Eva Burešová
- starostka města Doksy, dříve ODS, nyní Starostové pro Liberecký kraj
Jak jste se k politice dostala?
V roce 2004 jsem odešla ze soukromé německé firmy na nově zřízené místo projektového manažera Městského úřadu Doksy. Funkce projektového manažera mě velmi bavila o to víc, že peníze z dotací byly vidět ve městě, ve kterém s rodinou žiji a které mám ráda. V roce 2008 jsem nastoupila na post ředitelky Obecně prospěšné společnosti Máchovo jezero, kde jsem i nadále pokračovala v získávání dotací z Evropské unie. V pozici projektové manažerky i ředitelky neziskové organizace jsem byla odkázána na rozhodnutí místních politiků, s jejichž prací a názory jsem se mnohdy neztotožňovala. Měla jsem pocit, že se ve městě nedělá tolik projektů, kolik by si město zasloužilo a mohlo dovolit. Bez toho, abych aktivně vstoupila do politiky, jsem to neměla šanci ovlivnit. A tak jsem založila neoficiální sdružení Doksy náš Domov s několika obdobně smýšlejícími lidmi, jako jsem já. Náš volební program byl složen z konkrétních cílů a úkolů, jak zkvalitnit život ve městě. Byli jsme mile překvapeni, že jsme naše první komunální volby vyhráli, získali jsme nejvíce mandátů a dokonce i post starosty. A tak jsem se stala aktivním politikem.
Na jaké úrovni a jak dlouho politicky pracujete?
Od roku 2010 jsem starostkou Města Doksy za Sdružení Doksy náš domov s podporou Starostů pro Liberecký kraj a předsedkyní Svazku obcí Máchův kraj. Od roku 2012 jsem zastupitelkou Libereckého kraje za Starosty pro Liberecký kraj. V letech 2012 – 2015 jsem byla předsedkyní Výboru regionálního a hospodářského rozvoje Libereckého kraje, od roku 2015 jsem předsedkyní Výboru kultury, památek a cestovního ruchu.
Co Vás na politické práci baví?
Být ve střehu. Nejde jenom něco chtít, jít a zrealizovat to. Na všechno, co chcete realizovat, musíte mít připraveno tisíce odpovědí, na tisíce otázek a zpochybnění. Takže mě to nutí dělat všechno vážně, promyšleně a důsledně. V jiné profesi se prostě rozhodnete a přesvědčíte o tom majitele, vedení či kolegy společnosti, ale není nad to, být připraven na opoziční občany či zastupitele. Je to divné a často bych to popřela, ale myslím, že tohle mě právě na tom baví. Posouvá mě to dál, malá vítězství i malé prohry.
Co považujete za své největší úspěchy v politické práci? Jaká práce za Vámi stojí?
Za velký úspěch považuji „vítězství“ v druhých komunálních volbách, respektive obhajobu vítězství. Vyhrát první komunální volby není lehké, ale s jistou dávkou nadšení, schopnostmi a dobrým týmem to není nemožné. Lidé totiž rádi věří, že něco nového bude lepší. Prvního vítězství ve volbách v roce 2010 jsem si moc vážila, ale opravdovou radost jsem zažila, když se vítězství našemu Sdružení Doksy náš Domov podařilo v roce 2014 nejenom obhájit, ale ještě k tomu zvýšit počet hlasů i mandátů. Komunální volby považuji za největší úspěch, neboť v nich se odráží úspěchy dílčí. Mám-li být konkrétní a pominu-li běžné věci provozu, rekonstrukcí, investic, neivestic či občanských aktivit, tak bylo asi nejtěžší vyjednat politickou podporu k bezúplatnému převodu původního valdštejnského zámku z Kraje na Město. Neboť Kraj chtěl budovu zámku jako správný hospodář pomocí výběrového řízení prodat a Město ji nechtělo jako správný hospodář ani zadarmo. Po dlouhých měsících vyjednávání se za jistých podmínek podařilo Kraj přesvědčit, aby zámek bezúplatně Městu převedl. A Město, aby ho bezúplatně přijalo. Šlo o zásadní rozhodnutí pro budoucí generace. Prodej zámku třetímu subjektu by byl nevratným krokem pro historii i budoucnost našeho města.
Jste/byla jste aktivní v občanské sféře i mimo Vaši politickou funkci?
Ano. Například po povodních v srpnu 2010 jsem organizovala humanitární sbírku, vč. rozvozu na postižená místa, a také brigády pro jednotlivá místa. To samé jsem dělala po povodních v roce 2013. Dále jsem se Sdružením Doksy náš domov zavedla tradici Dokského a Starosplavského masopustu, kterého se například letos zúčastnilo rekordních 250 masek a další stovky návštěvníků. Se Sdružením DND také organizujeme Drakiádu či Vánoce pro lesní zvěř. U starosty malého města, jakým Doksy jsou, moc nelze rozlišovat politickou funkci a občanskou aktivitu, těžko určit, co děláte jako občan a co jako starostka. A posláním starosty je být aktivní v občanské sféře, alespoň tak to cítím já.Čeho byste chtěla v politice ještě dosáhnout?
Chtěla bych vyjednat politickou podporu pro kompletní rekonstrukci dokského zámku (to z postu starostky města) a postupnou modernizaci českolipské nemocnice (to z postu krajské zastupitelky). Politiku potřebuji k dosažení něčeho, co považuji za správné. Takže pokud zjistím, že pro nějaký cíl potřebuji ještě něčeho v politice dosáhnout, tak za tím půjdu.Podle čeho jste si vybírala politickou stranu či hnutí, ve které/m jste politicky aktivní?
? Po zkušenosti a po odchodu z jedné politické strany jsem dlouho do žádné nechtěla vstoupit. Měla jsem vlastní Sdružení Doksy náš domov plné nezávislých kandidátů a byla jsem spokojena. Několik let jsem se účastnila setkání hnutí Starostů pro Liberecký kraj a jejich postoje, které vycházely ze zkušeností, mi byly blízké. Uvědomila jsem si, že není správné z těchto setkání a kontaktů jenom čerpat, ale že by bylo fér se k hnutí oficiálně přihlásit a tím se aktivně zapojit do dění. A tak jsem do hnutí Starostové pro Liberecký kraj vstoupila.Máte nějaký politický sen?
Ano. Bylo by krásné si pustit jednou zprávy, které budou říkat, co který starosta pro kterou obec dobrého zařídil, o čem správném zastupitelé kraje rozhodli, nebo že ministr vyjednal pro naši zemi lepší podmínky. A tyto věci se dějí, ne že ne, jenom si jich nevážíme a nezajímají nás. A až budou zajímat nás, tak budou zajímat i novináře a přestaneme politikům podsouvat jen to špatné. A v politice budou jen morální lidé a my si jich budeme vážit, a protože si jich budeme vážit, tak tam slušní lidé budou vstupovat….A politický vzor?
Nemám. Každý politik se rozhodoval a rozhoduje v nějaké době, za nějakých okolností. Může být tedy lehkomyslné někoho obdivovat nebo zatracovat. Vážím si těch, kteří mají morální hodnoty, jdou za svým cílem, mají své názory a hlavně vědí, proč je mají, i když s nimi třeba nesouhlasím.
Co si myslíte o situaci žen v české politice (popř. o tom, jak by se měla řešit)?
Záleží na schopnostech (v dobrém
slova smyslu) a ne na pohlaví. Ještě donedávna, když byla žena v politice, to ve mně evokovalo statečnost a jistou
schopnost oné dámy, která musela být o trochu více schopnější než její političtí kolegové. A takových žen jsem si vážila.
Dnes už se obavám toho, že je politicky zajímavé mít na kandidátce ženu bez ohledu na její schopnosti. Proto já
preferuji takový tým politiků, kteří budou mít znalosti, schopnosti, zkušenosti a slušnost, a je mi jedno, zda je tam víc
žen či mužů.
Tím pádem si tedy nemyslím, že by měly být nějaké kvóty, kolik žen v politice bude. Jsem zastáncem přirozeného procesu,
kterým se ženy budou více a více od generace ke generaci do politiky začleňovat.
Například na mé kandidátní listině do komunálních voleb byl poměr žen a mužů 8:7, aniž by to byl záměr. Ve stejném
poměru je také složení zastupitelstva našeho města již od roku 2010.
Co je podle Vás politika?
Nástroj k dosažení cílů veřejných i osobních, všemi možnými prostředky bohužel i nedemokratickými, násilnými a represivními, s čímž nesouhlasím, ale historie ukazuje, že tomu tak mnohdy bývá.
