Ženy vidí i to, co muži vidět nechtějí
„Ženy samy o sobě mají lepší předpoklady pro to, aby se angažovaly v mírových záležitostech,“ řekla poslankyně zimbabwského parlamentu Lottie Gertrude Stevenson. „Lépe ovládají verbální schopnosti, jsou vnímavější ke svému okolí, lépe zvládají konflikty a vyjednávání. A právě to je v porovnání s muži zvýhodňuje, zvláště pak v okamžiku, když se vyhrotí nějaký konflikt.“
S tím souhlasila i velvyslankyně Jihoafrické republiky v ČR Nomsa Dube: „Ženy lépe porozumí situaci, jsou vnímavější. Jsou navíc schopny upozornit na problémy, které muži při jednání o mírových záležitostech nevidí nebo úmyslně přehlížejí.“
Empatie žen a zkušenosti s vlastním prožitkem pak mohou být přínosné zejména tehdy, pokud se na pořad jednání dostanou záležitosti, jako je sexuální obtěžování, zneužívání a znásilňování - tedy dva atributy, které provázejí snad každé válečné tažení.
Jak ale v diskuzi doplnil diplomat a specialista OSN na gender a odzbrojování Jayantha Dhanapala, zastoupení obou pohlaví ve vyjednávacích týmech by mělo být rovnocenné. „To je nejen základní předpoklad pro úspěch celého jednání, ale i nutnost.
Mírová jednání by se měla zaměřit i na genderové otázky, tedy nejen na politiku. Vedle ochrany lidských práv je důležité pamatovat také na poválečnou obnovu a vzdělávání dětí, aby se válečné hrůzy neopakovaly. „Právě o tom je mírový proces,“ doplnila Nomsa Dube. „Musíme investovat do lidského kapitálu a rekonstrukci celé společnosti, včetně jejího vnímání. Jedině tak zabráníme páchání dalších zvěrstev.“
Muž válečník, žena mírotvorkyně
Účastnice a účastník diskuze si na úvod položili otázku: Jak se nedostatek žen v politice a rozhodovacích pozicích promítá do jednání o mírových záležitostech? Všichni se pak shodli na jednoznačné odpovědi: Pokud nejsou ženy rovnocenně s muži zastoupeny v politice a na dalších důležitých postech, nemohou být pak ani zapojovány do důležitých jednáních o míru.
Pedagožka Blanka Knotková-Čapková z Katedry genderových studií FHS UK zdůraznila, že ženy mají být v politice zastoupeny nejen proto, že jsou součástí společnosti a tvoří polovinu lidstva, ale hlavně z důvodu, že se vzhledem k odlišným sociálním zkušenostem na válku a mírová jednání dívají jinak než muži.
Lottie Stevenson k tomu doplnila, že odjakživa to byli muži, kteří rozpoutávali války a válčili, zatímco ženy se snažily napáchané škody ve společnosti zmírňovat a následně odstraňovat. Diplomat Jayantha Dhanapala ale s tak striktním dělením nesouhlasil. „Nemůžeme to zjednodušovat ve smyslu, že pouze muži dělali válku a ženy dělaly mír. Historie zná i ženy-válečnice, stejně tak muže, kteří usilovali za mír pokojnou cestou.“ Na to Lottie Stevenson reagovala výrokem, že ženy se mnohdy musely zapojovat do ozbrojených konfliktů, aby vůbec upozornily na svá základní lidská práva. „Mnohdy to byl jediný způsob, jak si vybojovat svoje práva a pozici ve společnosti,“ uvedla.
A jaké závěry ze setkání vyplynuly?
Mírová jednání se bez žen neobejdou, to bylo jednoznačné poselství diskuzního setkání. Ženy tvoří polovinu lidstva, proto mají plné právo na to, aby se angažovaly ve vyjednávání. Samotná jednání o míru navíc mohou obohatit, ať už kvůli charakterovým vlastnostem, zkušenostem nebo jinému pohledu na zásadní otázky. Pokud chceme, aby ženy zužitkovaly své schopnosti při jednání o mírových záležitostech, které jsou bezesporu dané věci přínosné, musíme usilovat o to, aby jich bylo více v politice, tedy na rozhodovacích pozicích vůbec.
Účastnice a účastník diskuzního panelu na téma role žen v mírových procesech:
-
Nomsa Dube (velvyslankyně JAR v ČR)
-
Jayantha Dhanapala (diplomat a specialista OSN na gender a odzbrojování)
-
Lottie Gertrude Stevenson (poslankyně parlamentu v Zimbabwe)
-
Blanka Knotková-Čapková (pedagožka Katedry genderových studií FHS UK)
-
Pavla Jonssonová (genderová a kulturní teoretička z Anglo-americké vysoké školy )
-
Miluš Kotišová (organizátorka panelu, publicistka, lektorka a překladatelka)
Autorka: Klára Zelenková, Fórum 50 %, 11.10.2007