V letošním roce se již podruhé, a zřejmě ne naposled, zamýšlíme nad volbami z genderového hlediska. Tentokrát jsou objektem naší analýzy řádné doplňovací volby do senátu, které proběhnou za měsíc ve 27 volebních obvodech ČR. Podíl žen v Poslanecké sněmovně Parlamentu po červnových volbách poklesl. Nás proto zajímalo, jaké bude po říjnových volbách zastoupení žen v jeho Horní komoře.
Podíl nominovaných žen v příslušné třetině volebních obvodů se od roku 1996 neustále zvyšuje. Jestliže v prvních volbách do senátu činil ve sledovaných volebních obvodech 11,5 % (22 kandidátek), v roce 2000 to bylo již 16,5 % (26 kandidátek) a v letošních podzimních volbách vzrostl na 18,2 % (38 kandidátek). Zároveň klesá počet volebních obvodů, ve kterých mezi kandidujícími nenajdeme ani jednu ženu. V roce 1996 jich bylo osm, v roce 2000 devět. V nadcházejících volbách stále ještě existuje 6 obvodů, kde lidé nemohou mezi zaregistrovanými adepty do senátu volit ženu. Také geografické rozmístění těchto čistě "mužských" obvodů se mění. Zatímco v roce 1996 se nacházely vesměs na Moravě (viz obrázek), letos jejich územní soustředěnost není tak vysoká, a tak volební obvody bez nominovaných žen najdeme ve stejné míře v Čechách a na Moravě. I přesto zůstávají dva tradičně mužské volební obvody - Šumperk a Svitavy. (viz graf - roky 1996, 2000 a 2006)
Hodnotíme-li zastoupení kandidátů a kandidátek v jednotlivých politických stranách, dospějeme k následujícím překvapivým zjištěním. Zatímco ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nominovaly dvě největší české politické strany: ČSSD, resp. ODS nejméně žen na volitelná místa kandidátních listin, v senátních volbách kandiduje nejvíce političek právě za tyto strany. Podíl nominovaných žen sice stále ještě nepřekračuje kritickou 30% hranici, nicméně 22 % kandidátek za ČSSD a v případě ODS dokonce 26 % můžeme považovat za velice slušný výsledek. Obě strany navíc oproti prvním senátním volbám v roce 1996 významně toto procento navýšily; ČSSD nominovala téměř čtyřikrát více, ODS více než dvakrát více žen než před deseti lety. Zajímavou skutečností je, že geografické rozložení kandidátek je u obou politických rivalů ve čtyřech případech z šesti shodné. Jinými slovy obě strany nominovaly ženské kandidátky ve většině případů ve stejných obvodech.
Tradičně nízký je podíl kandidujících žen v KDU-ČSL. Strana postavila své kandidáty a kandidátky ve 21 volebních obvodech, jako obvykle především na Moravě. Jediné dvě nominované ženy (tvoří 10 % všech kandidujících) byly stranou navrženy v obvodech západnější poloviny země - v Teplicích (Alenka Antošová) a Praze 12 (Daniela Rázková).
Překvapivým zklamáním jsou výsledky genderové analýzy kandidujících za KSČM, která nominovala jen dvě ženy. Ve volbách 2000 přitom tvořily 30 % všech kandidujících. Nominována byla Věra Picková za Jablonec nad Nisou; Ludmilu Živnou si jako svou zástupkyni mohou lidé zvolit v Břeclavi.
Problém nedostatečně široké členské základny malých stran, které kandidují ve velkém počtu volebních obvodů pravděpodobně ilustruje příklad Strany zelených. Ačkoliv se strana problematikou rovností žen a mužů aktivně zabývá a zavedla jako první a zatím jediná vnitrostranické kvóty, v letošních senátních volbách za ni kandidují pouze tři ženy (15% všech nominovaných) - v Benešově Eva Tylová, v Třebíči Hana Houzarová a Džamila Stehlíková v Chomutově. Těžkosti s hledáním potenciálních senátorek mezi členy strany ukazuje zřejmě také případ SNK - ED. I tato strana má tématiku rovnosti žen a mužů ve své agendě, mezi dvanácti adepty na senátorské křeslo jsou však pouze dvě ženy. SNK-Evropští demokraté vsadili na Květu Jeriovou - Peckovou v Litoměřicích a Janu Juřenčákovou ve Zlíně.
Z hlediska zastoupení žen je zajímavé politické uskupení vedené Janou Bobošíkovou nazvané Politika 21. Strana postavila své kandidáty a kandidátky v celkem 12 volebních obvodech a hned v sedmi z nich nominovala ženu (56 % kandidujících). Mezi kandidátky patří známé osobnosti z nejrůznějších oblastí. Podle volebního programu, kde najdeme mimochodem také zrušení senátu, se nicméně nezdá, že by strana stavěla politickou agendu na svém ženství a prosazovala rovnost obou pohlaví na politické scéně. Podíly kandidujících žen a mužů zmiňovaných politických stran jsou zachyceny v tabulce a grafu.
Tabulka 1: Podíl žen a mužů na celkovém počtu kandidujících v senátních volbách 2006 šesti vybraných politických stran. 
Zajímavou formu předvolebního průzkumu preferencí v blížících se senátních volbách nabízí server IDNES.cz, kde je od 6. září 2006 možné v jednotlivých volebních obvodech virtuálně hlasovat pro svého senátora či senátorku. Jelikož v některých obvodech již počet hlasujících překročil 3000, dají se průběžné výsledky tohoto šetření považovat za poměrně vypovídající. Z genderového hlediska vyplývají z těchto, prozatím průběžných, výsledků zajímavé skutečnosti. Z celkových 27 volebních obvodů, kde lidé budou letos v říjnu vybírat senátora nebo senátorku, je celkem 21 těch, kde kandidují muži i ženy (viz výše). Podle údajů na IDNES.cz má na zvolení šanci hned několik žen z kandidujících. V současném složení třetiny senátu, do které budeme letos volit, jsou přítomny čtyři ženy. Preference podle IDNES.cz nicméně poukazují na to, že by se jejich počet mohl dokonce zdvojnásobit.
Nejjednoznačnější se zatím jeví podpora Elišky Haškové-Coolidge, která kandiduje v Domažlicích za ODS. Podobně suverénně vypadá vedení primátorky Chomutova Řápkové Ivany, která kandiduje za ODS. Podle průběžných výsledků virtuálních voleb na serveru IDNES.cz mají silnou podporu voličů také Paukrtová Soňa, současná senátorka kandidující za Jablonec nad Nisou a místostarostka Prostějova Božena Sekaninová nominovaná ve svém obvodě ČSSD. Obhájit senátorské křeslo ve svých obvodech se budou v Praze snažit hned dvě ženy ze strany ODS - Daniela Filipiová na Praze 2 a Alena Palečková v 8. pražském obvodě.
Podpora žen, které se rozhodly vstoupit do vrcholné politiky, je tak u české veřejnosti jasně patrná. Tento fakt nicméně stále silně kontrastuje s jejich skutečným zastoupením na naší politické scéně. Podpora veřejnosti se prokazatelně neodráží ve strategiích politických stran, které stále vesměs nenominují dostatečné počty ženských kandidátek. Přestože voliči a voličky by rádi v politice viděli více žen, strany to dodnes nebyly schopné zohlednit a nadále svými nominacemi brání vyššímu zastoupení političek v našem veřejném životě. To, že ve volbách do senátu je užíván většinový volební systém, navíc jejich šanci ještě snižuje. Potřeba pozitivních ženských vzorů, jakými by osobnosti senátorek bezpochyby mohly být, je přitom důležitým klíčem k motivaci širších vrstev žen účastnit se politického rozhodování.
Autorka: Monika Klimentová, o.s. Fórum 50%, 19.9.2006
