Rozhovor nám Markéta Puzrlová poskytla v rámci Soutěže o nadějnou političku do 35 let za rok 2008
1.Jak jste se k politice dostala?
Do politiky mě přivedl v roce 2005 můj kamarád, když bylo třeba odvést v krátkém čase, za málo peněz a ve vysoké kvalitě profesionální práci. Tehdy nově vzniklé uskupení SOS pro LIBEREC se chystalo na předvolební boj v roce 2006 a potřebovalo schopného a kreativního člověka na pozici výkonného redaktora/ky tehdy vznikajícího občasníku "Liberecký zastupitel".
2.Na jaké úrovni a jak dlouho politicky pracujete?
Od léta roku 2005 úzce spolupracuji s uskupením SOS pro LIBEREC, hlavně pak se Stranou pro otevřenou společnost (SOS). Věnuji se práci na vydávání dnes již bulletinu pro regionální politiku s názvem "Liberecký zastupitel". Na stránkách této tiskoviny se občané libereckého kraje mohou dozvědět více o pozadí různých kontroverzních kauz. Tyto informace tvoří často protiváhu k oficiálním stanoviskům municipalit a umožňují lidem pochopit širší souvislosti některých případů. V roce 2006 jsem byla nominována za SOS pro LIBEREC do Výboru pro školství, výchovu a vzdělávání. Zde se z pozice opozice vyjadřuji k probíhajícím i plánovaným změnám libereckého základního školství s důrazem na dostupnost a flexibilitu předškolních zařízení. V letošních krajských volbách jsem měla možnost také zásadně přispět k přípravě předvolební kampaně SOS a podílet se na vzniku celokrajského programu.
3.Co Vás na politické práci baví?
Uvážíme-li, že za dobu vydávání "Zastupitele" (náklad 45 tis. výtisků, doposud vyšlo 13 čísel) se výtisky dle nákladu mohly teoreticky dostat do rukou více jak půl milionu čtenářů, pak mě vždy znovu fascinuje síla slova, možnosti komunikace a odpovědnost politiků za svá slova i činy před občany. Při práci ve výboru je pak nesmírně zajímavé sledovat, jak se "politika opravdu dělá", jaké jsou její psané i nepsané zákony, jak fungují zákulisní vazby a jak se prosazují různá lobby. Konečně lze sledovat i to, jak může třeba chřipková epidemie změnit výsledek hlasování. Za ta léta jsem se také setkala s řadou osobností Libereckého kraje, se kterými bych se jinak neměla šanci seznámit.
4.Co považujete za své největší úspěchy v politické práci? Jaká práce za Vámi stojí?
Za svůj největší úspěch považuji práci v redakci občasníku/bulletinu "Liberecký zastupitel". Ten velkou ne-li rozhodující měrou přispěl k fenomenálnímu úspěchu uskupení SOS pro LIBEREC v komunálních volbách 2006. Do 39-ti členného zastupitelstva města Liberec bylo tehdy za uskupení zvoleno 9 zástupců. Vítěz voleb, strana ODS, získal 11 zastupitelů.
5.Podle čeho jste si vybírala politickou stranu či hnutí, ve které/m jste politicky aktivní?
Během mého tříletého členství "na zkoušku" v mládežnické organizaci MKD jsem pochopila, že mám-li se opravdu politicky angažovat, musí se mé názory z velké části shodovat s programem strany a musím dostat prostor je prosazovat a realizovat. Toho se mi dostalo až při spolupráci s SOS, stranou, která má své zástupce na celostátní úrovni zatím jen v Senátu ČR, nicméně na komunální úrovni si v řadě krajů vede více než dobře.
6.Máte nějaký svůj politický sen?
Vyhrát volby v Liberci a vyměnit současnou vládnoucí garnituru u moci, kterou bude donedávna nejsilnější strana ODS v roce 2010 třímat neuvěřitelných 20 let! Jen tak lze podle mého názoru změnit nechvalnou pověst Liberce a nastartovat v našem městě správu věcí veřejných založenou na opravdových demokratických principech.
7.Máte nějaký svůj politický vzor?
Jako germanistku mě vždy zajímala politická situace v sousedním Německu. Jednoznačně si cením političky Angely Merkelové, která dosáhla všeho, čeho si žena-politička (z bývalého východního bloku) může přát - překonala všechny typické předsudky a bariéry (včetně nelichotivých výpadů kvůli svému vzhledu), osvědčila se jako zdatná politička-vyjednavačka na vnitřní i zahraniční úrovni a získala nejvyšší post v německém politickém sytému. Konečně se těší i velké, nezanedbatelné podpoře u široké německé veřejnosti.
8.Co si myslíte o situaci žen v české politice (popř. o tom, jak by se měla řešit)?
Žen v politice, zvlášť těch mladých, je jak šafránu. Nicméně není divu - kromě zcela objektivních překážek typu "tradiční role v české rodině" zatím typicky mužské prostředí ženy moc neláká. Ženy jsou často více kooperativní, schopné kompromisu a ustupují snadněji ze svých pozic, čehož se dá lehce vy- a zneužít. Tohle nejsou dobré vlastnosti pro českou politickou scénu a ženy pak často z politiky odcházejí s pocitem marnosti, nedocenění a frustrace. Jak z toho ven? Především musí samy ženy pochopit, že jejich účast v politice je nanejvýš nutná. Současně si ale musí ujasnit, jaké cíle hodlají prosazovat a proč. Nedostatek promyšlené argumentace bývá často důvodem ke zesměšnění nejen ženských témat ze strany mužů. Témata jako nedostatek předškolních zařízení, otcovská dovolená, bezpečnost v okolí škol atd., která ženy prezentují příliš intuitivně a bez jasné strategie čeho chtějí dosáhnout, pak nejsou ostatními brána dostatečně vážně a končí v pomyslném "odpadkovém koši".
9.Co je podle Vás politika?
Neskutečná zkouška charakteru a vytrvalosti, strategická hra a hlavně "boj o moc"! Na to ženy často zapomínají, stejně jako muži pro změnu zase na to, že politika by měla být především "uměním" - "uměním spravovat věci veřejné".
