla Šírín s ostatními soudkyněmi zbavena svého postavení.
Po marných protestech se rozhodla dobrovolně odejít do předčasného důchodu a věnovala se psaní knih a článků především s právní problematikou až do roku 1992, kdy jí byla navrácena licence k vykonávání právní profese. V této době také začala vyučovat na vysoké škole a o její lidsko-právní přednášky je zájem v mnoha zemích.
Po svém návratu do praxe se zvláště zaměřila na případy týkající se rodin. Například zastupovala rodiny obětí útoků na vysokoškolské koleje v Teheránu či se aktivně zabývá případy zneužívání dětí. Zastupuje několik novinářů a jejich rodiny, kteří byli odsouzeni v důsledku porušení svobody projevu. Poskytuje bezplatné poradenství v oblasti lidských práv a ochrany práv dítěte.
Shirin mimo jiné řídila několik výzkumných projektů UNICEF v Teheránu, podílela se na založení Asociace na podporu práv dětí a Centra pro lidská práva, kterého je prezidentkou. Mezi její význačné zásluha bezpochyby patří návrh islámskému Poradnímu shromáždění (Majlis) na ratifikaci zákonu o zákazu všech forem násilí páchaného na dětech, který byl přijat v létě roku 2002.
Za její úsilí v boji za demokracii a lidská práva, především za boj o práva dětí a žen získala Shirin Ebadi roku 2003 Nobelovu cenu míru.
Zdroje:
http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/2003/ebadi.html
