Nadějná politička 2016: Lenka Teska Arnoštová

Lenka Teska Arnoštová

• náměstkyně ministra zdravotnictví ČR, ČSSD

Jak jste se k politice dostala?

Moje cesta k politice byla pozvolná, ale velmi logická. Původní profesí jsem advokátka, celý svůj profesní život se věnuji zdravotnickému právu. A velmi dlouhou dobu, konkrétně od roku 1999 až do roku 2007 jsem působila v mnoha pozicích právě na Ministerstvu zdravotnictví ČR. Prošla jsem si od pozice referentky přes vedoucí právního oddělení a zástupkyni ředitele právního odboru až po pozici ředitelky právního a legislativně právního odboru a zažila jsem během tohoto období na ministerstvu celkem 9 ministrů. K politice jsem tak měla přirozeně blízko a viděla jsem mimo jiné, že některé věci můžete změnit nebo udělat jen pokud jste politicky aktivní. To znamená na jedné straně přijmout zodpovědnost, ale zároveň získat pravomoci. A to byl můj základní impuls k tomu, že jsem postupně začala být politicky aktivní

Na jaké úrovni a jak dlouho politicky pracujete?

Začínala jsem v komunální politice, protože si myslím, že dobrý politik musí svou profesi znát od základů a je dobré si projít všemi sférami politické práce. Člověk nakonec zjistí, že ohromně důležité i náročné jsou všechny úrovně, jen třeba v jiném smyslu. V roce 2010 jsem byla zvolena zastupitelkou hlavního města Prahy a tuto funkci jsem vykonávala až do roku 2014. V březnu roku 2015 jsem pak zaznamenala důležitý bod v mé politické kariéře, když jsem byla sjezdem ČSSD zvolena za místopředsedkyni strany, což je pro mě dodnes jedna z největších poct, které jsem v politice zatím dosáhla. A od února 2014 působím jako náměstkyně ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka.

Co Vás na politické práci baví?

Je to právě ta kombinace odpovědnosti a pravomocí. Ono to někomu může znít možná divně, někdo by si dokonce mohl říct, že mě na politice baví hlavně moc. Ale proč se schovávat za pokrytecké fráze. Jestli vás má politika bavit, musíte v ní být schopni něco udělat, podílet se aktivně na pozitivních změnách. A toho jednoduše nelze bez toho, abyste měli nějakou moc, kterou vám voliči prostřednictvím politické funkce svěřují. A tohle celé dohromady mě na tom baví, ta možnost být u toho, měnit věci k lepšímu. A nesmím zapomenout na důležitý aspekt politiky, totiž setkávání se s pestrou paletou lidí z rozličných oborů. To se vám v mnoha profesích nepovede a politika je tím výjimečná.

Co považujete za své největší úspěchy v politické práci? Jaká práce za Vámi stojí?

Ty největší úspěchy se teprve rodí a já doufám, že se mi je podaří dotáhnout do zdárného konce. Jedním z těch, které už se výrazněji projevují, je větší zapojení pacientských organizací u nás do celého systému zdravotnictví. Dlouhodobě se snažím o to, abychom jako ministerstvo zavedli efektivní komunikaci s těmito organizacemi, které hrají v našem oboru ohromně důležitou roli, a přitom s nimi dříve nebylo nejen dobře komunikováno, ale ani spolupracováno. Myslím, že se nám to postupně daří naplňovat. Zrovna před pár dny mi přišel z jedné takové pacientské organizace email, ve kterém mi paní psala, že vnímá v přístupu k pacientským organizacím velký posun a to i díky tomu, že jsem dala úřadu lidskou tvář. To je pro mě jedna z nejhezčích pochval, které se mi dostalo, a tedy i úspěch.

Jste/byla jste aktivní v občanské sféře i mimo Vaši politickou funkci?

Nevím, zda se to počítá do občanské sféry, ale jsem také dlouhodobě odbornou asistentkou na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, konkrétně v Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva. Má spolupráce s některými pacientskými organizacemi pak určitě přesahuje pozici náměstkyně ministra zdravotnictví, ale je to oblast, ve které se ráda aktivně zapojuji.

Čeho byste chtěla v politice ještě dosáhnout?

Chtěla bych, aby si i díky mé práci na ministerstvu zdravotnictví lidé v České republice začali mnohem více vážit vlastního zdraví. To je věc, která mě trápí dlouhodobě, a cítím zde dluh možná ještě z předlistopadové éry. Češi zkrátka nejsou zvyklí mít ke svému zdraví úctu a podle toho se k němu chovat. V západních zemích Evropy je to přitom už běžný trend.

Podle čeho jste si vybírala politickou stranu či hnutí, ve které/m jste politicky aktivní?

Pro ČSSD nejvíce hovořily dva základní aspekty. Jednak je to tradiční strana, žádný nový projekt postavený v uvozovkách jen na aktuální společenské náladě a poptávce. ČSSD má historii, tradici, má své pevně dané hodnoty a v neposlední řadě stranickou strukturu. Druhou věcí je, že i navzdory tomuto v uvozovkách tradicionalismu je ČSSD schopná se průběžně měnit, reagovat na změny okolního světa a nezamrznout někde v době před deseti lety. To se myslím v posledních letech ukázalo a ukazuje. No a pak pro mě byly samozřejmě důležité právě ty základní hodnoty, na kterých sociální demokracie stojí, tedy snaha o spravedlivý, rovný a sociálně odpovědný přístup. Tedy vše, co je i ve zdravotnictví zcela zásadní.

Máte nějaký politický sen?

Nevím, jak by se měl takový politický sen definovat? Jestli jsou to politické funkce, tak konkrétní politický sen nemám. Chci mít především možnost pozitivně ovlivňovat tuto zemi a společnost v oboru, ve kterém mnohaleté zkušenosti, a to je zdravotnictví a především zdravotnické právo. To se dá dělat z různých postů a já jsem spokojená s tím, jaké možnosti mám coby náměstkyně ministra zdravotnictví

A politický vzor?

Neřekla bych, že mám vyloženě politický vzor. Snažím se inspirovat a brát si to pozitivní od současných politiků, ať už českých, tak světových. A nemusí to být jen politici nebo političky souznící se sociálně demokratickým pohledem na svět, slušné lidi totiž najdete napříč politickými stranami. A já v tomto směru asi nejsem typická politička, ostatně jsem původní profesí advokátka. Spíše tedy obecně obdivuji ty, kdo jsou schopni si v politice zachovat svou tvář, neztrácejí kontakt s lidmi, kteří je zvolili a na druhou stranu se umí postavit za své rozhodnutí a nebojí se projevit vlastní názor.

Co si myslíte o situaci žen v české politice (popř. o tom, jak by se měla řešit)?

Osobně nepatřím mezi ženy političky, které by si stěžovaly na nějakou diskriminaci nebo těžší podmínky oproti mužům. Jestli něco nemám ráda, tak když je na mě v mé profesi pohlíženo nejprve jako na ženu, a pak teprve jako na političku. Jsem z advokacie zvyklá si vše tvrdě odpracovat a zatím musím říct, že to tak funguje i v mé politické kariéře. Jsem si ale jistá, že by české politice prospěla větší přítomnost žen, a to napříč všemi politickými úrovněmi. Nemyslím si však, že by k tomu musely vždy pomáhat kvóty, spíše bych chtěla jít cestou pozitivních příkladů, které jednak dodají více odvahy ženy, které o vstupu do politiky uvažují, ale také voličům, aby ženy více volili tam, kde kandidují. Sama se snažím takovým vzorem být.

Co je podle Vás politika?

Opět musím zmínit tu zajímavou směs odpovědnosti a propůjčené moci, díky čemuž máte po určitou dobu možnost změnit některé věci k lepšímu, v něčem pomoci společnosti, nějak se pozitivně podepsat coby občan. Na tom skutečná politika stojí, navíc ale společně s tím, jak s těmito věcmi konkrétní lidé - politici naloží. Je to disciplína, která prověří nejen vaše schopnosti, ale také charakter.

Děkujeme za spolupráci.

Sdílejte s přáteli