Jak jste se k politice dostala?
Moje cesta k politice vedla přes mateřskou dovolenou a práci v občanském sdružení. V roce 2000 jsem otěhotněla a rozhodla jsem se mateřskou dovolenou využít pro studium. Absolvovala jsem obor tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Po dokončení vysoké školy jsme se s partnerem rozhodli mít další děti - dnes sedmiletou dceru Annu doplnil dvou a půl letý Kryštof a roční Prokop.
Komunální politiku vnímám jako šanci pro ženu na mateřské dovolené zůstat v kontaktu se světem a zabývat se věcmi, na které by v rámci pracovních povinností neměla čas. Je pro mě příjemné občas vynořit hlavu z dětského světa a zabývat se naprosto odlišnými problémy. Stejně milé je se po jednání zastupitelstva do dětského světa vracet. Přestože je to někdy honička, myslím si, že práci pro obec lze skloubit s péčí o děti bez toho, abych měla špatný pocit, že jedno nebo druhé odbývám.
Na jaké úrovni a jak dlouho politicky pracujete?
Jak jsem zmínila, veřejně jsem se angažovala v občanském sdružení. Do komunální politiky jsem začala pronikat v roce 2006. Na kandidátce Strany zelených jsem byla na třetím místě, díky preferenčním hlasům voličů jsem se dostala na místo první. Působím jako zastupitelka v Praze 10, předsedám Komisi pro regeneraci městské památkové zóny, zasedám ve Výboru pro životní prostředí a cyklostezky a v Sociální a zdravotní komisi.
Co Vás na politické práci baví?
V komunální politice je pro mě příjemné v praxi prosazovat své vize a přání voličů. Na mé úrovni mě těší, že většina rozhodnutí, na kterých se podílím, se zakrátko přímo projeví v životě naší mětské části. Z toho důvodu mě práce pro obec plně uspokojuje. Řekla bych, že na úrovni celostátní politiky sice člověk rozhoduje o zásadnějších věcech, bezprostřední kontakt s důsledky jeho rozhodování však většinou chybí.
Co považujete za své největší úspěchy v politické práci? Jaká práce za Vámi stojí?
Na jaře jsem navrhla připomenout letošní 70. výročí úmrtí nejvýznamnějšího občana Prahy 10 - Karla Čapka. Zastupitelstvo schválilo můj návrh na pojmenování školy v Kodaňské ulici po tomto spisovateli a na stránkách obecních novin jsem otevřela diskuzi o možnosti připomenout Čapkův odkaz formou pomníku.
Kolegovi radnímu pomáhám ve Výboru pro životní prostředí prosazovat změnu pohledu na cyklodopravu v Praze 10. Od koncepce, která cyklistům nepřála, se nyní dostáváme do stavu, kdy je kolo považováno za plnohodnotný dopravní prostředek.
Praktická komunální politika je více než o velkých činech a gestech o každodenní snaze prosazovat kroky, které prospějí obyvatelům naší městské části a které zabrání nejrůznějším chybám, přehmatům nebo darebnostem.
Podle čeho jste si vybírala politickou stranu či hnutí, ve které/m jste politicky aktivní?
Prvním byl fakt, že velké politické strany typu ODS či ČSSD mě odrazovaly svou usazeností a nechutí pustit se do nutných změn. Druhou věcí, která mi usnadnila cestu do Strany zelených byl fakt, že můj partner je jejím dlouholetým členem. A konečně - oslovila mě otevřenost zelených k účasti žen na každé úrovni řízení strany.
Máte nějaký svůj politický sen?
Možná vám přijdou mé představy naivní, ale mým snem je politika, která bude založená na dialogu stran, otevřenosti vůdči veřejnosti a schopnosti politiků přiznat si, že nejsou neomylní.
Máte nějaký svůj politický vzor?
Vážím si poslankyně Kateřiny Jacques. Vnímám jí jako významnou osobnost české politiky, která se na svou pozici vypracovala vlastní pílí. Po dvou letech v parlamentu si získala respekt politických partnerů, je obávaným protivníkem při debatách a ukázala se jako člověk s pevnou páteří a jasným názorem.
Co si myslíte o situaci žen v české politice (popř. o tom, jak by se měla řešit)?
V minulosti jsem nebyla příznivcem pozitivní diskriminace. Nyní mám pocit, že jiným způsobem se podíl žen v politice zásadně nezmění. Pokud dnes chce žena prorazit do vyšších pater politiky, musí v podstatě akceptovat mužský způsob myšlení a jednání. Důvod je prostý – většinu české politiky ovládají muži a ti sledují ženský přístup k řešení problémů s despektem. Věřím, že už samo zvýšení počtu žen v zastupitelstvech a v parlamentu změní obecný pohled mužů na ženy ve vyšších pozicích a zvýší sebevědomí žen, které si nyní na politiku netroufají.
Co je podle Vás politika?
Politika je tím, co určuje základní mantinely fungování státu, kraje nebo obce. Je širokým a svobodným prostorem pro prosazování názorů, představ a vizí.
Moje cesta k politice vedla přes mateřskou dovolenou a práci v občanském sdružení. V roce 2000 jsem otěhotněla a rozhodla jsem se mateřskou dovolenou využít pro studium. Absolvovala jsem obor tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Po dokončení vysoké školy jsme se s partnerem rozhodli mít další děti - dnes sedmiletou dceru Annu doplnil dvou a půl letý Kryštof a roční Prokop.
Komunální politiku vnímám jako šanci pro ženu na mateřské dovolené zůstat v kontaktu se světem a zabývat se věcmi, na které by v rámci pracovních povinností neměla čas. Je pro mě příjemné občas vynořit hlavu z dětského světa a zabývat se naprosto odlišnými problémy. Stejně milé je se po jednání zastupitelstva do dětského světa vracet. Přestože je to někdy honička, myslím si, že práci pro obec lze skloubit s péčí o děti bez toho, abych měla špatný pocit, že jedno nebo druhé odbývám.
Na jaké úrovni a jak dlouho politicky pracujete?
Jak jsem zmínila, veřejně jsem se angažovala v občanském sdružení. Do komunální politiky jsem začala pronikat v roce 2006. Na kandidátce Strany zelených jsem byla na třetím místě, díky preferenčním hlasům voličů jsem se dostala na místo první. Působím jako zastupitelka v Praze 10, předsedám Komisi pro regeneraci městské památkové zóny, zasedám ve Výboru pro životní prostředí a cyklostezky a v Sociální a zdravotní komisi.
Co Vás na politické práci baví?
V komunální politice je pro mě příjemné v praxi prosazovat své vize a přání voličů. Na mé úrovni mě těší, že většina rozhodnutí, na kterých se podílím, se zakrátko přímo projeví v životě naší mětské části. Z toho důvodu mě práce pro obec plně uspokojuje. Řekla bych, že na úrovni celostátní politiky sice člověk rozhoduje o zásadnějších věcech, bezprostřední kontakt s důsledky jeho rozhodování však většinou chybí.
Co považujete za své největší úspěchy v politické práci? Jaká práce za Vámi stojí?
Na jaře jsem navrhla připomenout letošní 70. výročí úmrtí nejvýznamnějšího občana Prahy 10 - Karla Čapka. Zastupitelstvo schválilo můj návrh na pojmenování školy v Kodaňské ulici po tomto spisovateli a na stránkách obecních novin jsem otevřela diskuzi o možnosti připomenout Čapkův odkaz formou pomníku.
Kolegovi radnímu pomáhám ve Výboru pro životní prostředí prosazovat změnu pohledu na cyklodopravu v Praze 10. Od koncepce, která cyklistům nepřála, se nyní dostáváme do stavu, kdy je kolo považováno za plnohodnotný dopravní prostředek.
Praktická komunální politika je více než o velkých činech a gestech o každodenní snaze prosazovat kroky, které prospějí obyvatelům naší městské části a které zabrání nejrůznějším chybám, přehmatům nebo darebnostem.
Podle čeho jste si vybírala politickou stranu či hnutí, ve které/m jste politicky aktivní?
Prvním byl fakt, že velké politické strany typu ODS či ČSSD mě odrazovaly svou usazeností a nechutí pustit se do nutných změn. Druhou věcí, která mi usnadnila cestu do Strany zelených byl fakt, že můj partner je jejím dlouholetým členem. A konečně - oslovila mě otevřenost zelených k účasti žen na každé úrovni řízení strany.
Máte nějaký svůj politický sen?
Možná vám přijdou mé představy naivní, ale mým snem je politika, která bude založená na dialogu stran, otevřenosti vůdči veřejnosti a schopnosti politiků přiznat si, že nejsou neomylní.
Máte nějaký svůj politický vzor?
Vážím si poslankyně Kateřiny Jacques. Vnímám jí jako významnou osobnost české politiky, která se na svou pozici vypracovala vlastní pílí. Po dvou letech v parlamentu si získala respekt politických partnerů, je obávaným protivníkem při debatách a ukázala se jako člověk s pevnou páteří a jasným názorem.
Co si myslíte o situaci žen v české politice (popř. o tom, jak by se měla řešit)?
V minulosti jsem nebyla příznivcem pozitivní diskriminace. Nyní mám pocit, že jiným způsobem se podíl žen v politice zásadně nezmění. Pokud dnes chce žena prorazit do vyšších pater politiky, musí v podstatě akceptovat mužský způsob myšlení a jednání. Důvod je prostý – většinu české politiky ovládají muži a ti sledují ženský přístup k řešení problémů s despektem. Věřím, že už samo zvýšení počtu žen v zastupitelstvech a v parlamentu změní obecný pohled mužů na ženy ve vyšších pozicích a zvýší sebevědomí žen, které si nyní na politiku netroufají.
Co je podle Vás politika?
Politika je tím, co určuje základní mantinely fungování státu, kraje nebo obce. Je širokým a svobodným prostorem pro prosazování názorů, představ a vizí.
