Samí muži
Pánové usedlí do ředitelských křesel i v dalších významných a vlivných podnicích, kde rovněž došlo ke změně vedení, jako např. telekomunikační společnost Telenor, největší svého druhu ve Skandinávii. I tady bylo mezi možnými kandidujícími několik žen s výbornými kvalifikacemi, ale volba zase padla na muže.
„Norsko je jedna ze zemí s nejvyšší úrovní genderové rovnosti. Ženy dávno předběhly muže v oblast vzdělání a podíl žen na norském pracovním trhu je velmi vysoký ve srovnání s mnohými státy. Ale rovnost končí, když se přiblížíme k nejvyšším postům. Ani jeden z 60 největších podniků, které jsou registrované na burze v Oslu, nemá ve svém čele ženu. Z 500 dalších velkých firem jich má jen osm procent ženu jako šéfku“, komentuje situaci Kvinnesaksforeningen, nejznámější norská ženská organizace, která bojuje za práva žen a genderovou rovnost už od roku 1884.
Na svých webových stránkách kvinnesak.no dále zdůrazňuje, za současná bilance počtu žen a mužů na nejvyšších postech je tak špatná, že Norsko se umístilo až na 50 místě v nejnovějším průzkumu ILO (International Labour Organisation/Mezinárodní organizace práce), tedy nejen za bohatými a rozvinutými zeměmi s tradičně dobrým postavením žen jako Švédsko nebo Island, ale i za zeměmi jako Jamajka, Botswana a Kolumbie.
Co dělat? Nové kvóty?
Kvinnesak a jiné organizace se ovšem se stávajícími poměry odmítají smířit. Proto spolu s think-tankem Agenda pozvala ženy na diskuzní akcí v Oslu 25. srpna. Na programu byly debaty s různými experty. Pozvána byla i ministryně průmyslu Monica Mæland. Teď chtějí organizace předložit vládě návrhy na opatření, které by měly vést k vyššímu zastoupení žen ve vedoucích funkcích/na ředitelských postech firem, společností, koncernů atd.
Jedna z možných metod je podle Kvinnesak.no zavedení kvót, které by garantovaly účast žen ve v nejvyšším vedení podniku. „Zákon o 40% zastoupení žen v předsednictvech firem byl velký úspěch. Myslíme, že je na čase, aby platil i pro nejvyšší posty norských koncernu a společnosti“, prohlašuje Kvinnesaksforening.
Zatím je samozřejmě těžké předpovědět, jak bude vláda na návrhy ženských organizací reagovat. Ale jisté je, že se norské ženy nevzdají a budou ve svém boji pokračovat. A nejen norské. Akce 25. srpna se konala za podpory NIKK, což je celoskandinavská společnost pro informace a znalosti o genderové problematice.
Dobrá zpráva z norských rodin
A teď jedna pozitivní informace z každodenního života norských žen: Jejich partneři jsou podle průzkumu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nejpilnější, co se týká práce v domácnosti a péče o děti. Podle zjištěných výsledků ve 34 členských zemích věnují norští muži denně 180 minut na „neplacenou prací“ pro rodinu. Norské ženy na nákupy, úklid, děti atd. denně věnují v průměru 210 minut, což je sice víc než muži, ale rozdíl je podstatně menší než v mnohých jiných zemích. Nejméně pomáhají doma Japonci – jen 62 minut, zatímco jejich ženy tráví při domácích pracích 300 minut. Na druhém nejhorším místě jsou Turci se 116 minutami, zatímco jejich ženy vykazují 377 minut.
Co se ovšem týká placené práce, tedy mezd, nejsou na tom Norky lépe než jiné evropské ženy. Vydělávají průměrně 86,5 procent středního platu mužů. To je zhruba totéž jako ženy v EU, které průměrně vydělávají o 16,4 procent méně než muži (Norsko není členem EU).
O autorce Daně Schmidt
Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
