Všechny norské ženy, které jsou narozeny v roce 1977 nebo později, budou mít od letošního roku povinnost sloužit v armádě stejně jako muži. Rozhodl o tom parlament (Stortinget). Služba bude trvat jeden rok a povinnost ji vykonávat je důsledkem zákona o vojenské službě bez ohledu na pohlaví, který Stortinget přijal v létě 2013, kdy země slavila 100. výročí zavedení hlasovacího práva pro ženy.
Norsko se tímto zákonem stalo první evropskou zemí, která povolává ženy na vojnu v mírových dobách. A tím se výrazně odlišuje od jiných evropských států, které dávají přednost profesionálním armádám. Povinná služba pro Norky je ovšem do jisté míry formální záležitost, pro kterou se země rozhodla v rámci snahy o plnou rovnoprávnost pohlaví. Důvodem není potřeba většího počtu obránců – ze zhruba 60.000 mužů, kteří na základě svého věku chodí k odvodu, končí v uniformě jen 8.000 až 10.000. Přijatí jsou vlastně jen ti, kteří sami o službu stojí a kteří dobře zvládnou řadu přijímacích testů.
„Teď si budeme moci vybírat ty nejlepší a nejvíce motivované z obou pohlaví. To posílí kompetenci armády“, prohlásila ministryně obrany Ine Eriksen Søreide, když Stortinget v polovině října přijal rozhodnutí, proti kterému protestuje část obyvatelstva i politické reprezentace. Křesťanská lidová strana dokonce říká, že rovnoprávnost utrpí, když se dívky budou nutit ke službě a budou se na ně klást povinnosti, které dosud neměly. Strana se také obává sexuálně motivovaného obtěžování dívek v armádě. Podle průzkumu, kterým strana argumentuje, k němu dochází třikrát častěji než u mužů.
Dosud měly norské ženy jen právo a nikoli povinnost sloužit v armádě. Tak tomu bylo od roku 1976. V současné době tvoří ženy asi 10 procent norských ozbrojených sil, do roku 2020 by jich mělo být 20 procent.
O autorce Daně Schmidt
Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
